Velkorysý dar. Česká filharmonie získala 16 milionů z odkazu mecenáše
Mecenáš Tom Schrecker (1932–2024), světoběžník, filantrop a jedno z 669 Wintonových dětí, odkázal České filharmonii téměř 16 milionů korun. Jeho dar podpoří mladé hudebníky.
🚩 Proč je to důležité: Jde o významnou podporu z odkazu soukromého dárce. Prostředky budou využity na rozvoj talentovaných hudebníků a zároveň připomínají úzký vztah, který Schrecker s orchestrem po mnoho let budoval.
➡️ O co jde: Tom Schrecker se k České filharmonii dostal díky přátelství s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, s nímž se seznámil už během jeho působení v Liverpoolu a Londýně. Ke kontaktu došlo přes Bělohlávkovu manželku Annu, k jejíž sestřenici začal Schrecker v Austrálii chodit na hodiny klavíru.
Když se Bělohlávek v roce 2012 vrátil jako šéfdirigent k České filharmonii, seznámil Toma Schreckera s vedením orchestru a inspiroval ho k prvnímu daru – několikaleté podpoře koncertního mistra violoncellové sekce. Ze vztahu vyrostla širší spolupráce a také myšlenka založení Dynamického klubu přátel České filharmonie, který se stal jednou z nejviditelnějších platforem filantropické podpory orchestru.
„Byl to typický ředitel – ale v tom nejlepším slova smyslu. Obdivoval jsem jeho soustředěnost a systematičnost, schopnost hluboce se nad věcmi zamýšlet a neustále přicházet s nápady, trefnými poznámkami i novými podněty,“ vzpomíná Michal Medek, obchodní ředitel České filharmonie.
„Kladl velký důraz na osobní kontakt a jednoduchost. Chtěl být se svými lidmi v každodenním kontaktu, což je podle něj možné, pokud firma nemá víc než zhruba 500 zaměstnanců. Zároveň zdůrazňoval, že nápady musí být natolik jednoduché, aby jim lidé okamžitě porozuměli – jinak marketingově nefungují. Tyto dva principy si často a rád připomínám,“ dodává Medek.
👤 Kdo byl Tom Schrecker: Patřil mezi tzv. Wintonovy děti, které v roce 1939 zachránil Nicholas Winton převozem do Velké Británie. Odjel pátým z osmi vlaků. Narodil se v Praze v židovské rodině; část příbuzných díky Wintonovým transportům přežila, zatímco jeho matka a další blízcí zahynuli v koncentračních táborech.
V Británii vyrostl v adoptivní rodině, vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a později sloužil v britské armádě. Profesní dráha jej přivedla mimo jiné do vydavatelství Reader’s Digest, kde působil na manažerských pozicích.
Po odchodu do důchodu v roce 1990 se intenzivně věnoval filantropii, zejména v Česku, k němuž si uchoval hluboký vztah. „Tak jako mě kdysi zachránil Winton, se teď sám snažím pomáhat jiným,“ řekl v roce 2016 v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
💳 Mecenášská činnost: Podpora Toma Schreckera se soustředila především na hudbu a vzdělávání – ještě déle než Českou filharmonii podporoval Pražské jaro a Třeboňský lázeňský orchestr. Dlouhodobě spolupracoval také s Gymnáziem v Třeboni, jemuž rovněž odkázal velkorysý dar.
Podle Paměti národa se k filantropii stavěl jako k osobní povinnosti: „Byl jsem dítě, které dostalo druhou šanci na život. Věřím, že je mou povinností tu šanci předávat dál.“ Studentům v Třeboni při svých besedách připomínal: „Život je krátký, užijte ho – a pokud můžete, udělejte něco pro druhé.“
