Terapeutka Šetinová pro Publico: Vánoce jsou zkouška nervů, ale jde ji zvládnout
🎤 ROZHOVOR TÝDNE: Psychoterapeutka, socioložka a zakladatelka Institutu Moderní láska Markéta Šetinová pomáhá lidem se vztahy a se seznamováním. V rozhovoru radí, jak vánoční svátky přežít v klidu a míru a jak se vyhnout rodinnému dusnu.
🚩 Proč je to důležité: Vánoce jsou kritické období plné stresu, kdy na povrch vyplave leccos, na co nebylo v běžném rodinném provozu čas. Terapeutka doporučuje si toho na sebe nenakládat příliš, v kontaktu se širší rodinou si dokázat držet hranice a vyhýbat se konfliktním tématům.
➡️ Co zaznělo: (kliknutím na odkaz se dostanete přímo k odpovědi)
Proč jsou po Vánocích plné terapeutické ordinace: Lidé spolu najednou tráví víc času, často vyleze na povrch něco, co už tam třeba delší dobu probublává.
O osobních hranicích: Pokud jsou nám nepříjemné otázky na osobní život, je podle psychoterapeutky úplně v pořádku říct, že o tomhle se teď bavit nechci, a změnit téma.
O křehkých mužích: Mnoho dětí dnes vyrůstá v neúplných rodinách. A zatímco holčičky žijící jen s jedním rodičem mají podobné školní výsledky jako dívky z úplných rodin, tak u kluků je podle Šetinové velký propad.
Všichni si o Vánocích přejí zažít rodinnou idylku – magický okamžik, kdy kolem jednoho stolu sedí šťastné děti a dojatí dospělí. Jenomže místo toho se mnohdy dostaví zjitřené emoce a tekoucí nervy. Proč Vánoce působí jako rozbuška konfliktů?
Vánoce jsou jednoznačně zátěžové období, a to z různých důvodů. Například když jsme single a nemáme žádný romantický vztah, je to období, které vzbuzuje lítost a pocit samoty. Určitě v tom hraje roli i tlak okolí, otázky typu: Proč nikoho nemáš? Kdy už budeš mít děti? Kdy budu babička? Tohle ustát je náročné. Ale i ve chvíli, kdy jsme ve vztahu, mohou být Vánoce stresující: je kolem nich spousta logistiky, kterou je nutno obstarat. Ono se to kouzlo Vánoc samo nevykouzlí, někdo tu vánoční atmosféru musí vytvořit.
V Česku to bývají hlavně ženy, které pečou cukroví, zdobí byty, zařizují dárky pro příbuzenstvo a paní učitelky…
A to představuje hrozně moc práce – neplacené práce – kterou nesou na bedrech. O svátcích jsou navíc všichni doma, takže někdo se musí postarat o děti a navařit pro rodinu... K tomu připočtěme, že všichni chceme mít krásné Vánoce, ale ne všichni máme na vše, co bychom si přáli, tohle období je finančně velmi náročné. Zkrátka v souvislosti s Vánocemi míváme velká očekávání a klademe na sebe velké nároky. A to vytváří napětí, kdy může být příčinou výbuchu emocí i nepodstatná záminka.
Mívají psychologové po Vánocích plné ordinace?
Rozhodně ano. Po svátcích vždycky vidíme nárůst poptávky po terapiích, od jednotlivců i od dvojic, to je stejné jako po rodinných dovolených v létě. Lidé spolu najednou tráví víc času, než jsou zvyklí, a často vyleze na povrch něco, co tam už třeba delší dobu probublává. Všemi zmíněnými faktory se ta tenze podpoří a dojde ke konfliktu.
Jak se tomu vyhnout?
Určitě je dobré kriticky přemýšlet o tom, jak svátky chceme prožít. Dopředu promyslet, co vlastně chceme a co nechceme, jestli třeba naše představy o tom, kolik vánočního cukroví, výzdoby a dárků potřebujeme, nejsou přehnané a zbytečné. To jsou věci, které si často neseme z rodin, v nichž jsme vyrůstali. A je dobré si uvědomit, že toho možná tolik dělat nemusíme, protože to třeba pro naši současnou rodinu takovou hodnotu nemá.
Je možné se ze společných Vánoc asertivně omluvit? Když někdo ví, že bude čelit nějakým nemístným poznámkám a hloupému humoru, může oznámit: Pardon, letos nepřijedu?
