Stach pro Publico: Nebude-li ČT svobodná, skončím. Na duel Moravec–Okamura se těším

Proč je výhodné financovat veřejnoprávní média tzv. koncesionářskými poplatky?

Vytvářejí bariéru a další vrstvu mezi politiky a médiem veřejné služby, které má fungovat svobodně a nezávisle. Ve chvíli, kdy je rozpočet toho média navázán na státní rozpočet, vazba je přímá v tom, že potenciálně může politik jedním rozhodnutím změnit rozpočet extrémně rychle. A tím pádem i ovlivňovat nebo se snažit ovlivňovat médium veřejné služby. 

Na druhou stranu, kdyby financování bylo navázáno na státní rozpočet, nebylo by to pro veřejnoprávní média flexibilnější? Viděli jsme, jak dlouho trvalo zvýšit poplatky, když se projednávala tzv. velká mediální novela. 

Televize potřebuje – a rozhlas je v tomhle velmi podobný – plánovat dlouho dopředu, třeba i roky. Až na mimořádné situace si není možné říci, že z listopadu na prosinec uděláme nějakou zásadní změnu. Stabilita financování je klíčová pro to, aby médium mohlo být svobodné, mohlo se rozvíjet a mohlo nastavovat systémy tak, aby bylo co možná nejvíce užitečné – a to nejen v době krize. 

Část veřejnosti říká, že Českou televizi ani Český rozhlas nesleduje a neposlouchá, proto poplatky odmítá. Nemělo by být na lidech, zda je chtějí nebo nechtějí platit?

Většina lidí média veřejné služby neodmítá. Český rozhlas a Česká televize jsou nejdůvěryhodnější média, přičemž ČT je po osmé za sebou nejsledovanější televizní skupinou na českém trhu. Když se něco děje, když je krize, tak lidé okamžitě zapínají Českou televizi. Její hodnota je pro společnost obrovská. 

Když začala pandemie covidu, devět z deseti lidí řeklo, že je role České televize v takových situacích nezastupitelná. A aspoň někdy se na ni dívalo 94 % populace. Jen 6 % lidí řeklo, že se nedívalo vůbec. A to, že se někdo nedívá, neznamená, že nevyužívá něco, co televize produkuje.

Jak to myslíte?

Pomáhá produkovat filmy. Pomáhá i tím, že se na obrazovky dostávají například minoritní sporty, které díky tomu na sebe mohou natáhnout sponzory. Díky tomu je následně možné třeba koupit dětem vybavení. Bez toho by to nešlo. Podívejte se, co všechno dělá rozhlas například v dramatické tvorbě.

Ale musí to být nutně Česká televize, kdo každý rok točí novou vánoční pohádku?

Co se týče té tvorby, existuje memorandum, které Česká televize uzavřela s dalšími vysílateli, v němž jsou definované role, které kdo má mít. A řekl bych, že je docela podrobné. To, jakým způsobem se budou dělat dílčí kroky a jak se domluví managementy, to už je samozřejmě na nich.

Andrej Babiš řekl, že nyní je projednávání změny financování odloženo. Budete nějak chtít ten čas využít? Sejdete se s Otou Klempířem či s Andrejem Babišem? 

Naše výzva nebyla adresována politikům, ale veřejnosti. Lidé chtěli znát základní principy, za kterými stojíme. A my jsme jim řekli, které to jsou, a vysvětlujeme, proč jsou důležité. Pokud nebudeme mít svobodné silné médium veřejné služby, které má jistotu a možnost růstu a rozvoje, kde se mohu rozvíjet i já, tak v něm být nechci. A je fér dát vědět lidem dopředu, jak se na to díváme.

Generální ředitelé České televize a Českého rozhlasu vyzvali vládní koalici, aby je zapojila do debaty. Já se s politiky potkávat nebudu. Je to rozhodnutí managementu, jak bude postupovat. Od toho tu je. A on jasně deklaroval, že se o tom chce bavit a že to chce řešit. 

Výzva ze strany České televize a Českého rozhlasu byla naprosto jednoznačná. A to, jaké kroky se vládní koalice rozhodne udělat, je zcela na ní.  A je to tak v pořádku. Naštěstí tady pořád máme demokratický stát, kde z voleb vzešla vláda, která může taková rozhodnutí dělat.

Když jsem se díval naposledy, byly pod výzvou podepsány necelé tři tisíce lidí. Věříte jako signatáři, že kdyby šlo do tuhého, tak veřejnost vyjde do ulic do boje za veřejnoprávní média?

