RECENZE: Nepela. Příběh šampiona, který zářil na ledě, o sobě však musel mlčet
Slovenská kinematografie se čím dál častěji noří do temných časů československé normalizace plných soudruhů, kádrů, zákazů a razítek. Po nedávném Duchoňovi Petera Bebjaka přichází režisér a scenárista Gregor Valentovič s filmem Nepela. Na jaře vstoupí do kin ještě snímek On – další verze příběhu slavného krasobruslaře.
🎥 Proč na to (ne)jít: Ondrej Nepela byl špičkový krasobruslař přelomu 60. a 70. let. A také gay, kterého společenské předsudky v komunistickém Československu donutily orientaci skrývat. Nepela je film o touze být sám sebou navzdory společenskému klimatu – a v tomhle je současnější, než by se mohlo zdát.
🔎 O čem to je: Režisér Gregor Valentovič při psaní scénáře vycházel z biografické knihy Evy Bacigalové Najlepší!, která o Ondrejovi Nepelovi a jeho rakousko-slovenské trenérce Hildě Múdré vyšla na Slovensku. Nepela se pod jejím vedením stal mnohanásobným mistrem Československa, Evropy i světa a také olympijským vítězem.
Film mapuje období, kdy se jednadvacetiletý Nepela (Josef Trojan) v roce 1972 vrací se zlatem z olympiády v Sapporu. V Bratislavě ho všichni uctívají jako celebritu, Nepelu ale trápí nemožnost coming outu – v rámci rodiny, natož pak veřejného.
Křehký mladík sní o Západu a angažmá ve velké krasobruslařské show. Jeho touha odejít pryč z Československa je tedy víc osobní potřebou než politickou volbou. Výhody komunistického režimu v podobě finančního zabezpečení bez dilemat přijímá.
Socialistický režim ale Nepelu potřebuje, přislíbenou možnost odejít na Západ neustále zdržuje a podmíní ji další účastí na mistrovství světa. Nepela musí nadále spolupracovat s trenérkou Múdrou (vynikající Zuzana Mauréry) a také se vyrovnat s tragickou smrtí své jediné opravdu blízké duše, krasobruslařky Hany Maškové (Antonie Martinec Formanová).
👀 Jak to vidí Publico: Filmařům se dokonale podařilo zachytit vizuální podobu 70. let v komunistickém Československu – všechny ty odpudivé beranice, tesilové košile, nevkusné nábytkové stěny a rozkopaná sídliště. V důrazu na vizuální stránku ale poněkud zaniká samotné poselství filmu – sledujeme utrápeného mladého muže, který je tlačen ke konformitě a který svou roli loutky manipulované systémem přijímá.
A to je vlastně všechno. Ani náznak odhodlání se jakkoli vzepřít. Josef Trojan mladíka, který na oko udržuje „normální“ kamarádské vztahy s partou vrstevníků a doma sní o životě po svém, hraje skvěle.
Divákovi se ale vtírá myšlenka, že na jeho postavě není kromě sportovního talentu nic obzvlášť obdivuhodného. Systému se nevzepře, o své orientaci nepromluví a jen čeká, až ho soudruzi pustí na Západ. Což se ve finále podaří.
Film končí dokumentárním dovětkem „Ondrej Nepela strávil rekordních třináct let v lední revue Holiday on Ice“. Americký sen se tedy československému krasobruslaři splnil. A je tu ještě jedna linka, Nepelova odlišná sexuální orientace, tedy cosi, co ještě před několika lety nebudilo žádnou kontroverzi, ale co dnes na Slovensku může posloužit jako důvod k homofobním útokům – a to i takovým, které končí vraždou (případ se stal v Bratislavě v roce 2022 - pozn. red.).
Ve filmu je působivá scéna, kdy se mladý Nepela odhodlává vyjet na led v odvážném blýskavém kostýmu, který dokonale vystihuje jeho osobnost. V té scéně je koncentrovaná touha i obrovský strach, možnost triumfu i ponížení. Esence celého příběhu.
Naopak Nepelovo přízračné bloudění před aplaudujícím publikem, které ho „nevidí“ je nekonečné. Režisér v této melodramatické scéně zbytečně dlouho čeká, až metaforu pochopí i ten nejslabodušší divák.
🔨 Verdikt: Vyzdvihnout lze určitě herecké výkony. Jak Josefa Trojana, který jemného gaye ztvárňuje procítěně a beze stopy jakýchkoli klišé, tak i přirozené a energické Antonie Martinec Formanové. Výborná je také Zuzana Mauréry, která zvládla Nepelově trenérce vtisknout (kromě silného německého přízvuku) barvitý charakter: dokáže být přísnou trenérkou, laskavou „tetou“ i racionalistkou, která to se systémem koulí, jak je potřeba.
Bohužel si ale po zhlédnutí díla divák klade otázku, čím si krasobruslař Nepela vlastně vysloužil tolik pozornosti (a to hned dvou filmařů naráz). Možná nám mají tyto slovenské výlety do normalizace připomenout, jak snadné je podlehnout tlaku, podřídit se a nevyčnívat. A možná, že právě tohle je na celém filmu to nejaktuálnější – a nejsmutnější. Zda kvůli tomu ale strávit dvě hodiny v kině, je otázka.
