RECENZE: Džob. Sprejeři Kolman a Kocourek se protloukají dospělostí
Po filmech Tomáše Vorla Gympl a Vejška přichází Džob. Třetí pokračování příběhu o kamarádech sprejerech je pořád komedie, ale o dost chmurnější a vážnější – stejně jako dospělost, se kterou se hrdinové musejí popasovat.
🎥 Proč na to jít: Vorel drží svůj – dá se říct neměnný – režisérský styl. Ve třetí části série vypráví o mladé generaci na prahu samostatnosti i o tom, že se život mnohdy neodehrává úplně tak, jak by si člověk přál.
➡️ O čem to je: Příznivci série se můžou těšit na své oblíbené postavy, sarkastický humor i dynamické scény z nočních writerských výprav.
Tomáš Kolman (Jiří Mádl) vede oddělení ve velké investiční firmě, má ženu, malou dceru, moderní bydlení. A zatímco přes den žije svůj korporátní život ve skvěle padnoucím obleku, v noci se vydává na adrenalinové sprejerské výpravy. Jeho žena (Diana Dulínková), servaná matka na mateřské, je ale tvrdě proti a ve vztahu to proto zásadním způsobem skřípe.
Na Kolmanova kamaráda Petra Kocourka (Tomáš Vorel junior) doléhá určitý životní pesimismus. V životě je trochu loser, žije sám, živí se tiskem na trička a v dílně, kde se věnuje i své volné umělecké tvorbě, taky bydlí. Přemýšlí, jak smysluplně nakopnout svou uměleckou kariéru i jak se postarat o matku (Zuzana Bydžovská), která je hospitalizovaná s alkoholovou demencí.
Dvojice, která před osmnácti lety bavila diváky přidrzlými gymnaziálními fórky, zkrátka dospěla. Na Kocourka dopadají existenční problémy, Kolmana ubíjí korporátní nuda i domácnost, kde ustavičně pláče batole (holčička skutečně v každém záběru řve, což má stresující efekt jak na ústřední partnerskou dvojici, tak na diváky).
Noční tvorba graffiti se proto oběma kamarádům stále jeví jako nutný ventil z reality – i když i to má svá stále zřetelnější pro a proti.
👀 Jak to vidí Publico: Tomáš Vorel má svůj zcela osobitý režijní rukopis, ke kterému patří výrazně stylizované herectví, širokoúhlé záběry, detailní pohledy na herce a předabované repliky. Kdo má Vorlovy filmy rád, odpustí mu prkennost některých hereckých scén (zejména dialogy mezi Kocourkem a jeho bratrem vysloveně tahají za uši). Naopak Jiří Mádl a Diana Dulínková spolu - v tom nefungujícím partnerství - fungují skvěle.
Ve filmu nechybí jurodivá postava Zrzouna (další Vorlova libůstka), která se proplétá dějem jako maskot. Naopak divácky oblíbená figura Kolmanova arogantního otce (Jan Kraus) se příběhem bohužel jen mihne, scénář se mnohokrát přepisoval, až tahle linka zcela ustoupila do pozadí. Roli policisty pátrajícího po sprejerech si ve filmu střihl sám režisér (který hraje malou roli v každém dílu série).
Sázka na spolupráci s writerkou Sany v pozici spoluscenáristky se Vorlovi vyplatila – prostředí tuzemské graffiti scény se podařilo zachytit docela věrně, dynamické záběry z nočních akcí a sprejování na vlaky nepůsobí jako kašírka.
V berlínských tunelech U-Bahnu, kde příběh vrcholí, natáčel český štáb navíc ilegálně, což filmu dodává jistý punc autenticity (a osmašedesátiletému režisérovi Vorlovi bod navíc).
🔨 Verdikt: Film je takový, jako jeho hrdinové: dospělejší, vážnější – i trochu posmutnělejší. Není uměle natahovaný, jak to někdy u trilogií bývá, obstojí i sám o sobě. Vorel je dobrý vypravěč a jeho, nyní už „časosběrný“, příběh o dvou kamarádech funguje i po sedmnácti letech. Úspěch Gymplu ale Džob pravděpodobně nečeká.
🔎 Kontext: Z prvního filmu Gympl se stal fenomén. Popularita snímku se odehrála ve dvou vlnách: po premiéře v kinech (2007) film vidělo půl milionu diváků, a když ho Tomáš Vorel umístil na Youtube, kde je volně ke zhlédnutí s anglickými titulky, vyletěla mu sledovanost na 13 milionů diváků.
Vejška (2014) takový úspěch neměla (v kinech 157 tisíc diváků, 2,5 milionu na Youtube). Nicméně postavy Kolmana a Kocourka mezi diváky rezonují natolik, že se Vorel rozhodl ke třetímu pokračování. Tentokrát přibral do tvůrčího týmu writerku a znalkyni graffiti subkultury Sany i několik populárních rapperů (Yzomandias, Tokyo Drift, Shacke One).