Tohle jsme nezkoušeli. 

Já se ptám, jestli vy tomu věříte. 

Není to něco, co chceme predikovat, odhadovat, spekulovat. Dali jsme dohromady principy, na kterých se shodly tři tisíce lidí ze dvou institucí napříč obory, z regionů i ze zahraničí. Uvádíme naše argumenty i obavy, a také to, co bychom chtěli zachovat. Nespekulujeme, jaký bude další krok. A ani to nechceme. V tuto chvíli nemůžeme vědět, na co budeme případně muset reagovat. Teď je to role managementu. 

Ale když se podíváme do programového prohlášení vlády, zcela jasně je tam uvedeno zrušení koncesionářských poplatků. V tom případě můžete odhadovat, co nastane. Takže co potom? Budou opět spacáky v televizi?

Teď není žádné potom, protože jsme v situaci, kdy, jak jste sám říkal, se odkládá ten další krok. 

Andrej Babiš s datem 1. 1. 2027 počítá.

Stále jsme neslyšeli žádný konkrétní návrh nebo minimálně ne veřejně. Je to na managementu, aby tohle vyjednával.

Máte podporu odborů? 

S odbory jsem nebyl v kontaktu, ale výzvu podepsala řada lidí, kteří v nich jsou. Ale neřešili jsme ji jako společné prohlášení s odbory. Přiznávám, že mě hlavně zajímalo, odkud ti lidé budou, jestli máme podporu i z regionů, ze zahraničí, z jednotlivých profesí. Připojili se redaktoři, grafici, technici. 

Hodně mě nyní zastavují na Kavkách kolegové a říkají: „Hele, díky moc, že jsme se do toho mohli zapojit, chtěli jsme se ozvat a dát vědět, jaký je náš postoj.“

Neuvažujete o tom, že byste povolali k propagaci výzvy některé známější tváře, které jsou pod ní podepsány? Je tam třeba Jan Rosák. 

My jsme nad tím opravdu neuvažovali tak, že řekneme: tohle je náš první krok a teď spustíme nějakou kampaň. Chtěli jsme dát vědět, co děláme. Máme výročí masivního útoku Ruska na Ukrajinu. Která média zůstávají na Ukrajině? Jsou to ta veřejnoprávní. 

A teď to není nadsázka, ale Darja Stomatová nebo Martin Dorazín přinášejí svědectví přímo z válečné zóny a riskují svůj život. A tohle je to, co potřebujeme divákům také ukázat. Bez médií veřejné služby bychom toto zpravodajství v České republice neměli. A od nás si ho potom přejímají další evropská média.

Myslíte, že kdyby se změnilo financování, už by tyto možnosti nebyly?

Nemůžete s tím v žádném případě počítat. Když nemáte jistotu, těžko můžete plánovat, koho kam pošlete. Zahraniční posty jsou velmi drahé. Česká televize teď má 11 zahraničních zpravodajů plus stálého reportéra či reportérku na Ukrajině. A to lze dělat jenom v okamžiku, kdy můžete plánovat dopředu.

Když jste tu výzvu spouštěli, tak jste říkal, že to bude bez šéfů. 

Že vzniká bez šéfů. 

A nevadí tedy, že pod ní někteří podepsaní jsou?

To řešil organizační tým. Výzva vznikla tak, že se potkali redaktoři primárně z domácí ekonomické redakce a řekli si, že se chtějí ozvat. Spojili se s kolegy z Českého rozhlasu a dali dohromady základní text. Každá redakce poslala své zástupce, což bylo zhruba 30 lidí, kteří se bavili o jednotlivých věcech a předávali zprávy dál. Já mezi nimi nebyl, takže jsem se dostal až k hotovému textu. Poprvé jsem ho viděl v pátek 6. února. A řekl jsem, že v něm není nic, s čím bych nesouhlasil a co bych neříkal už roky.

A v pátek a v sobotu měla tahle skupina další schůzku, na které se myslím řešilo i to, jestli mají mít možnost podepsat i výzvu i vedoucí. Převládl názor, že ano – skutečnost, že zastáváte určitou funkci, by vás neměla diskvalifikovat z vyjádření vlastního názoru. Ale žádný z manažerů se nesměl na tom textu podílet. Text viděli až poté, co jsem ho třeba viděl i já.

Takže to, že tam je podepsán Petr Mrzena nebo Michal Kubal, nevidíte jako problém?