To, že jsme rodina, určitě neomlouvá nerespektující chování. Takže si každý pro sebe musí zhodnotit, jestli do toho jít, nebo nejít, případně jakým způsobem. Ono taky nemusí být buď-anebo, lze udělat kompromis a přijít třeba na chvilku. Vždycky tomu můžeme dát nějaké hranice. Rozhodně je jednodušší někam přijít na pár hodin na návštěvu než společně trávit několik dní v kuse. A je také dobré mít kontrolu nad tím, o čem se chceme, nebo nechceme bavit. Pokud jsou nám nepříjemné otázky na osobní život, je úplně v pořádku říct, že o tomhle se teď bavit nechci, a změnit téma.
A co osamělí lidé, kteří nemají kam jít? Jak to udělat, aby jim nebylo smutno?
Pojďme nezvyšovat význam a tlak toho dne. Samozřejmě je v pořádku, že se objeví pocity osamělosti a smutku z toho, že Vánoce netrávíme tak, jak bychom chtěli. Ale jde jen o jeden den v roce. Pokud vím, že budu trávit Štědrý den osaměle, je dobré mít plán. Buď se můžu věnovat sama sobě, anebo se můžu zapojit do nějakých dobrovolnických aktivit. Cítit se užitečně v takových chvílích rozhodně pomůže.
Pojďme se na Vánoce podívat optimističtější optikou, protože řadě rodin se daří svátky prožívat hezky. V čem jsou podle vás důležitá rodinná mezigenerační setkání?
Obzvlášť dnes je skvělé, když se dostaneme do situace, která nám může pomoct vystoupit mimo naši bublinu. Často se totiž obklopujeme stejně smýšlejícími lidmi a utvrzujeme se v našem způsobu nahlížení na život. A naši příbuzní nám můžou často ukázat, že žijí a přemýšlejí jinak. To může být obohacující. Spoustě mladých lidí chybí vzory, třeba pro teenagery může být v určitém věku náročné se vztahovat ke svým rodičům. Jiní dospělí z našeho okolí jim mohou ukázat něco inspirativního pro vztahy, způsob života.
Mohou širší rodinná setkání posilovat pocit kontinuity, bezpečí?
Rozhodně ano. Když se sejde širší rodina, kde vztahy fungují, je to obohacení pro všechny, od nejmenších po nejstarší. Je tam možnost se od sebe něco učit, zajímat se o sebe a vzájemně se ocenit, zažít zajímavou konverzaci. Ale to samozřejmě závisí na tom, jak ten společný čas trávíme. Jestli tím, že si budeme povídat a půjdeme do hloubky společných témat, nebo jestli jen zapneme televizi.
Specializujete se na terapeutickou pomoc lidem, kteří se chtějí seznámit a najít lásku, dlouhodobý vztah. Seznamují se v éře digitálních médií lidé ještě „face to face“?
Určitě. Dokonce poslední dobou vidíme návrat k tomu „face to face“. Před deseti lety zažívaly internetové seznamky obrovský boom, jsou stále populární a určitě opadlo nějaké stigma s nimi spojené. Ale v posledních letech vidíme, že návštěvnost seznamek klesá, odráží to nějakou únavu lidí z online prostředí a zvýšený zájem se poznávat offline, v reálu. Pořád ale platí, že často první kontakt probíhá na internetu, nejsou to třeba jen seznamky, ale sociální sítě nebo herní platformy.
Jaká jsou potenciální rizika digitálního prostoru? Neukazuje každý na svém online profilu zidealizovaný obrázek sebe sama?
Samozřejmě, ale online profil je jen jedno procento z toho, kým jsme. Náš život se nedá shrnout do pár fotek a statusů, proto mi přijde důležité ty vztahy celkem rychle přesouvat do offline prostoru. Minimálně si pro začátek zavolat, spojit se videohovorem. Protože to, že si spolu píšeme a poznáváme se v konverzacích, je fajn, ale lidé se autenticky projevují situačně.
Bývá podle zkušeností vašich klientů a klientek seznamování úmorná práce?
Ti, kteří to myslí se seznamováním vážně a hledají dlouhodobý vztah, říkají, že dostat se k někomu, kdo je pro ně nějak zajímavý – a zároveň je také chce – dá docela práci. Většinou to prostě pár měsíců nebo dokonce i let trvá. Ale abych k tomu přidala svou pozitivní zkušenost, z mé praxe vyplývá, že skoro všichni, kteří se aktivně seznamují, dříve či později partnera najdou.
