RECENZE: Záhada strašidelného zámku nudí. Není záhadná ani strašidelná
Tvůrci štědrovečerní pohádky České televize Záhada strašidelného zámku vsadili na skvělé herce a velkorysou výpravu, mimořádně slabý scénář to ale nezachránilo. Pohádku natočil režisér Ivo Macharáček, autor komedie Panic je nanic a pohádek Tajemství staré bambitky a Tajemství staré bambitky 2.
🎄 Proč se o tom mluví: Na rozdíl od soukromých televizí přichází Česká televize každý rok s premiérou nové štědrovečerní pohádky. Ta tradičně patří k pořadům s nejvyšší sledovaností v roce, obvykle se vyšplhá nad 2 miliony diváků. Záhada strašidelného zámku se ale do zlatého fondu českých pohádek nejspíš nezapíše.
🔎 O čem to je: Na zámku Strašperk se pořádají oblíbené strašidelné prohlídky pro návštěvníky. Jejich scénáře vymýšlí princezna Elvíra (Sofie Anna Švehlíková) společně se svou guvernantkou Hortenzií (Jana Plodková). Prohlídky se těší vysoké návštěvnosti a království utěšeně vzkvétá.
Tento – řečeno moderním slovníkem – fungující byznys se ale nelíbí mocichtivému ministrovi (Jiří Mádl), který spřádá plány, jak strašidelné prohlídky zarazit, sesadit krále (Tomáš Maštalír) a ovládnout království. K tomu mu má dopomoct rezignovaný generál (Pavel Kříž).
Když do království dorazí princ Armin (Oskar Hes) pátrající po záhadách a kouzelných bytostech, zamiluje se do princezny a začne klasický souboj dobra a zla – dobro reprezentují princ s princeznou a zlo ministr, který chce své politické plány korunovat sňatkem s princeznou.
👀 Jak to vidí Publico: Karty jsou rozdány hned na začátku, zlý ministr svádí boj s princeznou a princem, a pak už diváka v podstatě nic nepřekvapí. Děj se neskutečně vleče, „akční scény“ v podobě několika šermířských soubojů se odehrávají tak, že se dvě postavy postrkují, zatímco ostatní nečinně koukají. A potom se v souboji vymění.
Princezna je usměvavá a krásná, ale nemá ve scénáři žádný prostor, aby předvedla něco jiného než vlídný úsměv. Totéž se dá říct i o postavě prince, který sice do zámku přijíždí jako záhadný cizinec, ale jeho identita se záhy vyjeví a s dějem to nijak nepohne.
Zcela nevyužitá je postava krále. Slovenský herec Tomáš Maštalír je muž obdařený nesporným charismatem, ale jeho postava je král bez autority, hodný nezajímavý panák, který se nechá unášet dějem. Nejzábavnější a nejživější postavou je nakonec „záporák“, ministr v podání Jiřího Mádla, který svou postavu karikuje s potřebnou energií a vypadá to, že jako jediný má co hrát.
Ve filmu lze nalézt inspirace jednou z nejoblíbenějších českých pohádek S čerty nejsou žerty v podobě atraktivních záběrů na „tajuplný kočár“ řítící se lesním údolím, v postavě neschopného generála a jeho slaboduchého vojska, i černé kočky, do které se jedna z postav proměňuje.
Konec příběhu přichází bez překvapení – pokud k němu nepočítáme příjezd dvou zbytečných a špatně nadabovaných postav královny a krále ze sousedního království (odůvodněných německou koprodukcí).
🔨 Verdikt: Záhada strašidelného zámku je výpravná a velkoryse filmově pojatá pohádka, která se natáčela v atraktivních prostorách zámků Chyše, Dobříš a Český Krumlov. Uvidíme bohatě zdobené kostýmy, záběry z dronu i zámecké scény s mnoha statisty a pár zastarale působících kouzel. Pohádce ale chybí to nejdůležitější – svižný děj, nápadité dialogy a humor.
U závěrečných titulků si divák oddychne, nikoli díky tomu, že dobro konečně zvítězilo nad zlem, ale proto, že už má tento průměrný televizní zážitek za sebou.
