Lidé se obracejí na umělou inteligenci s psychickými problémy. Není to vždy dobrý nápad

Lidé komunikují s umělou inteligencí jako s někým, kdo by mohl jejich problémy vyřešit. Nebo jako s kamarádem či kamarádkou. Napomáhá tomu i lehký styl komunikace formou dialogu. Proč to může být problém?

Umělá inteligence může pomoci, ale není kamarád. Je fajn třeba na získání informací nebo jiného pohledu na věc. Ale chybí tam to lidské, to, co získáte, když se svěříte kamarádovi nebo terapeutovi: upřímný zájem, vědomí, že vám někdo fandí, že za vámi stojí, že mu na vás záleží. Pochopení, vztah. V případě blízkého člověka třeba i objetí či nabídka pomoci. „Vědět“, co dělat, zdaleka ještě neznamená mít odhodlání a sílu to udělat. To vám může dodat právě vztah či emoce, které váš blízký v souvislosti s vaší situací projeví.

Proč myslíte, že se lidé s problémy na umělou inteligenci obracejí? Je to osamělost, stud, neschopnost hovořit s někým živým, možnost rychlého řešení?

To vše může hrát roli. A taky třeba zvědavost. AI má řadu výhod: má na vás čas kdykoli, odpovídá rychle, je relativně levná a nemusíte nikam chodit, takže je to takové „bezbariérové“.

V čem je to zrádné? 

V oblasti důvěrných hovorů s chatboty může vzniknout iluze vztahu, který tam ale není, respektive je pouze jednostranný. Podobně jako ve filmu Ona (Her). Když povídání s chatbotem přeroste určitou míru, může narušovat vaši kapacitu a vlastně i chuť povídat si se skutečnými lidmi, rozvíjet opravdové vztahy.

Může se stát z této komunikace závislost?

Setkávání se s lidmi nás vždycky stojí nějakou energii: s někým se domluvit, někam se vypravit, obléct se, nějak se tvářit… A ten druhý má třeba taky svoje potřeby a představy o tom, o čem se chce bavit. Povídání s chatbotem naproti tomu může být celé jen o nás. To riziko závislosti zvyšuje. Obzvláště bych to nedoporučovala u lidí, kteří mají tendenci k sebestřednosti, ta by se u nich mohla prohlubovat. A také u těch, kteří trpí úzkostí ze sociálního kontaktu. Pro ně je kontakt s lidmi stresující, ač by o něj velmi stáli. Překonat tuto úzkost jim však nepomůže vyhýbání se lidem, ale reálné fyzické setkávání se.

Jak je to s radami od AI?

I na nich se můžeme stát závislými. Čím více se s ní radíme, tím více můžeme ztrácet důvěru ve vlastní úsudek. Ať jde o drobné otázky (co uvařit k večeři, co pořídit paní učitelce za dárek), tak o velká životní rozhodnutí (kde žít, co studovat, koho si vzít). Můžeme se sami zamýšlet, můžeme se radit s přáteli. Nebo se také můžeme ptát umělé inteligence. Postupně si na to můžeme tak zvyknout, že když jednou nepůjde internet, budeme nesví a bezradní. 

Která věková kategorie je ohrožená nejvíce a proč?

Podle průzkumů je nejvíce uživatelů chatovacích společníků mezi mladými dospělými, ale očekávám, že je časem začnou více využívat i senioři. Ohrožení bych se nejvíce bála u dospívajících. Už proto, že mají „život před sebou“, a tedy více co ztratit. A také proto, že nemusejí mít ještě vytvořenou pevnou síť sociálních vztahů a dostatečně zafixované konverzační dovednosti, například empatické naslouchání. S chatbotem si nic takového pochopitelně netrénují.

Problém asi může spočívat také v tom, že umělé inteligenci o sobě sdělujeme i důvěrné informace. 

Určitě. Vždy bychom měli mít na paměti, že svěřená data se přenášejí dál a někde se ukládají. A i když třeba věříte firmě nebo společnosti, která s nimi pracuje, nikdy nevíte, co se s ní stane v budoucnu, zda se neobjeví nějaký hacker, nebo kdo v té které zemi třeba vyhraje volby.

A teď opačně. Může rozhovor s AI o osobních problémech být v něčem prospěšný?

Když lidé hledají informace, určitě. Pokud jde spíše o emoční, vztahová, osobní a hluboká témata, doporučila bych kontaktovat člověka. Mám tendenci připomenout existenci starých dobrých linek důvěry. Některé z nich fungují nonstop.

Máte i mezi svými klienty lidi, kteří se radí s umělou inteligenci?

U klientů se s tím setkávám jen tu a tam jako s doplňkem: když je člověk sám, uprostřed noci nemůže spát a chtěl by si s někým povídat, tak se inteligentní chatbot hodí. Občas lidé používají také aplikace pomáhající s péčí o duševní zdraví. Jedna klientka má třeba nainstalovanou jakousi meditační aplikaci a libuje si, že když popíše, jak se zrovna cítí, aplikace jí nabídne typ meditace, který se k jejímu aktuálnímu rozpoložení právě hodí.

Pomáhá umělá inteligence nějak psychologům v jejich práci?

Můj muž mi navrhoval, že by mi mohla AI dělat zápisky ze sezení, abych neztrácela čas. Ale to je úplný nonsens. Jednak bych musela terapeutické rozhovory nahrávat a mít povolení od klientů. Navíc se stejně potřebuji ke každému sezení vrátit a v tichu a klidu si o něm popřemýšlet: s čím klient přišel, s čím odešel, co říkal. Napadají mě také různé souvislosti a otázky pro příští sezení. 

Kolegům, kteří se věnují psychodiagnostice či například forenzní psychologii, AI užitečná bude a často už i je. Například zefektivňuje testy — dokáže třeba volit další otázky s ohledem na předchozí odpovědi, umí snadno a rychle zpracovat krom samotné odpovědi i její latenci, analyzovat mikrovýrazy emocí a podobně.