RECENZE: Fernando Krapp mi napsal dopis je hra o manipulaci a ponížení
Činoherní klub nedávno zařadil do repertoáru vztahové drama Fernando Krapp mi napsal dopis. Hru režisér Tomáš Ráliš charakterizuje jako Nebezpečné známosti pro odvážné.
🎭 Proč na to jít: Pandořina skříňka v podobě manželského trojúhelníku, která se otevře v Činoherním klubu, smete všechny a všechno kolem. Je to fascinující i bolestivá podívaná.
🔎 O čem to je: Hra, kterou v roce 1992 napsali partneři Tankred Dorst a Ursula Ehler, je volně inspirovaná povídkou španělského autora Miguela de Unamuno Celý muž z roku 1916. Líčí vztahový propletenec, který zinscenuje Fernando Krapp, suverénní zámožný muž, kterému se neklade odpor.
Představení začíná sňatkem Fernanda Krappa (Martin Finger) s Julií (Romana Widenková), kterou si Krapp vybere coby nejkrásnější ženu ve městě, možná v celé zemi – a napíše jí dopis. V něm jí oznamuje, že si ji vezme. Neptá se, nežádá, suše konstatuje.
Navzdory tomu (anebo možná právě proto – lidské touhy jsou neuchopitelné) Julii získá. A získá ji natolik, že mu podlehne a v lásce se mu zcela odevzdá.
Julie je plná touhy a citu – naproti tomu Krapp je chladný cynik. Nejen že svou ženu bezostyšně podvádí, ale rozehrává záludnou hru: do Juliina života vmanévruje hraběte Bordavelu (Jan Hájek) a s pobavením sleduje, jak snadno se citově vyprahlá žena na návnadu chytí.
Julie svou nevěrou trpí. Hraběte žádá, aby ji nechal na pokoji, a manžela o svém románku informuje, aby v něm konečně vzbudila žárlivost nebo alespoň jakoukoli emotivní odezvu. V šoku zjišťuje, že to s ním ani nehne.
Krapp je opět o krok dál, hraběti zaplatí rekonstrukci rodinného sídla a konfrontuje ho s Julií. Poté si ďábelsky vychutnává moment, kdy hrabě poměr s Julií slabošsky popře. Julie je tedy dvojnásobně ponížená. A teprve ve chvíli, kdy ji tahle emocionální nálož připraví o zdraví, přichází – pro někoho překvapivá, pro jiného očekávaná – katarze.
👀 Jak to vidí Publico: Síla hry je v dialozích. Slovy se tu šetří, zato mají kadenci palby z kulometu: slovy se zraňuje, zesměšňuje, zpochybňuje.
Romana Widenková je jako Julie na první pohled hrdá, na druhý poddajná a slabá žena, které v životě zoufale chybí láska. O to závislejší je na svém dominantním partnerovi. Na pódiu prochází metamorfózou, v manželství se její pevné já postupně drolí a vytrácí.
Také Jan Hájek je v roli hraběte přesný. V dandyovské šálce působí jako dokonalý protiklad Krappa. Vzbuzuje důvěru, umí lichotit, Julii zahrnuje vším, co jí tak chybí: zájmem a slovy plnými citu. I on je ale hlavně zručný manipulátor a Julie je pro něj povyražení, nic, co by ho mělo ohrozit a zač by chtěl bojovat.
A nakonec je tu Krapp. Postava hrozivá svým nabubřelým egem a sebejistotou. Martin Finger ho ztvárňuje skvěle, s chladnou věcností. Jako muže, který má k tvrdosti své nevyřčené důvody a lze si jen domýšlet, kolik bolesti se za ní skrývá. Je ovšem zřejmé, že suverénní a cynický Krapp je jen slupka.
🔨 Verdikt: Hra Fernando Krapp mi napsal dopis je strhující drama pro tři herce. Ti na pódiu působí sehraně, jejich repliky úsporně a úderně, což vyžaduje přesnost a správné načasování. I scéna Činoherního klubu je pojatá minimalisticky, jen pár rekvizit, na nichž příliš nezáleží. Drama se odehrává v dialozích.
Téma hry není nevěra a vlastně ani vztahová manipulace, která se vymkne z rukou – je to poznání, že každá snaha ovládnout a ponížit pramení z hlubin vlastního neštěstí. Herci Činoherního klubu k němu diváka dovedou cestou intenzivního a gradujícího divadelního zážitku.
