21 otázek: V hospodě bych radši platil za Mozarta než za Bacha, říká Ivo Kahánek

Kterou část dne máte nejraději a proč? 
Rozbřesk. Jsem ranní ptáče a ten každodenní nový začátek a zároveň klid a samota na prahu nového dne mě moc baví.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji? 
Málokdy. Já sním za bílého dne. Když už ano, tak spíš příběhy než noční můry. Ale jednou za čas se mi třeba zdá, že jdu na pódium hrát koncert, orchestr začne předehru a je to jiná skladba, než na kterou jsem připravený. To je pro klavíristu velká noční můra! 

V co absolutně věříte? 
V to, že jsme všichni součástí jednoho velkého živého organismu na pomezí hmoty a energie. Ale jinak jsem úplně normální…

Čeho se v dnešní době obáváte? 
Obávám se příklonu k absolutnímu materialismu a opuštění vnitřního obsahu věcí a jevů. Tendence stát se duchovně neukotvenými „živými stroji“, které dělají jen správné věci, nepoužívají svou intuici a jejich život se dá vtěsnat do tabulek.

Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech? 
Neměj plány, ale spíš záměry. Plán v sobě nese nutnost splnění. Záměr naopak obsahuje spíš přání a maximální nasazení něčeho dosáhnout, ale připouští i jiný výsledek než ten plánovaný – tedy respektuje nevyzpytatelnost života a přítomnost Vyššího vedení.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život? 
Mozartův Klavírní koncert d moll, kniha Stepní vlk od Hermanna Hesseho a Vermeerův obraz Dívka s perlou.

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době? 
Mám bohužel naprosté minimum času číst a chodit do kina, takže některé skvělé věci se ke mně dostávají dost se zpožděním. Z poslední doby mi silně utkvěla kniha Cormacka McCarthyho Cesta a mexický film Roma.

Cestujete za uměním? Kam naposledy? 
Pokud jde o hudbu, vypůjčil bych si autentickou větu mého kamaráda, pianisty a ředitele festivalu Dvořákova Praha Jana Simona: „Na koncerty chodím jen na svoje, a to ještě jenom někdy…“ Jinak ale, pokud mi to můj nabitý harmonogram dovolí, moc rád. Poslední dobou spíš po Praze – například na výstavu obrazů ze sbírky Vladimíra Železného v Sovových mlýnech, občas také do vídeňské Albertiny.

Které město vás nikdy neomrzí? 
Barcelona a Ostrava.

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte? 
Nejčastěji oldies (aneb jak říká má žena „ty tvoje fosílie“). Takové Flying to the Moon nebo House of the Rising Sun mě dokážou dostat prakticky kdykoli. O klasické hudbě nemluvím, to je samozřejmost.

Která historická událost nejvíc formovala váš život? 
Objektivně jich určitě bylo mnoho, ale kdybych měl jmenovat jednu jedinou, byla by to pandemie covidu-19. Odkryla v mých očích spoustu věcí o společnosti, lidech okolo i o mně samém. 

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Ty, pro něž je autentické prožívání víc než stylizace a vlastní duševní kompas víc než uznání okolí.

Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?
S Johannem Sebastianem Bachem nebo Wolfgangem Amadeem Mozartem. Ale když si vzpomenu, jak jsem kdysi viděl obrázek (údajně autentický) Bachova účtu z hostince, tak bych bral Mozarta – Bacha bych asi neustál…

Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku? 
S manželkou při sportu nebo naopak na gauči u dobrého jídla a nějakého nekonečného seriálu. 

Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo? 
Politika.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Logika a rétorika.

Vadí vám něco v současné češtině? 
Někdy až přílišná „současnost“ a všudypřítomné anglismy.

Jakou superschopnost byste chtěl mít? 
Umět se fyzicky rozdvojit. 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
Profesionálně bych určitě mohl jmenovat některé své nahrávky nebo vystoupení s Berlínskou filharmonií. Lidsky to, že jsem našel mou milovanou ženu, a že se ráno budím většinou nedočkavostí.

Co je podle vás největší luxus? 
Dostatek času.

A co je v životě nejdůležitější? 
Nevím už, kdo to řekl, ale mně to říkala maminka: „Když ses narodil, plakal jsi a všichni kolem se usmívali. Žij tak, aby až budeš odcházet, všichni kolem plakali a ty ses mohl usmívat.“