21 otázek: Mám čím dál větší potřebu uniknout randálu, říká Martin Finger

Kterou část dne máte nejraději? 
Ráno. Mám rád takovou tu tři čtvrtě hodinku, kdy můžu nic nedělat, jen se pomalinku probouzím. Piju kávu, koukám na zprávy nebo do blba a jen tak vegetuju.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?
Zdají, občas v nich vystupují moji mrtví příbuzní – máma, táta, tety, bratranec… Je v nich stesk a vyrovnání se s bolestí zároveň. 

V co absolutně věříte? 
V to, že Bůh existuje, ať už má jakoukoliv podobu. 

Čeho se v dnešní době obáváte?
Toho, že zopakujeme chyby z minulosti. 

Jakou radu byste dal sám sobě ve 20 letech? 
Koukej se pořádně kolem sebe a poslouchej. Uč se, uč se, uč se a v tom, co se rozhodneš dělat, makej a snaž se to dělat co nejlíp. 

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život?
Víc než dílo jsou to lidé v uměleckých dílech, přesněji filmech. Herecké osobnosti, na které jsem ve svých patnácti, šestnácti zíral v kině Šumperku – Dustin Hoffman, Robert de Niro…  V době, kdy jsme tu byli navyklí krom našich filmů jen na ty sovětské, mě jejich herectví naprosto fascinovalo a z těch několika filmů jsem byl uhranutý.

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době? 
V poslední době čtu bohužel jenom divadelní hry a scénáře a maily. Na stolku mám sice čtyři rozečtené knížky, ale rozečtené zůstanou asi ještě dlouho. Na film se občas zvládnu podívat, v poslední době mě zaujala třeba Citová hodnota.

Cestujete za uměním? Kam naposledy? 
Budu monotónní – za uměním jezdím jen pracovně, to znamená většinou do divadel. Pravda navštívil jsem taky nedávno zrekonstruované Muzeum hl. m. Prahy. Když mám volno, což nebývá často, mám spíš potřebu z toho věčného randálu uniknout. Taky se dívám na dokumenty, nejlépe s historickou nebo přírodovědnou tematikou, ale vlastně téměř s jakoukoli. A touhle příjemnou formou se dovzdělávám. Líbil se mi třeba šestidílný seriál o planetách Náš vesmír (Our Universe) namluvený Morganem Freemanem na Netflixu.  

Které město vás nikdy neomrzí?
Šumperk. I když jsem z něj v osmnácti odešel, strašně rád se tam vracím. 

Jakou hudbu si nejradši pouštíte?  
To záleží na náladě. Poslední dobou si častěji pouštím hudbu, se kterou mám spojené dávné vzpomínky. Začínám být sentimentální, to je znak stárnutí asi. Můj rozptyl je velký od U2 přes Nica Cavea, Boba Dylana, Milese Davida, Petera Gabriela až po Dana Bártu. 

Která historická událost nejvíc formovala váš život? 
Sametová revoluce. Bylo mi devatenáct a v těch dnech jsem se narodil do úplně nové doby.

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Petra Pavla nebo Bono Voxe nebo Dalajlámu třeba. 

Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoliv z minulosti, kdo by to byl? 
Moc by mě zajímalo potkat Ježíše Krista. Přestože jsem byl – jako malé miminko – pokřtěn, nevyznávám žádnou konkrétní víru, a duchovní otázky mám propleteny s vědou a s tajemstvím zároveň.  Ale potkat Krista – což byla podle všeho reálná osoba – by byl určitě zajímavý zážitek. Minimálně pro to, abych zjistil, co to bylo za chlápka a co z toho, co se oněm povídá, byla pravda. 

Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku? 
Mám v téhle přehlcené době obrovskou potřebu vypnout motory. Dělá mi dobře ticho, stav, kdy se zběsilé myšlenky v hlavě zpomalí, až nakonec nejsou žádné. Dosáhnout toho samozřejmě není jednoduché, chce to únik z civilizace někam na louku, do lesa, do hor a taky možnost být chvíli sám. 

Kdybyste mohl změnit profesi, co by vás lákalo? 
V návaznosti na předchozí otázku mi naskočila představa chalupy v horách a nějaké smysluplné fyzické práce. Třeba mít penzion někde v přírodě, kde bych se staral o to, aby se tam měli lidi dobře a na pozemku okolo bych sázel stromy a tak. To by mě asi naplňovalo.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Takové, které nikdo vyučovat neumí. To znamená: jak vychovat dobrou osobnost, aby mohla v životě dělat dobrá rozhodnutí. Učit děti rozeznávat lež od pravdy a taky jim dát základy finanční gramotnosti. A k tomu samozřejmě základy exaktních věd. 

Vadí vám něco v současné češtině?
Ani ne. Jazyk se rychle vyvíjí, mladí mluví jinak než staří a tak to bylo vždycky. Takže bych jazyku nekladl žádné překážky. Víc než jazyková forma mi vadí bezobsažnost nebo hloupost sdělení a toho je kolem nás hlavně kvůli sociálním sítím hodně. 

Jakou superschopnost byste chtěl mít? 
To vím úplně přesně, chtěl bych se umět přemisťovat v prostoru a v čase. 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
Asi to, že jsem ve dvaceti udělal rozhodnutí a následně maximum pro to, abych se mohl věnovat herectví a byl v něm nějak úspěšný. A že mě tahle profese většinou pořád baví a naplňuje. 

Co je podle vás největší luxus? 
Luxus by byl, kdyby si lidi sobě navzájem nedělali zlé věci. Kdyby se kvůli odlišnému názoru nebo kvůli tomu, že chtějí mít víc peněz nebo území, mezi sebou nezabíjeli. To by mi asi stačilo. 

Co je v životě nejdůležitější? 
Prožít každý den aspoň jednu obyčejnou malou radost. Aby se na člověka nevalila jen práce, starosti a špatné zprávy a každý den se kdesi v mozkových spojích urodila malá pozitivní radost. Když bude těch okamžiků víc, tak se samozřejmě nebudu zlobit.