Gen alkoholismu neexistuje. Rizikem je třeba i nástup do důchodu, říká adiktolog

Hodně se mluví o tom, že se mění vztah k alkoholu u mladých lidí. Údajně pijí méně. Jak to vnímáte vy?

Nedá se říct, že by šlo o větší nebo menší problém než dřív. Spíš se mění způsob, jak k alkoholu mladí „experimentátoři“ přistupují. Přece jen mají víc informací, mediální prostor je plný upozornění na rizika alkoholu, fungují preventivní programy ve školách. Řekl bych, že mají tendenci s alkoholem zacházet opatrněji.

Na druhou stranu to, že by s ním přestávali experimentovat, si myslím, že nenastane, dokud alkohol uvidí doma. Sebelepší prevence nikdy nepřebije zkušenost z rodiny. Alkohol je pro většinu dětí spojený s oslavami, Silvestrem, významnými událostmi. A právě v tomto rámci s ním pak experimentují. 

Proto je typicky rizikovým obdobím například konec školního roku. Máme v sobě zakódované, že k významným událostem alkohol „patří“, a to žádný preventivní program úplně nevymaže. Proto se dnes hodně soustředíme spíš na snižování rizik užívání alkoholu.

Často se ale říká, že mladí dnes pijí méně než dřív. Souhlasíte s tím?

Myslím si, že rozdíl je až v pozdějším věku, tedy poté, co si odbudou experimentování. Zhruba mezi osmnáctým a třicátým rokem spotřeba alkoholu skutečně klesá. 

Nemyslím si, že alkohol vystupuje v „hlavní roli“, spíš ho považuji za prostředek k experimentování. V pubertě člověk hledá, jak se stát dospělým, vidí doma dospělé pít alkohol, tak to zkusí taky. Není to o hledání návykové látky, ale o statusu. Z mého pohledu to tedy není ani tolik téma samotného alkoholu, jako spíše dospívání.

Mluví se o tom, že mladí lidé méně pijí, ale víc užívají jiné drogy. Vidíte to tak?

Myslím si, že obecně jsou dnes látky „nepohodlné“. Musíte někam jít, něco shánět. Moderní technologie nabízejí spoustu úniků, které jsou dostupné okamžitě, bez vstávání z postele. To je podle mě velká výzva do budoucna – a možná, že je to výzva už teď.

Jakou roli v závislosti na alkoholu hraje rodina? Měl by jít rodič příkladem a úplně abstinovat?

Důležité je si uvědomit, že to, jak se doma zachází s alkoholem, je pro děti norma. Rodič by se měl zamyslet, jakou normu chce předat. Jestli je v pořádku, že alkohol patří ke každé oslavě a třeba i ke každým narozeninám. Nebo jestli naopak svým dětem předá, že kdo chce, tak se alkoholu napije, ale pokud někdo nechce, není to důvod k posměchu. 

Jde hlavně o kulturu kolem užívání alkoholu, která v rodině panuje. Pokud budu abstinent, je pravděpodobnější, že i děti budou mít k abstinenci blíž. Jestliže budu dávat najevo, že kdo nepije, je slaboch, děti si tohle přesvědčení ponesou dál.

Jakou roli hraje genetika?

Neexistuje gen alkoholismu nebo gen závislosti. Existují ale určité predispozice. Pokud se v rodině alkoholismus opakovaně vyskytoval, mohou být sklony o něco vyšší. Není to ale rozhodující faktor. Neznamená to, že by člověk měl předurčeno stát se alkoholikem – spíš je namístě větší opatrnost.

Jsou v životě období, kdy je riziko vzniku závislosti vyšší?

Ano. Jakékoli období změn a nových výzev – přechod ze školy do práce, odchod do důchodu, ale i pozitivní události. Závislost často vzniká ve chvíli, kdy člověk potřebuje před něčím, co neumí vyřešit, utéct. To můžou být myšlenky, ale i pocity. 

Alkohol přináší krátkodobou úlevu, a právě to je ta vydlážděná cesta do pekla, kdy lidé začnou alkohol používat jako něco, co je aspoň na chvíli utlumí. Rizikové jsou situace, kdy jsme zranitelní – úmrtí blízkého, neúspěch v práci, velký stres.

Takže problém se závislostí může přijít kdykoli?

Ano. Máme i klienty, u kterých se rozvinula závislost ve velmi pozdním věku. Vždy jde o souběh mnoha okolností. Myslím si, že ani není možné najít konkrétní důvod, proč k závislosti došlo. Stejně jako u leteckých nehod – nikdy za to nemůže jedna jediná věc.

Jaká je vaše rada pro člověka, který cítí tlak a napadne ho sáhnout po alkoholu?

Obrátit se na živého člověka. Nemusí to být hned adiktolog. Dnes už naštěstí není stigma chodit na terapii nebo jít k psychiatrovi a říct si o antidepresiva. Důležité je uvědomit si, že byť alkohol může přinést chvilkovou úlevu, není řešením. Léčba závislosti je ostatně z velké části o tom, naučit se řešit problémy jinak než pomocí látky.

Jak člověk pozná, že už má s pitím problém, který by měl řešit?

Začnou si toho všímat lidé kolem a člověk sám si uvědomí, že už není svobodný v rozhodnutí, jestli se napije, nebo ne. Závislost je totiž velká nesvoboda.