Takže nejdůležitější je nesedět doma na gauči, ale vyrazit ven a zkoušet to?
Přesně tak. Ono to opravdu dříve či později přijde. Klienty při seznamování doprovázím přes deset let a tohle se mi u stovek z nich potvrdilo – a mám radost, když spolu s nimi prožívám zamilovanost, svatbu nebo těhotenství.
Nepřizpůsobují se lidi zbytečně vzorcům z digitálního prostoru? Třeba tomu, jak mají vypadat?
Co se týká atraktivity, tak jsem zrovna poslouchala zajímavý rozhovor se zakladatelem seznamky OkCupid Christianem Rudderem. Bavili se o tom, že jsme dnes díky sociálním sítím mnohem víc v kontaktu s krásnými atraktivními lidmi, což skutečně může mít dopad na to, jak vnímáme nějaký standard. Jenomže většina lidí nevypadá jako modelka z Instagramu, většina lidí vypadá obyčejně a je to úplně ok, jenomže kvůli zkresleným představám při seznamování očekáváme vysokou atraktivitu. Klademe přehnané nároky na vizáž protějšku – i sami na sebe.
Jak se to projevuje?
Třeba v manosféře, což je část internetu spojená s toxickou maskulinitou, jsou muži, kteří radí dalším mužům, že pokud se chtějí seznámit, musí mít figuru jako z posilovny, svaly, six pack. Mužům vnucují zcela zkreslenou představu toho, co si ženy přejí – což řadu mužů znechutí a neodváží se se seznamováním vůbec začít. Zároveň v této sféře panuje poměrně ostré hodnocení vzhledu žen. Představy, které manosféra prezentuje jako atraktivní, jsou dost karikaturní.
Kde se tenhle nový fenomén vlastně vzal?
V Česku podle průzkumu CzechSex máme 35 procent mužů mezi 18 a 25 lety, kteří nemají žádnou sexuální zkušenost, což může být problematické, protože neuspokojované sexuální potřeby u téhle věkové kategorie vedou k frustraci, potažmo k agresi. Řada historických i současných studií ukazuje, že v obdobích a regionech s vysokým podílem mladých nezadaných mužů docházelo častěji k nárůstu násilné kriminality, politické nestability nebo podpory radikálních hnutí.
A co se děje se současnou společností?
Nový report Lost Boys z Velké Británie potvrzuje, že se mnoho mladých mužů ocitá v sociální izolaci. Vypadávají ze vzdělávacího systému, nejsou na pracovním trhu. To se ženám neděje, naopak máme víc absolventek univerzit, mladé ženy jsou úspěšnější i při shánění práce.
Čím to je, že jsou problematičtější muži?
Mnoho dětí dnes vyrůstá v neúplných rodinách. A zatímco holčičky žijící jen s jedním rodičem – obvykle maminkou – mají podobné školní výsledky jako dívky z úplných rodin, u kluků to má mnohem větší dopad už od dětství. Teď jsme se jako společnost hodně soustředili na podporu žen a na to, aby měly rovné podmínky. To je samozřejmě dobře, ale zároveň je evidentní, že přichází doba, kdy je nutné podporovat mladé muže, aby z té fungující společnosti nevypadávali.
Projevuje se tenhle nový fenomén při seznamování?
Projevuje se tak, že úspěšné, vydělávající ženy jsou radši samy, než aby byly s mužem, který jim nestačí. Moje klientky většinou partnera chtějí, ale ne za každou cenu. Raději volí single život – protože i ten může být spokojený.
Co by podle vás měl člověk dělat pro svůj pocit štěstí?
Dlouhodobé průzkumy potvrzují, že náš pocit životní spokojenosti vytváří právě fungující vztahy. Měli bychom všichni pracovat na tom, abychom měli kolem sebe nějakou blízkost a lidi, které máme rádi a je na ně spolehnutí. Pokud bych z toho měla vytvořit nějaké předsevzetí do nového roku, rozhodně doporučuju se aktivně zaměřit na svoje vztahy: partnerské, rodinné, přátelské, s dětmi… Pracovat na nich a rozvíjet je, protože je to investice, která se mnohanásobně vrátí – právě v tom pocitu životní spokojenosti a naplnění.
Markéta Šetinová (36)
Socioložka, psychoterapeutka a zakladatelka Institutu Moderní láska, vzdělávacího a terapeutického centra zaměřeného na seznamování a vztahy. Vystudovala sociologii na University of Oxford, má doktorát z Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se zaměřuje na proměnu vztahů v Česku.
