Plaga pro Publico: Nový ministr školství musí nejdříve uhasit požáry po Bekovi

Co vás motivovalo k návratu do politiky?

Je pravda, že po zkušenosti z covidového období, které bylo fakt náročné a kdy jsme v mnoha ohledech zaskakovali za nefunkční ministerstvo zdravotnictví, byl člověk vyčerpaný. Ale tím hlavním startérem bylo skutečně to, co na ministerstvu školství dělá současný ministr Mikuláš Bek (STAN). Ve chvíli, kdy vlastní neschopnost vyjednat peníze a systémově uchopit věci začal omlouvat tím, že za to může špatná Plagova reforma. K čemuž nemá čísla, jen potřeboval ušetřit peníze a tak se vymlouvá na mě a dělá ze mě viníka zpackaného stavu. 

Najednou jsem měl pocit, že si mě nejen bere do pusy, když to řeknu lidově, ale zároveň se ještě zaklíná strategií, která vznikla za mého působení. Přitom ale dělá protisměrné kroky, takže to v terénu nemůže fungovat. To byl ten stimul, vrátit to zpátky na koleje a modernizovat školství tak, jak to bylo našlápnuté.

Takže vám přijde, že vám ministr Bek zkazil předchozí práci?

Mou práci ne, i když samozřejmě je tam i ten ješitný chlapský prvek, že boří moje bábovičky. Ale hlavně, on dělá medvědí službu české vzdělávací soustavě. Tomu, co opravdu vypadalo, že se na tom konečně dokážeme průřezově dohodnout, že chceme školství někam posunout a že to bude fungovat. V odborné rovině mám zato, že řada kroků, které dělá, jdou proti vzdělávací Strategii 2030+. 

Tak jsem se rozhodl vrátit se do politiky a nahodit to zpátky. Rozběhnout projekty, které zastavil, jako byl například úžasný projekt badatelské metody výuky moderních dějin Dějepis+. A takhle bych mohl vyjmenovat další konkrétní věci, které si myslím, že jsou protisměrné.

A souvisí s tím nějak i to, že jste do konce měsíce ještě předsedou Národního akreditačního úřadu? Původně vám mělo funkční období končit v roce 2028, změnila to vysokoškolská novela. Pokud by tato změna nenastala a mandát vám neskončil, odhodlal byste se i přesto jít do politického boje?

Stoprocentně to k tomu přispělo. Ale důvod, proč ministr Bek - a kuloárně se to ví - zkrátil můj mandát, je, že jsem se poměrně upřímně vyjadřoval ke krokům ministerstva z pozice bývalého ministra školství. Jeho náměstek v nějakém rozhovoru řekl, že jsem si to zkrácení mandátu vykoledoval tím, že jsem kritizoval rozpočet roku 2024. Dokonce poslanci TOP 09 tomu přílepku k zákonu, který mi zkrátil funkční období, říkali lex Plaga, takže to je vtipné.

Spouštěč byl ale primárně to, co ministr Bek dělá ve školství. Že mi zkrátil mandát to bezpochyby urychlilo, respektive to byla další procenta, která přispěla k tomu, že jsem se rozhodl jít do voleb.

Kandidujete opět za ANO. Když jste byl ministrem školství, měl jste s šéfem hnutí a premiérem Andrejem Babišem spory. Toho se neobáváte? 

To, že jsme měli během čtyř let řadu neshod a byly spekulace o mém odvolání, je pravda. Když se podívám na svůj mandát a na to, co jsme ve školství udělali, tak tam není žádná zásadní ingerence (zasahování, vměšování, pozn. red.). Během té největší spekulace o mém odvolání, v dubnu 2021, jsme přenastavili způsob komunikace. Během druhého rozvolňování (zmírňování opatření proti covidu, pozn. red.) jsem mu chodil trpělivě vysvětlovat, proč školy musí předcházet hospodám anebo proč průmysl musí ještě chvilku počkat. 

Nastavili jsme mnohem intenzivnější způsob vysvětlování a komunikace a na ten já sázím. A pokud by to dopadlo, tak na tohle bych rád navázal. Samozřejmě, že v politice byly, jsou a budou spory, ale komunikace by mohla řadu věcí podchytit. 

Jste lídr ANO ve Středočeském kraji, kde strany obecně nasadily silné osobnosti. Spolu a Starostové vsadili na své ministry, SPD nebo Motoristé sobě na předsedy. Očekáváte, že to bude ostrý souboj?

Obsazení Středočeského kraje je opravdu těžká skupina Ligy mistrů, protože tam je Martin Kupka, Vít Rakušan, ale i Tomio Okamura, Filip Turek, Jana Bobošíková. Co se týká lídrů kandidátek, je to nejnašlapanější kraj, o to to bude zajímavější.

Na jaký výsledek cílíte?

