21 otázek: Trump je inspirativní. Jen jinak, než si myslí, říká Petra Klabouchová

Kterou část dne máte nejraději a proč? 
Noc. V noci umí být i ošklivé město krásné, svět nádherně ztichne, smysly se zbystří a nikdo nikam nepospíchá. Pozlátko už není podstatné, všechno je jednoduše jen černé nebo bílé.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji? 
Jako malá jsem ve snech létala. Byl to neskutečně reálný pocit, tak silný, že někde hluboko ve své mysli tomu stále ještě věřím. Sny, které nemám ráda, jsou ty, kdy celou noc něco hledám, východ z nějaké nekonečné budovy, cestu ven z lesa, klíče od bytu… a vzbouzím se ráno unavená, jako by to byla skutečnost.

V co absolutně věříte? 
V člověka. Příběhy skutečných velkých i malých hrdinů našich dějin, které píšu, mě pokaždé přesvědčí, že i přes všechnu tu hrůzu a zlo jsou mezi námi neuvěřitelně nádherné a odvážné lidské duše, které prostě nezlomí vůbec nic.

Čeho se v dnešní době obáváte? 
Návratů šílenství a krutosti, o kterých jsem věřila, že už se přece nikdy nemůžou vrátit. Toho, jak moc se podařilo lidi rozdělit i na úrovni rodin a přátel, jak snadno zase nenávidíme a soudíme jeden druhého. Tohle se vždycky vymstí a nikdo není ten lepší.

Jakou radu byste dala sama sobě ve dvaceti letech? 
Na tu novinařinu nechoď! Nebude to takové, jak si představuješ. A uč se anglicky, hergot! Němčina, italština a latina ti ve světě fakt moc nepomůžou.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život? 
Před šestadvaceti lety, bylo mi čerstvě devatenáct, jsem jela sama do Benátek, konečně si pořádně prohlédnout baziliku svatého Marka (Basilica di San Marco). Mít jenom na ni víc dní. Už jsem se vlastně nikdy pořádně nevrátila a jeden, ne až tak svatý Marco, mi definitivně vstoupil do života.

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době? 
V hlavě mi zůstal určitě film Máma od Jiřího Stracha. A dobrých knih je neskutečné množství. Moje srdcovka z loňského roku je Žít dál od Narine Abgarjan.

Cestujete za uměním? Kam naposledy? 
Teď, když vám odpovídám, jsem zrovna na pár měsíců v Hollywoodu v Kalifornii. Čeká mě účast na NAMM, jednom z největších veletrhů světa věnovanému hudbě, živé hudbě a její produkci. Pár skvělých koncertů v kultovních rockových klubech na Sunset Stripu. No a miluju zdejší muzeum J. Paula Gettyho, především část v Gettyho vile s uměním ze starého Řecka a Říma. Nachází se v Pacific Palisades a loni zbylo jen modlit se, aby všechen ten zázrak během velkého požáru nelehl popelem.  

Které město vás nikdy neomrzí? 
Jsem holka ze Šumavy. Preferuju větve smrků a borovic vysoko nad hlavou a mechový polštář pod nohama. Města mě moc nebaví. Benátky mají ale slušně našlápnuto. Aspoň ten čas tam plyne jinak a já mám ráda místa, která jsou jiná.

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte? 
Rock, blues, heavy metal. Ne ten dnešní. Moje dušička zůstala v 80. letech a časech před nimi, kdy kapely byly ještě skutečné, muzikanti hráli na opravdové nástroje a zpěvák buď zpívat uměl, nebo ne. Baví mě, když je muzika prožitá a skutečná, ne trend, ale životní styl. Mezi moje oblíbence patří Tom Petty, Alice Cooper, Jerry Lee Lewis, Led Zeppelin nebo Stephen Ray Vaughan. A samozřejmě kapely, kterým dělám manažerku, takže teď Rock N Roll Army a SEX Department.

Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Myslím, že pro naši a předcházející generaci je to jasná odpověď. Velký třesk. Kdyby nepadl minulý režim, můj život by byl hodně jiný.

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Amerického prezidenta. Ne, vážně - nikdo tak dlouho neinspiroval pouze svou existencí zdejší populaci k lepšímu. Opravdu se teď tady mezi běžnými lidmi hodně mluví o politice, zajímají se, ptají, co my Evropani na to. Lidé spolu začínají znovu hodně držet, uvědomovat si skutečnou duši Ameriky, o kterou už tak dlouho přichází.  

Kdybyste mohla strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl? 
Jan Hus. Narodila jsem se ve stejném městečku, skoro sousedi. Dali bychom řeč o tom, co se tu za těch pár staletí změnilo, a že do Prachatic se dá pořád ještě dojít tou stejnou stezkou přes les, kterou chodil do školy on.

Jak nejradši odpočíváte? 
Já vlastně neodpočívám. Nemám od čeho. Mám v životě to velké štěstí, že dělám to, co miluju. A určitě bych to nenazývala prací. Jsem jediná vládkyně svého času a už od maturity na nekonečné dovolené plné cest, poznávání a umění. Takže když „odpočívám“, píšu, chodím na koncerty, poznávám, cestuju. Když „pracuju“, píšu, chodím na koncerty, poznávám, cestuju.

Kdybyste mohla na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo? 
Měním profesi vždycky, když už mám pocit, že se všechno jenom opakuje a stává se rutinou. Na tu je život moc krátký. Zkoušela jsem novinařinu, barmanku, hudební a tour manažerku, bylinkářku, teď už chvíli píšu knížky, začínám si hrát s filmovými scénáři. A až to bude zase pořád to samé, půjdu opět dál.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Každý týden pár hodin čtení v lavicích. Dle vlastního výběru, třeba jen s radou profesora. Aby se naučili být čtenáři, našli v sobě zájem o literaturu, tu svoji, která se bude líbit jim. Ne se o ní jen nudně učit nebo doma opsat obsah z AI, ale prostě číst, snít a myslet.

Vadí vám něco v současné češtině? 
Současná čeština. Hlavně ve verzi těch nejmladších, kámo. To už není jazyk, ale trest boží. Aneb když se z Jiříčka Vošahlíků z Horních Koželuh stane chicagský gangster s IQ proklatě nízko u pasu, bro. Preferuju náš jazyk v dobách Karla Klostermanna a Vlasty Buriana. Ale jsem asi staromil.

Jakou superschopnost byste chtěla mít? 
Zázračný dotek, co léčí a křísí z mrtvých. Já vím, už tu to kdysi bylo, tak prosím, bez toho ukřižování.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
Že se mi z každé z těch cest po světě po boku rockových kapel podařilo všechny mé šílené muzikanty přivézt zpátky v celku, plném počtu a s čistým trestním rejstříkem. V literatuře pak určitě, když mi někdo napíše „Děkuju“. To je prostě nejhezčí recenze a ocenění.  

Co je podle vás největší luxus? 
Zdraví, život bez bolesti a bez nemocí. A opravdová rodina, taková ta nemoderní, bez traumat, zrad a rozvodů, která prostě je a člověk si jí začne vážit, až když zjistí, že to všichni nemají stejně.  

A co je v životě nejdůležitější? 
Srdce. Doktoři i básníci říkají, že bez něj to prostě nejde.