21 otázek: Ráno zní Paříž tiše a prostě, říká umělec Jakub Polanka
Žije a pracuje v Paříži a v českém módním průmyslu zná jeho jméno každý. Na jeho přehlídky se v Česku čekalo jako na událost sezóny, Jakub Polanka ale fashion byznys opustil – a věnuje se výhradně své volné umělecké tvorbě.
Mimořádně působivá velkoformátová díla z vrstvených papírů a barevných pigmentů nedávno poprvé vystavil v pařížském studiu MU v La Villette. Připomínají velké uhrančivé hlavy, ale každý si v nich (stejně jako při Rorschachově testu) může nalézt vlastní interpretace, vášně i strachy.
Kterou část dne máte nejraději a proč?
Asi rána – just before the sunrise – vstávám brzo a především v létě je krása vyjít ven s kávou a procházet se městem téměř bez lidí – bez nároků. Vše zní jinak – tiše a prostě.
Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?
Zdají. A nejčastěji? To nedokážu zhodnotit, ale mám rád sny s vodou a létáním. Často si v nich uvědomuji, že něco znamenají a že se jedná o sen. Některé si pamatuji – staly se z nich vlastně vzpomínky (barva, jasnost, svěžest a asi i vůně nebo zvuk zůstávají vepsané v mé paměti).
V co absolutně věříte?
V přírodu.
Čeho se v dnešní době obáváte?
Lidské blbosti, ega, masové tuposti a manipulace s mocí. Vše se dá použít jako dobrý sluha, ale špatný pán.
Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech?
NEBOJ! Jak se píše před karlínským tunelem.
Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život?
Asi každé, které ve mně vzbudilo touhu upřímně tvořit.
Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době?
Čtu dokola několik Murakamiho knih. Vždy mě uklidní jejich rytmus, i jakási blízkost postav a vztahů, kterou můžete cítit, až když knihu čtete poněkolikáté. A poslední nová kniha byl Alain Damasio – Les Furtifs – úžasná sociálně-kulturní anarchistická sci-fi (bohužel nepřeložitelná i pro hru s francouzským jazykem).
Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Cestuju – včera na kole do centra Paříže – na Wolfganga Tillmanse. Skvělá velká výstava v Centre Pompidou – interakce prostoru před rekonstrukcí a nové vztahy prostoru i fotek a kompozic. Radost i touha bez hysterie… i intimita.
Které město vás nikdy neomrzí?
Každé – pokud neomrzím já sám sebe v tom daném městě.
Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte?
Teď zrovna Róisín Murphy a Komorebi verzi Perfect Days (i soundtrack filmu).
Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Asi mé narození. Pro mě to rozhodně byla historická událost!
Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní?
Ty, co září within, bez odražení světel kolem.
Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?
Asi s tátou. V čase, kdy jsme jezdívali sami autem a vyzvedával mě na autobusáku v Písku.
Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku?
Kafe ráno na balkoně ve 13. patře s vyhlídkou na probouzející se les a Paříž.
Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo?
Profesi asi mohu změnit, kdykoli se rozhodnu – takže myslím, že mě láká asi nejvíce to, co právě dělám.
Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?
Základní duchovní hygiena, respekt, kultura, vztahy mezi námi. Odvaha a radost, prostě vše, co nás asi škola nedokáže naučit.
Vadí vám něco v současné češtině?
V češtině mi nevadí nic, ale možná záleží na lidech, jak ten jazyk používají.
Jakou superschopnost byste chtěl mít?
Mrknout a mít uklizeno – v ateliéru i v hlavě.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Pochopení, že úspěch pro mě znamená svobodně tvořit – i se zodpovědností, kterou to přináší.
Co je podle vás největší luxus?
Být s přáteli v přírodě a v pohodě se bavit, popíjet, tančit… tvořit… a na čas opustit obavy.
A co je v životě nejdůležitější?
To, co právě teď dělám.