Jiný výsledek než vyhrát mít nemůžete. Samozřejmě, že cíl je uspět ještě lépe než v předchozích volbách. Ale uvědomuji si, že střední Čechy jsou taková republika v malém. Jsou tam silné okresy stávající koalice a jsou tam silné naše okresy. 

To, co oproti ostatním kandidátům můžu ve středních Čechách nabídnout, jsou konkrétní věci, které se tam udály nebo rozběhly v době, kdy jsem byl ministr. Teď se budou například otevírat velké svazkové školy v okolí Prahy. To jsou akce, které začaly investičním programem a přípravou, kterou jsem dělal já. V okolí Prahy a velkých středočeských měst problém se školkami a školami stále bude, takže bych rád připravil nový investiční program a navázal v místech, kde víme, že demografie bude jiná.

Aspirujete na post ministra školství. Co jsou hlavní body, se kterými jdete do voleb? 

Agenda každého ministra školství, který přijde po Mikuláši Bekovi, bude v prvním půlroce až roce determinována tím, co se mu nepovedlo. Tedy bude muset napřed hasit požáry, které ministr Bek způsobil. 

Ale začnu konkrétní věcí, na kterou všichni čekají a vláda se tím chlubí, a to je modernizace obsahu vzdělávání, tedy rámcové vzdělávací programy. Když jsem to se svým týmem startoval, tak to samozřejmě nebylo o tom, že půjde o dokument čítající 900 stránek. Těžiště bylo v tom, co nyní není připraveno, a to jsou metodické materiály a další vzdělávání pedagogů, aby to, co je napsáno, se také skutečně stalo v každé třídě. A to je věc, která není odpracovaná a není nachystaná. S tím souvisí i to, co vnímám na debatách s učiteli a řediteli škol už několik měsíců.

A tím je co?

Že důvěra v revizi vzdělávacích programů je strašně nízká. A to, že na poslední chvíli ministr ještě řadu věcí změnil a nevysvětlil ji učitelům, způsobuje, že bude strašně těžký úkol dostat učitele zpátky na palubu. Proto je to podle mě první věc, na kterou se bude potřeba podívat.

Co by měl být další krok?

Druhý případ, čemu se bude muset ministr věnovat, je převod nepedagogických pracovníků na obce a kraje. Dává smysl, aby se zřizovatel, to znamená obec nebo kraj, staral o budovu, která je jeho. A hrdě se přiznávám k tomu, že ve Strategii 2030+ to je jeden z kroků. Ale abych použil školskou terminologii, tak myšlenka za jedna, ale zpracování od Mikuláše Beka za pět. 

Můžete to rozvést?

Na začátku to bylo postaveno na tom, že vyčíslíte skutečné náklady, co to stojí, tedy co má jít na nepedagogické pracovníky. Zároveň se k tomu musí nebo měly by se napočítat i náklady, které již dnes obce dávají přes nákup služeb. To je reálný náklad nepedagogické činnosti a v takové výši měl být férově převeden do rozpočtového určení daní. 

A zároveň se musí najít i kontrolní mechanismus, jak si zkontrolovat, že obce skutečně peníze školám dají, protože jakmile je to jednou součástí rozpočtového určení daní, tak jestli opraví chodník nebo udělají hasičský bál, je vlastně úplně jedno, protože jsou to nezaúčelované peníze.

Teď se stalo, že kvůli tomu, aby vláda vykázala nižší schodek, tak od 1. září původně nedala ministerstvu školství 10 miliard na nepedagogické pracovníky, ale účetním trikem nechala rozpočtové určení daní až do konce roku plný výběr na státu. Kdyby to bylo férově a rozpočtově neutrálně, tak se od září o to, co je převedeno na obce, sníží výběr, ale to v tom rozpočtu není. Takže to byla jen účetní operace, aby ministru financí vyšel o 10 miliard nižší schodek. To ale nemůže být motiv pro tuto systémovou změnu. 

Proto to ve Sněmovně ANO dlouho blokovalo?

To jsou ty důvody. A druhou věcí, kterou ministr Bek udělal, je naprosto nefér tak nepřipravenou věc načíst k novele, která je dobrá a ve které jsou zásadní věci, pozměňovacím návrhem. Tím udělal rukojmí z toho dobrého zákona a přicvakl k němu naprosto nesystémovou věc. Když se bavíte s organizacemi, které podporovaly tento zákon, tak zároveň říkají, že si vybraly menší zlo. To znamená převod nepedagogů výměnou za to, že se do toho systému propíší podpůrné pozice (zákon ukotvil například školní psychology či sociální pedagogy, pozn. red.).

Část obcí a měst nebo školské odbory se obávají, jak financování těchto pozic zřizovateli reálně dopadne na školy. Jsou obavy namístě?

