21 otázek. Miluju periferie, území nikoho, říká šéfkurátorka KodlContemporary Eva Vele

Kterou část dne máte nejraději a proč?
Ráno, protože je plné naděje a nových začátků.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?
Momentálně tolik ne, protože jsme s mou milovanou dcerkou v noci často vzhůru. Přesto je toto období samo o sobě radostným snem.

V co absolutně věříte?
V to, že snažit se má vždycky smysl a že věci se dají změnit.

Čeho se v dnešní době obáváte?
Odcizení a dehumanizace.

Jakou radu byste dala sama sobě ve dvaceti letech?
Nebuď na sebe tak přísná.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život? 
Řekla bych, že v podstatě každé umělecké dílo nějak ovlivní můj život. Úplně první umělecké dílo, o kterém přímo vím, jak mě ovlivnilo, byla architektura kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, kde jsem se narodila a kde jsem vyrůstala. Když jsem byla malá, byla jsem se v něm s babičkou o Vánocích podívat na jesličky. Jedná se o síňový typ sakrální stavby. Jedna chrámová loď stála poblíž hradeb a byla nuceně zúžená. Tato nepravidelnost mě fascinovala. Myslím, že právě zde se zrodil základ mého vztahu k historii a umění obecně.

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době? 
Rozhodně kniha Richarda Powerse Stromy znamenají svět, která s poetickou citlivostí představuje stromy jako bytosti propojující lidské životy s širšími příběhy planety. Z filmové produkce pak asi krátký seriál Adolescence, který mě šokoval svou naléhavostí a utvrdil v přesvědčení, že s dětmi musíme budovat bezpečné a důvěrné vztahy.

Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Ano, ale častěji spíše cestuji a u toho navštěvuji lokální muzea a galerie. Baví mě poznávat kulturu tak, jak ji žijí místní lidé.

Které město vás nikdy neomrzí?
Popravdě mám ráda spíše periferie měst – místa, kde se z města stává vesnice nebo pomyslné „území nikoho“. Neomrzí mě tak žádné město, protože si ho vždycky najdu, když ho potřebuji a můžu si ho užívat po douškách.

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte?
Spíše starší klasiku – vážnou hudbu, alternative rock a metal, jazz a blues, někdy i country. Můj děda byl frontmanem malé country kapely, takže v poslechu country je pro mě cosi uzemňujícího a uklidňujícího.

Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Dlouhodobě asi ani tak ne historická událost jako spíše společensko-politické klima 90. let a život v malém městě. Covid-19 a válka na Ukrajině mě samozřejmě velmi zasáhly, ale již v době, kdy jsem byla dospělá a mohla jsem se s nimi nějak aktivně vyrovnávat. Myslím, že události, které se odehrají v rané dospělosti, když ještě člověk nemá plné možnosti svobodně a vědomě na situaci reagovat, mají nejvíce formativní charakter.

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Asi nemám přímo jednu konkrétní osobnost. Myslím, že většina lidí, kterými se obklopuji a se kterými spolupracuji, mě nějakým způsobem inspiruje a ovlivňuje.

Kdybyste mohla strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl? 
František Janoušek. Aktuálně pracuji na jeho monografii. Byl to nesmírně inspirativní člověk a zajímavý malíř.

Jak nejradši odpočíváte? 
Turistikou, cyklistikou a trampováním, pod stanem, v přírodě a u ohně nebo na vodě a hlavně s rodinou a přáteli.

Kdybyste mohla na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo? 
Z věd asi psychologie nebo jaderná fyzika. A mimo akademickou dráhu asi námořnictví.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Digitální a environmentální gramotnost, sebepéče, a to jak po psychické, tak fyzické stránce, a pak určitě i nějaká forma diplomacie jako základ řešení mezilidských konfliktů s úctou s respektem.

Vadí vám něco v současné češtině? 
O tom jsem asi nikdy nepřemýšlela. Myslím, že čeština má skvělou vlastnost v tom, že je velmi pružná, velmi schopná vytvářet novotvary a přivlastňovat si cizí výrazy a v tom je vlastně poměrně inkluzivní. Neřekla bych, že mi na ni něco vadí…

Jakou superschopnost byste chtěla mít? 
Vidět konsekvence mých činů na život ostatních předem. Svět je tak propojený, že pouhé všední činnosti, jako je výběr kávy nebo oblečení, může zásadně ovlivnit život jiných lidí po celém světě, a to jak v dobrém, tak špatném. Chtěla bych mít možnost se o tom zodpovědně rozhodovat.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
To asi nedokážu posoudit, mám pocit, že události v životě na sebe přirozeně navazují a že nikdy nejsou jen a pouze osobní zásluhou. Ale pokud bych měla vybrat zásadní události mého života, pak asi to, že jsem našla spřízněnou duši v osobnosti mého manžela, se kterým mám úžasnou dceru Toničku. 

Pak to, že jsem nastoupila na pozici kurátorky do Galerie Kodl, kde jsem potkala Jakuba Kodla, po jehož boku nyní spolu s celým týmem KodlContemporary otevíráme novou galerii současného umění s ambicemi stejně velkými a důstojnými jako prostor, v nichž se nová galerie nachází. 

A za třetí to, že jsem nastoupila na doktorát a odjela i s manželem a dcerou na roční stáž do Dánska. Bez první události a podpory mého manžela by nebyly možné události následující a to je právě ta propojenost.

Co je podle vás největší luxus? 
Trávit čas s rodinou a přáteli a mít na ně dostatek času.

A co je v životě nejdůležitější? 
Užívat si každý přítomný okamžik života, a to nejlépe s lidmi, které milujeme. A uvědomovat si, že všechno, co děláme, má nějaký smysl a dopad.