Zemřel Robert Wilson. Režisér, který změnil divadlo
Ve věku 83 let zemřel v New Yorku Robert Wilson, jeden z nejvlivnějších divadelních režisérů, scénografů a výtvarníků 20. a 21. století. Mezi umělce, se kterými spolupracoval, patřili například Philip Glass, Tom Waits, Laurie Anderson, Willem Dafoe nebo Lady Gaga.
🤍 Proč se na něj vzpomíná: Jméno Roberta Wilsona je spjaté s proměnou moderního divadla – s prolínáním žánrů, charakteristickou vizualitou, přesně komponovanou souhrou pohybu, světla, prostoru – a také hlubokého ticha.
🎭 Pražské inscenace: Wilson se několikrát pracovně vrátil do Prahy. Poprvé zde uvedl inscenaci inspirovanou textem Gertrudy Steinové Doctor Faustus Lights the Lights v Arše v roce 1994, opakovaně režíroval v Národním divadle a v roce 2014 mu tehdejší ministr kultury Daniel Herman předal medaili Artis Bohemiae Amicis (Přátelé českého umění) za zásluhy o šíření dobrého jména české kultury.
V roce 2002 v Praze uvedl v Národním divadle Janáčkův Osud, v roce 2010 režíroval tamtéž Káťu Kabanovou a činoherní inscenaci Věc Makropulos, o čtyři roky později vznikla stylizovaná kabaretní inscenace 1914 ve Stavovském divadle.
⭐ Čím se proslavil: Klíčovým momentem v jeho životě bylo setkání s dětmi s autismem a jinými poruchami komunikace, které jej vedlo k hledání nového, neverbálního divadelního jazyka. Ten se stal základem jeho nejslavnějších inscenací.
V roce 1968 založil v New Yorku experimentální divadelní společnost Byrd Hoffman School of Byrds. Později začal spolupracovat s vyhlášenými divadly a festivaly včetně Festival d'Automne v Paříži, Berliner Ensemble a Schaubühne v Berlíně, Thalia Theater v Hamburku či se Salcburským festivalem.
🎭 Kariéra: Wilson se proslavil již na počátku 70. let sérií vizuálních děl, v nichž se téměř nemluvilo. Jeho Deafman Glance (1970) nebo A Letter for Queen Victoria (1974) fascinovaly publikum i kritiku svou snovou obrazností, radikální pomalostí a formální přísností.
Vrchol jeho rané tvorby přišel v roce 1976 s monumentální operou Einstein on the Beach, na níž spolupracoval s hudebním skladatelem Philipem Glassem. Šestihodinové dílo, postavené na repetitivní hudbě, matematické struktuře a hypnotických obrazech, navždy změnilo představy o tom, jak může vypadat opera a divadlo.
V následujících desetiletích Wilson vytvořil desítky inscenací po celém světě – od oper (Madama Butterfly, Tristan und Isolde, The Magic Flute) přes klasická i moderní dramata až po vlastní autorské projekty.
✏️ Slavné spolupráce: Pracoval s výraznými osobnostmi napříč obory: s Tomem Waitsem, Heinerem Müllerem, Marthou Graham, Lucindou Childs, Williamem Burroughsem nebo Lady Gaga. Každá inscenace nesla jeho typický rukopis – až architektonicky přesnou kompozici, stylizovaný pohyb, výraznou práci se světlem a barvou, hluboké ticho.
V roce 1992 založil The Watermill Center, rezidenční a výzkumný institut na Long Islandu. Z něj se stalo mezinárodní centrum experimentálního umění a setkávání tvůrců z celého světa. Wilson zde podporoval mladé umělce, vizionáře, performery a výtvarníky, v nichž viděl budoucnost mezioborového umění.
Během života obdržel desítky ocenění – mimo jiné Zlatého lva na Benátském bienále (1993), japonské Praemium Imperiale (1996), Goetheho medaili (2002) či francouzský Řád umění a literatury.
📢 Co kdo říká:
Jan Burian, ředitel Národního divadla: „Smutně jsme přijali zprávu o odchodu Roberta Wilsona. Byl i pro nás a naše publikum inspirativním umělcem. Spolupráce s ním byla vždy zkouškou naší fantazie i příležitostí hledat nové podoby scénického umění.“
Lukáš Trpišovský, šéf činohry Národního divadla: „Bob Wilson zásadním způsobem posunul vnímání toho, o čem je možné dělat divadlo. Jeho autorské inscenace byly v divadelním světě zjevením, stejně jako jeho scénografická práce se světlem, ze které všichni dodnes čerpáme. Rád vzpomínám na jeho první pražskou inscenaci Doctor Faustus Lights the Lights v Arše v první polovině 90. let.“
The Watermill Center (institut, který Wilson založil): „Robert Wilson zemřel ve čtvrtek 31. srpna v poklidu ve Water Mill v New Yorku ve věku 83 let po krátké, ale vážné nemoci. Navzdory diagnóze, které statečně čelil, cítil potřebu tvořit a pracovat až do samotného konce. Jeho divadelní díla, kresby, sochy, video portréty i zůstanou trvalým odkazem jeho umělecké tvorby.“
Robert Wilson (1941–2025)
Americký režisér, výtvarník a průkopník experimentálního divadla. Narodil se v texaském Waco a po studiích architektury v Austinu odešel do New Yorku, kde v roce 1968 založil divadelní společnost Byrd Hoffman School of Byrds. První výraznější inscenace (The King of Spain, The Life and Times of Sigmund Freud) uvedl koncem 60. let.
Celosvětové uznání získal díky spolupráci s Philipem Glassem na přelomové opeře Einstein on the Beach (1976). Pracoval pro přední evropské i americké scény – Schaubühne, Berliner Ensemble, Thalia Theater, Salzburger Festspiele či BAM v New Yorku.
K jeho slavným inscenacím patří The Black Rider, Alice, Parsifal, Madama Butterfly, Der Ring des Nibelungen nebo projekt I La Galigo. Vedle divadla se věnoval i výtvarnému umění – vystavoval v Centre Pompidou, Guggenheimově muzeu, Stedelijk Museum či v Seattle Art Museum.