Jsou naprosto namístě, protože to číslo, které se převádí do rozpočtu obcí, je už dva roky chybné. Protože na začátku svého mandátu Mikuláš Bek škrtnul neobsazená místa nepedagogů, čímž si nechal sebrat na ta místa peníze. Takže dva roky musí ředitelé škol z peněz, které mají na odměny pedagogických pracovníků, masivně dofinancovávat nepedagogickou činnost, aby vůbec zajistili chod školy. A toto číslo, které už je dva roky deformované, se převede do rozpočtu určení daní. Takže můj odhad je, že se převádí zhruba o 20 procent míň, než to ve skutečnosti stojí. Ověřoval jsem si to na některých městech a obcích.

Kde tento rozdíl vezmou?

Budou to muset vzít z nějakých dalších výdajů.

Když se učitelům ubírá z odměn, mají tedy těch slibovaných 130 procent, jak o tom mluví vláda?

Reálně to tak není a já jsem na to upozorňoval. Závazek byl 130 procent průměrné mzdy konkrétního roku. To ale zmizelo a napsalo se jen 130 procent, takže v reálu to odpovídá zhruba 115 procentům. Ale kvůli tomu, že musí ředitel zachovat chod školy, dofinancovávat nepedagogické pracovníky a zároveň ta částka nesedí, tak reálně je to pod 110 procenty. Takže vláda se pyšní, jak dává 130 procent, národ si myslím, jak jsou učitelé přepláceni, ale v průměru je to 109 procent. 

Od expertů na školství zaznívá, že by se do školství mělo investovat pět procent HDP. Souhlasíte s tím? A je to prosaditelné? I vzhledem k tomu, jak dlouho se debatovalo o zvýšení závazku pro armádu.

Nejenom že si to umím představit, ale když přišli tehdy Piráti s tím, že do zákona napíší 130 procent pro učitele, tak jsem jim ze zkušenosti ministra školství říkal, ať tam napíší podíl na HDP. Protože to není jen o platech, ale i o investicích do nových škol nebo modernizace těch stávajících. Mnohem lépe by se strategicky pracovalo s balíkem peněz, než s tím, že tady mám někde něco jen pro učitele. I poslední roky ukázaly, že i když ministerstvo financí narozpočtuje peníze pro učitele, ale vypustí jinou položky rozpočtu, tak tím, že je to spojená nádoba, dojde k přelití a nefunguje to.

Studenti mají za sebou státní maturity i přijímačky zkoušky. Přijde vám jejich systém nastavený dobře?

Dlouhodobě říkám a je to velmi jednoduché, že by se měly ty kroky otočit, tedy přijímací zkoušky a podávání přihlášek. To bych velmi rád udělal. A není to tak, že by to vymyslel Robert Plaga, vychází to ze studie Daniela Münicha a týmu Idea-Cerge. Jasně se totiž ukazuje, že ve chvíli, kdy znáte dopředu výsledek, tak zcela logicky volbu školy přizpůsobíte skutečným aspiracím dítěte. 

V současném systému máte tři volby, ale dáváte je předtím, než znáte výsledek. To znamená, že jen odhadujete, jak dítě bude u přijímaček úspěšné. Zatímco když to otočíte, dopředu budete vědět bodový výsledek a podíváte se, na kterou školu stačí. 

A měl by to dál dělat Cermat?

Je vlastně jedno, jestli to dělá Cermat, nebo kdokoliv jiný, ale samozřejmě kritika Cermatu je dlouhodobá. Když se podíváme na letošek, když se meziročně změní hranice u jednotné přijímací zkoušky, tak tím, že porovnává děti, se to může stát, ale stále je to seřazovací zkouška. U výstupní zkoušky typu maturita se prostě nemůže stát, že maturita je jeden rok o 20 procent těžší nebo lehčí než u roku předchozího, protože to má být srovnatelné v čase. 

Já mám trošku pocit, že se Cermat změnou vedení po odchodu pana Krejčího vrátil do něčeho, co tam fungovalo ještě před mým příchodem - k tomu old schoolu, který tam byl, a to rozhodně není správně. Cermat se musí proměnit tak, aby to nebyla instituce, která je trestající a hledá chytáky, ale aby to byla organizace schopná připravit dobré testy, které jsou srovnatelné v čase. A to je i o lidech, kteří jsou uvnitř.

Není limitující také to, že si v Česku musí žáci za přípravné kurzy na přijímací zkoušky platit?

To, co bych chtěl udělat jako jednu z prvních věcí, je zpřístupnit přípravu, například přes bezplatný youtubeový kanál. Aby rodiny, které si nemohou dovolit dát 20 tisíc za přípravu svého dítěte na přijímačky, měly alternativní přístup k bezplatnému kurzu, který bude zajišťovaný státem. 

Jasně, nevyřeší to celý problém jednotných přijímaček a jejich obsahu, ten je hlubší. Ale minimálně to, aby nebyla sociální bariéra u talentovaných dětí z rodin, které chtějí své dítě vzdělávat, ale nemají tu možnost a finanční zázemí. Toto je velmi jednoduchý krok a myslím si, že by jej ministerstvo školství mělo udělat.