RECENZE: Za pultem. Tři světově uznávané malířky zkoumají, jak se mění role ženy
Na výstavě Za pultem v olomoucké Telegraph Gallery se sešly tři malířky, jejichž zásadním tématem je žena: Češka Adéla Janská, Polka Paulina Olowska a Skotka Caroline Walker.
🎨 Proč na to jít: Jde o světově úspěšné (a na rovinu řekněme, že i velmi drahé) umělkyně, které běžně samostatně vystavují v prestižních zahraničních galeriích. Společně vytvořily výstavu, jež sice vizuálně i tematicky čerpá z minulosti, ale pokládá zcela aktuální otázky.
🔎 O čem to je: Jak název Za pultem napovídá, východiskem výstavy se stal komunistický seriál Žena za pultem, symbol nejtužší normalizace, úpadku televizní tvorby i společnosti samotné.
Je pozoruhodné sledovat, jak tento – v roce 2025 možná překvapivý – inspirativní zdroj pojímají jednotlivé umělkyně dnes, jaké emoce v nich vzbuzuje a v čem se témata jejich děl potkávají.
👀 Jak to vidí Publico: Výtvarnice výstavu – bytostně svou, protože ji společně kurátorsky připravily a vystavená díla vytvořily přímo pro ni – pojaly jako prostor zasvěcený ženám ve veřejném prostoru, bezejmenným ženským tvářím patřícím kadeřnicím, prodavačkám, servírkám, zkrátka ženám v oblasti „služeb“, což má mnoho sociologických a genderových konotací.
Ženské hrdinky na obrazech pracují, obsluhují zákazníky, odpočívají o pauze nebo jen upřeně hledí návštěvníkům do očí. Diváci jsou tak vtahováni do dějů a situací, stávají se pozorovateli všedních scén a mohou si klást otázky, jak se za uplynulých padesát let změnila role žen. Jaké místo ve veřejném prostoru zaujímají dnes? Liší se práce a ocenění dnešních „žen za pultem“ od jejich předchůdkyň? Kam se z veřejného prostoru ztrácejí ženy vinou moderních technologií?
Všechny tři vystavující umělkyně jsou čtyřicátnice, takže mají zkušenost se životem v Evropě rozdělené železnou oponou. Ale zatímco Adéla Janská (nar. 1981) a Paulina Olowska (1976) žily ve východním bloku a jejich dětství se odehrávalo za socialismu, Caroline Walker (1982) vyrůstala ve svobodném, kapitalistickém světě.
Jejich pohled na ženskou práci a roli ženy ve společnosti tedy formovala úplně jiná perspektiva, o to pozoruhodnější je tematická i formální souhra, která mezi jejich díly panuje. A samozřejmě – všechno jsou suverénní malířky, jejichž figurální kompozice vtahují divákovu pozornost na dlouhé minuty. Janská svými velkoformátovými „porcelánovými“ portréty, Olowska parafrázemi socialistických žen a Walker všedními momentkami pracujících žen ve službách.
Pod svá plátna výtvarnice rozprostřely hromady kovového šrotu. Těžko říct, co přesně tenhle odpad reprezentuje. Možná těžkou mužskou manuální práci coby protipól té ženské „za pultem“? Nebo snad – když už se vydáváme na cestu do komunistické minulosti – okovy, které mohou jejich hrdinky ztratit?
🔨 Verdikt: Navzdory odpudivé době, která umělkyně inspirovala, je výstava Za pultem skvělá, aktuální a mnohovrstevnatá podívaná. Rozhodně nejde o nostalgický výlet do dob minulých, ale o tři jedinečné, výrazné a kritické pohledy, které se – byť vycházejí z jiných východisek a zkušeností – doplňují a protínají ve vzácné souhře.
