Čína naprosto dominuje dalšímu oboru. Ovládá většinu mořských větrných farem
Většina větrných elektráren na moři je v Číně a náskok se jen zvyšuje. Agentura Bloomberg píše, že je to velká výhoda i pro čínské výrobce turbín, kteří mají silnou konkurenční výhodu. Ta je kvůli postojům Spojených států k tomuto zdroji energie ještě silnější.
🚩 Proč je to důležité: Je to další obor, kde podpora ze strany čínského státu vytvořila firmy, které mají opodstatněné ambice dobýt světové trhy. V Evropě situaci komplikuje drahá výstavba i zdlouhavé povolování.
➡️ Co se stalo: Instalovaná kapacita mořských větrných elektráren se ve světě blíží 100 gigawattům. Na Čínu připadá 53,4 GW a na zbytek světa 44,3. Ještě před deseti lety neměla Čína ani desetinový podíl a násobně více větrníků u pobřeží mělo i Německo.
Jasná čínská podpora tomuto typu výroby elektřiny ale vytvořila propracovaný a funkční systém, který má proti zbytku světa citelnou výhodu. Náklady na takové elektrárny jsou podstatně nižší.
Zatímco například Poláci staví podle dat analytické společnosti BloombergNEF své parky s náklady 4,1 a 5,7 milionu amerických dolarů za megawatt kapacity, v Číně to stejné dělají za 1,5 až 1,8 milionu dolarů. Třetinové až čtvrtinové náklady pak samozřejmě znamenají úplně jinou ekonomiku těchto projektů.
V západním světě je náročné a zdlouhavé povolování, problém s vysokými náklady a nově i stále silnější odpor části politiků. Například americký prezident Donald Trump větrné farmy od nástupu do funkce zesměšňuje a viní je ze zabíjení ptáků i velryb. Nedávno také zastavil velký a prakticky dokončený projekt u pobřeží státu Rhode Island.
Jenže obdobná situace je i jinde ve světě. V Japonsku společnost Mitsubishi koncem srpna oznámila, že couvá kvůli rostoucím nákladům ze tří projektů, a v Německu pro změnu nemohou najít nikoho, kdo by nové plánované projekty za daných podmínek vůbec realizoval.
Právě tohle všechno hraje do karet čínským firmám. Ty mají doma spoustu zakázek a investují do dalšího vývoje, zatímco jejich západní konkurenti jsou v rostoucí finanční nejistotě.
Čínské firmy budují stále větší farmy a větrníky větší než Eiffelova věž. Ceny za instalovanou kapacitu tak dál klesají.
🔎 Kontext: Čína do zelené energetiky masivně investuje. Na jedné straně jde i o to, že tato země si stanovila vlastní klimatické cíle, na druhé pak o snahu o maximální a dlouhodobě udržitelnou energetickou nezávislost.
I v oblasti sluneční energie je Čína světovým lídrem, právě tam je nejen téměř polovina po světě instalovaného výkonu, ale také drtivá většina výrobních kapacit fotovoltaických panelů a souvisejících technologií.
Země ale dál buduje uhelné elektrárny, jen loni šlo o zhruba 30 GW instalovaného výkonu, další desítky gigawattů se staví nebo jsou povoleny. Elektrárny budují hlavně uhelné doly a nahrává jim výhoda na tamním trhu s elektřinou - umí zajistit kontinuální dodávku. Podíl uhelné energetiky na celkové výrobě elektřiny v zemi klesá a část nových elektráren jen nahrazuje odstavované starší, které jsou méně efektivní a více znečišťující.
Větrné elektrárny na moři jsou stále poměrně malý zdroj energie proti těm na souši, u nich je instalovaná kapacita zhruba desetkrát větší. I v tomto segmentu Čína dominuje, zhruba polovina suchozemských větrníků je právě tam.
I když větrná energie znamená v principu levnou a čistou elektřinu, problémem je obtížná řiditelnost takové výroby, přesněji udržení celé energetické sítě ve stabilitě. To vše znamená větší náklady na řízení soustavy. Čína se tento problém snaží řešit stavbou obřích vodních elektráren, které mohou výkyvy větrných a fotovoltaických elektráren relativně snadno vyrovnávat. Vzhledem k velikosti Číny má ale tento přístup své limity.
