RECENZE: Dánský Chlast po česku. Ve filmu Pod parou se opíjejí ženy
Pod názvem Pod parou přichází do kin česká verze filmu Thomase Vinterberga Chlast. Remake oscarového snímku o experimentu čtyř přátel s alkoholem sází na zajímavou proměnu: tentokrát to s „chlastem“ zkouší čtyři ženy.
🎞️ Proč na to jít: Přestože je film slovenského producenta a režiséra Rudolfa Biermanna zasazený do půvabných kulis Mikulova a hrají v něm pohledné herecké tváře, nejde o romantickou letní komedii. Z dánské předlohy se podařilo přenést to nejdůležitější – realistický pohled na alkoholovou destrukci. Vyšla i sázka na ženské hlavní hrdinky.
🔎 O co jde: Film dánského režiséra Thomase Vinterberga (Hon, Daleko od hlučícího davu, Kursk) se stal v roce 2021 fenoménem, vyhrál Oscara, Césara, Zlatý glóbus a řadu dalších cen. Rozpoutal také diskuse o alkoholismu a závěrečné taneční číslo Madse Mikkelsena vstoupilo do filmových dějin (na YouTube má přes 4 miliony zhlédnutí).
Nejdřív měla vzniknout americká verze s Leonardem DiCapriem, i když je projekt stále aktivní, k realizaci zatím nedošlo. Rudolf Biermann, který je podepsaný pod řadou filmů například Martina Štulíka, Jana Hřebejka nebo Alice Nellis, je tedy prvním, kdo se do dánské látky pustil.
Děj originálního Vinterbergova snímku sleduje čtveřici vyhořelých středoškolských učitelů, kteří na sobě začnou zkoušet pozitivní účinky alkoholu. Podle jedné teorie totiž stabilních půl promile alkoholu v krvi dokáže člověka ve všech směrech pozitivně nakopnout. Experiment se ale vymkne kontrole – a věci se rozpohybují k nezadržitelnému tragickému vyústění.
Totožná linka provází i česko-slovenskou verzi, avšak se zásadní změnou: ústřední čtveřici tvoří gymnaziální učitelky.
👀 Jak to vidí Publico: Ženská záměna je dobrý tah ze dvou důvodů. Zaprvé je ve společnosti mnohem méně přijatelné, když flámují ženy, nikoli parta chlapů. O to silněji tedy vyznívá protialkoholní apel filmu – byť není polopaticky moralizující.
A zadruhé: protože za kulturou chodí především ženy, je větší šance, že je příběh kamarádek, z nichž všechny řeší rodinu, nefunkční vztahy či pracovní frustrace, do kina přitáhne i nyní.
Děj sleduje hlavně příběh Martiny (Hana Vagnerová), které se rozpadá manželství s nevěrným lékařem (Jiří Havelka). Skvělá je Zuzana Bydžovská v roli osamělé tělocvikářky Vlasty. Ta je na alkoholu evidentně závislá. K tomu se Bydžovské expresivní herecký projev hodí (momentálně hraje alkoholickou trosku i ve filmu Džob), dokáže být překvapivě civilní i komická.
Judit Pecháček hraje rozvedenou učitelku Petru, která na tazích s kamarádkami sbalí taxikáře (Petr Čtvrtníček), což je asi nejslabší dějová linka příběhu. Poslední ze čtveřice je mírně zpovykaná Nikol (Alžběta Ferencová), která má rodinu jak z katalogu, přesto se s kamarádkami, zřejmě aby unikla nudě z přepychu, vrhá do alkoholového experimentu.
Životní úroveň kamarádek je ve filmu pohádkově nereálná. Středoškolské kantorky vypadají, jako by vystoupily z časopisu ELLE, vlastní krásné domy, luxusní auta a na oslavě večeří kaviár s moravskou verzí šampaňského.
Ale i to je promyšlená strategie režiséra Biermanna, jak nalákat ženské publikum. Kdyby z filmu udělal sociální drama zasazené například do reálií ústeckého kraje, mnoho diváků by nejspíš nepřitáhl – a ženy rády koukají na pěkné kostýmy, boty a kabelky. Pro film je navrhla známá fashion designérka Josefína Bakošová.
Jednotlivé postavy nejsou jen alkoholově urvané ze řetězu, jsou mnohem barvitější. Každá žena je svým způsobem nespokojená, ale taky se snaží se životem bojovat, jak to jde. Společné přátelství se tak jeví jako důležitá záchranná síť a popíjení jako nejjednodušší ventil od strastí všedního dne.
Od dánského originálu se nevzdaluje ani známá závěrečná taneční kreace mezi rozjuchanými maturanty. Je velká škoda, že finále filmaři nevyužili naplno.
Hana Vagnerová tančí suverénně a půvabně. Její číslo ale nevynikne kvůli špatně zvolené hudbě, která v sobě nemá potřebnou dynamiku. Závěr tak vyznívá do ztracena.
🔨 Verdikt: Pod Parou vybočuje z tuzemského průměru. Opírá o silný scénář chytře kombinující komiku s tragikou – a veskrze lidská témata, která se týkají skoro každého.
Nemoralizuje ani nesklouzává k prvoplánové komičnosti. Když k tomu připočteme suverénní herecké výkony, jde o snímek, který má velkou šanci zabodovat v kinech, byť to – konečně! – není jednoduchá komedie o tom, jak sbalit chlapa na sto jedna způsobů.
