RECENZE: Franz mohl být odvážnější. Přesto ho úspěch nemine
Do kin vstupuje film Agnieszky Holland Franz věnovaný spisovateli Franzi Kafkovi. Nejde o klasický biografický film, ale experimentální skládačku na motivy zásadních událostí literátova života. Přestože je spojení respektované režisérky a světové literární star sázka na jistotu, lze snímku několik zásadních věcí vytknout.
🚩 Proč je to důležité: Polsko Franze posílá na Oscary, kde bude bojovat v kategorii Nejlepší zahraniční film. Snímek, který vznikl v česko-německo-polské koprodukci, už před čtvrteční pražskou premiérou zakoupila řada zahraničních distribucí.
🔎 O čem to je: Scénáře se chopil Marek Epstein, který s Agnieszkou Holland spolupracoval už na filmu Šarlatán. Jejich společná vize byla nejít přísně životopisnou, nýbrž experimentální cestou. Vytvořit kaleidoskop kafkovských motivů složených ze situací, nálad i odkazů, který si každý divák bude moct poskládat a interpretovat po svém.
Sledujeme život introvertního literáta s komplexem z otce, jeho přátelství s Maxem Brodem, zpackaný vztah s Felice Bauerovou a v náznaku i pozdější vztah s živočišnou a sebevědomou Jesenskou, Kafkovy první literární pokusy i postupné uznání a především celoživotní neukotvenost člověka, který dostal do vínku talent i komplikovanou povahu.
Film končí v houstnoucí atmosféře meziválečné antisemitské Evropy, která směřuje k událostem, jichž se ale židovský spisovatel Kafka (umírající na tuberkulózu v roce 1925) nedožije.
👀 Jak to vidí Publico: Téměř dvouhodinový film začíná slibně – reflexe Franzova dětství s hororovou stínohrou anebo filmově zpracovaná povídka V kárném táboře v kafkovské „skládačce“ fungují. Následující dění je ale o poznání méně odvážné a experimentální. A to je – když už si autoři vybrali kreativnější pojetí – škoda. Snaha o nápaditý, výtvarně stylizovaný snímek zůstává na půli cesty, filmové vyprávění se odehrává usedle a klasicky.
O životě a díle Franze Kafky existuje nespočet literárních prací, za všechny jmenujme mimořádnou trilogii Reinera Stacha, kterou vydalo Argo. Filmová biografie této zásadní figury ale v české kinematografii chyběla. Existuje sice několik televizních dokumentů a také celovečerní film Vladimíra Michálka Amerika, to je ale adaptace Kafkova nedokončeného románu Nezvěstný.
Franz je i není biografií. Přestože se (převážně) odvíjí chronologicky a vychází z reálií spisovatelova života, některé zásadní kapitoly ve filmu (prý záměrně) chybí – především vztah s Dorou Diamantovou v době, kdy se léčil s tuberkulózou. Přestože režisérka uvedla, že chtěla Kafku osvobodit od nánosů stereotypních představ, na všechna kafkovská klišé postupně dojde.
Diváci uvidí Kafku – neduživého intelektuála, Kafku bojujícího s hrozivou otcovskou figurou, Kafku tápajícího ve vztazích se ženami, Kafku pohlceného psaním i Kafku – turistickou atrakci 21. století. Holland je ale naštěstí citlivá a přemýšlivá režisérka, která umí i tyto zobecnělé představy o Kafkovi pojmout smysluplně.
🎥 Herecké hvězdy: Vyzdvihnout lze vynikající – a skutečně světový – casting. Německý herec Idan Weiss je přesnou kopií Franze Kafky: hubený, uhrančivý, podivínský i něžný. Jeho otce hraje skvělý Peter Kurth, který své náročné postavě dokázal vtělit mnoho nuancí, od hřmotného despoty po protektivního rodiče neschopného vyjádřit city. Z českých herců se ve filmu objeví Josef a Ivan Trojanovi, Karel Dobrý, Vladimír Javorský, Emma Smetana, Stanislav Majer či Jenovéfa Boková.
🔨 Verdikt: Film se drží dobře známých milníků Kafkova života a v zásadě žádnou objevnou či překvapivou interpretaci nepřináší. Přestože se snaží na spisovatelovu osobnost nahlížet z mnoha perspektiv, esenci kafkovské poetiky – té hrozivé, absurdní, fantaskní – se zachytit nepodařilo. V této souvislosti lze vzpomenout loňskou skupinovou výstavu Kafkaesque v DOXu, kde se do stejného úkolu pustili – a nutno říct, že působivěji – současní výtvarníci.
Přes tyto výtky je zřejmé, že film Franz bude úspěšný. Kafkovo jméno je zkrátka přitažlivé a dokáže k sobě připoutat pozornost širokého publika stejně jako spisovatelova monstrózní otočná hlava od Davida Černého v centru Prahy, u které si denně stovky lidí pořizují selfíčka. Kdyby to autor Zámku, Procesu a řady jedinečných povídek viděl, možná by mu to připadalo jako dokonalá kafkárna.
