RECENZE: Film Otec jako nejhorší rodičovská noční můra
Jak žít s pocitem viny a selhání? Jak obnovit partnerskou lásku, která čelí zdrcující ztrátě? Na tyto otázky ve svém novém snímku Otec odpovídá s mimořádnou empatií slovenská režisérka Tereza Nvotová. Film vstupuje do kin 18. září.
🎥 Proč na to jít: Nvotová je citlivá a zručná autorka, která se nebojí kontroverzních témat. Její snímek Otec měl světovou premiéru na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, kde byl zařazený v prestižní soutěžní sekci Orizzonti. Slovenský herec Milan Ondrík v něm hraje svou životní roli.
➡️ O čem to je: Okamžik nepozornosti a roztříštěného soustředění, který má fatální následky. Tématem filmu je malé dítě zapomenuté v rozpáleném autě. Tedy smrt, za kterou odpovídá jeho vlastní rodič. K podobným tragédiím dochází všude po světě, v médiích o nich čteme oroseni hrůzou.
Nvotová se však primárně nezabývá drastickým momentem úmrtí, ale dopadem této situace na psychiku a vztah zúčastněných. Věnuje se nejen tomu, jak se podobná věc může stát, ale především jak se dá přežít.
Ústřední filmovou dvojici tvoří rodiče dvouletého děvčátka – podnikatel Michal (Milan Ondrík), který řeší potíže ve firmě, a jeho žena Zuzana (Dominika Morávková), momentálně na mateřské. Náhlá a neúmyslná smrt jejich jediného dítěte pochopitelně zboří vše, co společně vybudovali, a otřese jejich důvěrou a blízkostí. Přesto se k sobě partneři snaží nalézt cestu zpět.
Na scénáři Nvotová spolupracovala se scenáristou Dušanem Budzakovem, jehož nejlepší přítel se stal aktérem stejné tragické nehody. Tehdy s ním devastující chvíle prožíval a nyní s Nvotovou z této osobní zkušeností čerpali – stejně jako z bedlivých rešerší a spolupráce s psychiatry a psychology. Soustředili se především na psychiku postav, které procházejí náročnou životní zkouškou.
👀 Jak to vidí Publico: Kromě detailního vhledu do psychiky zoufalého rodiče film ukazuje i davové odsuzování veřejnosti a senzacechtivost médií. (Mimochodem, když se zmíněná reálná tragédie na Slovensku před deseti lety stala, na facebooku vznikla skupina, jejíž členové chtěli rodiče zemřelého dítěte lynčovat přímo na pohřbu.) Jde o okrajový, ale silný motiv příběhu, který má obecnou platnost.
Film je vyprávěný v deseti dlouhých záběrech, jde o podobný filmařský postup, který zvolili tvůrci oceňované (a stejným způsobem zdrcující) britské série Adolescent. Divák s herci urazí každý krok, pohybuje se jejich tempem, vnímá každý jejich výdech a nádech. Technicky velmi náročný postup má své opodstatnění – umožňuje postavy vnímat z bezprostřední blízkosti, což mu výrazně přidává na autenticitě.
Milan Ondrík a Dominika Morávková své postavy hrají mimořádně citlivě a přerod ze spokojeného fungujícího páru v partnery, které zasáhne a odcizí tragická ztráta, uchopili beze stopy hysterie nebo patosu. Jejich umírněné herectví a vyhaslé tváře jsou působivější, než kdyby na plátně prolévali potoky slz. A když dojde na ně, divák pláče s nimi.
Film se nezabývá jen tím, jak vypadá šok a trauma z vlastního selhání, ale hledá ve svých postavách naději, odhodlání přežít – a nějakým novým způsobem navázat. Filmovým postavám se to daří se střídavými úspěchy, nicméně sledovat, jak prožívají nejhorší rodičovskou noční můru, je děsivé, působivé – i dojemné.
🔨 Verdikt: Otec je z mnoha důvodů mimořádný film. Je silný, emotivní a zároveň velmi empatický. Rozhodně jde o zážitek, za kterým je dobré se vypravit do kina – i přes strach z psychicky náročného tématu.
