RECENZE: Temnější než Černobyl. Olověné děti tíží víc než jaderná zkáza
Polská minisérie Olověné děti (Ołowiane dzieci) z dílny režiséra Macieje Pieprzycy se vrací do pochmurného období polské historie, kdy ideologie stála výš než dětské životy. Na pozadí skutečného hrdinského příběhu jedné obyčejné lékařky běží výpověď o devastujících důsledcích totalitního režimu, morálních zásadách, profesní cti, ale i o lidské malosti, udavačství a strachu.
📺 Proč se na to podívat: Šestidílná série je skvělým počinem polské kinematografie, hovoří se o ní jako o seriálu roku na Netflixu. Na ČSFD si získala hodnocení 86 procent.
🎥 O čem to je: Sedmdesátá léta minulého století. Do malého slezského města Szopienice přijíždí nová dětská lékařka Jolanta Wadowská-Król. Když na pouti zkolabuje chlapec, poskytne mu první pomoc.
Lékařka si brzy všimne, že podobných případů zesláblých a chudokrevných dětí je ve městě podezřele mnoho. Čím blíž k místní huti na olovo, tím jich je víc.
Tvůrci se rozhodli příběh vyprávět téměř detektivním stylem. Hlavní hrdinka postupně odhaluje děsivý obraz systematické otravy dětí olovem, jež je důsledkem dlouhodobého znečištění v okolí huti Szopienice.
Rodiče zprvu lékařce nedůvěřují. Muži ji nemají rádi, protože se bojí, že je její „šťourání“ připraví o práci. Lidé mají strach z represí a nejprve doktorku považují spíš za pomatenou potížistku než za odbornici, které záleží na zdraví jejích pacientů. „Proč ji to vůbec zajímá, když takhle to tu bylo vždycky,“ ptají se.
K pravdě se diváci dobírají společně s lékařkou a jejím pátráním. Sledují porod mrtvého dítěte, těžce nemocné děti na utajovaných nemocničních odděleních i řady maličkých hrobečků na hřbitově u kostela.
Děj je zasazen do doby, kdy se Polsko snažilo prezentovat jako úspěšná socialistická země. Huť založená v první polovině 19. století navíc byla považována za průmyslovou perlu regionu. Skandály byly nežádoucí, problémy se nepřipouštěly.
Lékařčin zápas se tak odehrává ve více liniích, v lékařské, politické i osobní. Střetává se s úředníky, tajnými službami, kolegy, kteří udávají, i stranickými strukturami, které mají jediný cíl – udržet klid, problém zamést pod koberec a nevyvolat paniku. Papaláši navíc bojují také mezi sebou o „koryta“ a nepohodlná lékařka se jim hodí jako záminka.
Další boj svádí Jolanta doma a se svým svědomím. Ona sama musí řešit dilema, komu dát přednost – stovkám nemocných dětí, nebo rodině.
👀 Jak to vidí Publico: Minisérii drží pevně pohromadě herecké výkony. Hlavní hrdinka v podání přední polské herecké hvězdy Joanny Kuligové není vykreslena jako světice, ale jako člověk, který pochybuje, má strach, ale přesto se nevzdává a jde si za svým. Ani vedlejší postavy nejsou jen „křovím“ v dramatu – ať už je to lékařčina rodina, kolegové, či rodiče dětí – všichni působí velmi uvěřitelně.
Přínosem seriálu je atmosféra Szopienic. Všudypřítomná šeď, ve vzduchu neustále poletující jedovatý popílek, v němž si hrají děti, i stísněné a špinavé byty dělnických rodin. Vše dokresluje výtečná hudba, kterou k seriálu složila dvojice Antoni Komasa-Łazarkiewicz a Maria Komasa-Łazarkiewicz.
Tvůrci se autentické beznaděje nebojí, zůstává ale otázkou, zda bylo nutné ukazovat velmi brutální detaily katastrofy: záběry na přiotrávené děti, zakrvácená pyžamka a ložní povlečení i zbytečně dlouhý porod mrtvého miminka. Nic pro slabé, ale ani pro silné povahy.
U Olověných dětí se často objevuje srovnání s minisérií Černobyl (HBO, 2019), což je trochu zavádějící. Olověné děti jsou komornější, soustředěné na konkrétní místo a skupinu lidí. Přesto (nebo právě proto) jsou i děsivější. Nejvíc ale kvůli tomu, že obětí katastrofy jsou děti. Snímek má ovšem podobně jako Černobyl skvělou výpravu a vyvolává podobné otázky.
🔨 Verdikt: Olověné děti jsou skvělým počinem polských filmařů, dílo je tísnivé a děsivé, ale téma velmi dobře zpracované. Minisérie není bez chyby – zhruba v polovině trochu ztrácí na tempu. Kdyby byla zkrácena na polovinu, možná by jí to prospělo.
Neduhy ale dokáže vynahradit skvělými hereckými výkony a atmosférou. Ve vší té depresi tak diváci sledují silný příběh s nadějnou připomínkou, že odvaha jednotlivce může mnohé změnit.
👩⚕️ Skutečný příběh
Lékařka Jolanta Wadowská-Król získala přezdívku Szopienická madona. Širokého veřejného uznání se dočkala teprve před třinácti lety.
V roce 2013 totiž její vnučka natočila dokument Matka Boží Szopienická, z nějž se široká veřejnost dozvěděla o hrdinství ženy, která zachránila několik tisíc dětí (zmiňuje se počet 4500 až 5000 malých pacientů). V Szopienicích působila až do doby, než v roce 2011 odešla do důchodu. Zemřela v červnu 2023.