Využili svoji možnost se podepsat. A je to podle mě správně. Kdybychom to začali limitovat, kde uděláme tu hranici? Tady jsme si demokraticky řekli, že se podepsat mohou všichni, kdo souhlasí. Bez ohledu na to, jakou zastávají pozici.

Ovšem jedno ostře sledované jméno tam není, a to Václav Moravec. Bavili jste se s ním o tom? 

Platí pro něj úplně to samé, co pro všechny. 

Ale já se ptám, jestli jste se s ním o tom bavili.

Ptal jsem se ho, jestli je v ní něco, s čím by nesouhlasil. Řekl mi, že obsahově s tím nemá jakýkoliv problém. Václav Moravec svojí prací desítky let ukazuje, že toho pro veřejnoprávní médium udělal hodně. V rozhovoru, myslím pro aktuality.sk, popsal, že nechtěl – tím, že dělá politické rozhovory – aby to v očích některých komplikovalo jeho roli moderátora v politických debatách. Byl jsem hlavně rád, že Václav souhlasí s obsahem výzvy. 

Je teď podle vás Václav Moravec pod větším tlakem. I ohledně té výzvy, aby pozval do Otázek Tomia Okamuru?

Na Václava Moravce tlačí politici roky, ba desetiletí. A myslím, že teď se ten tlak snaží na něj stupňovat. Vidím to z vnějšku, nejsem součástí vnitřního týmu. Proti tomu tlaku se vymezil i editoriální panel České televize. Ten řešil to zvaní – nezvaní Tomia Okamury. 

A řešil to i etický panel, což jsou dva jiné orgány. Etický panel zdůraznil, že postavení politika v rámci hierarchie příslušného politického subjektu je pouze jedním z faktorů, které musí dramaturgie diskusních pořadů zohledňovat. Pouze jedním z faktorů.

A k čemu dospěl editoriální panel?

Zasedal v prosinci a řekl – teď cituji: „Editoriální panel odmítá jakékoli snahy o zasahování do výroby pořadů a prolamování redakční autonomie ze strany Rady České televize, včetně tlaku na zvaní jednotlivých hostů. Rada ČT ani její členové nesmějí podle zákona zasahovat do výroby pořadů. Vyzýváme Radu, aby dodržovala zákon. Editoriální panel se ohrazuje proti stupňující se agresivitě politiků vůči médiím.“ Tady je to naprosto jednoznačné, že ten tlak je velký, a to ohrazení je taky velké. 

A není na škodu i pro Českou televizi, když do debaty není zván třetí nejvyšší ústavní činitel? 

Na rozhovor Václav Moravec versus Tomio Okamura se těším. Podle mě je Václav Moravec nejlepší moderátor na rozhovor s Tomiem Okamurou. Teď to nemyslím nějak zle vůči svým kolegům z veřejnoprávních i z komerčních médií. Přestože neděle je typicky můj jediný volný den z týdne, tak tohle si pustím.

Pojďme ještě zpět k výzvě. Pokud nezabere, je Dan Stach připraven i nadále působit v České televizi? 

Jestliže bych měl pocit, že pomůžu tomu, aby Česká televize byla nezávislá, svobodná, silná a bude se dál rozvíjet, když tady nebudu, tak neskončím zítra ráno, ale dnes večer. 

Odejdu v okamžiku, kdy nebudu přesvědčený o tom, že můžu svoji práci dělat svobodně. Nejen kvůli tlaku politiků, ale také tlaku managementu. A zároveň bych odešel také ve chvíli, kdy bych se nemohl rozvíjet a svoji práci posouvat dál.

A to je společný postoj signatářů? 

To je na každém. Každý má hranici nastavenou někde jinde. Moje je ta, že jakmile Česká televize nebude svobodné médium, ať už kvůli tlaku politiků nebo tlaku managementu, a nebude se moct rozvíjet, a já se nebudu moct rozvíjet, tak tady nebudu. 

Jsem, a teď to možná bude znít arogantně, ale jsem fakt pyšný na to, co se nám podařilo za 15 let vybudovat. Že máme Hyde Park Civilizaci, že máme vědeckou redakci, která dělá 200 vědeckých témat měsíčně.

Události jsou nejdůvěryhodnější hlavní zpravodajskou relací v zemi, jako jediné mají rostoucí počet diváků. Sleduje je milion lidí. Televize má obrovský vliv a ve spoustě ohledů ho dobře využívá. Samozřejmě, že dělá chyby a bude dělat chyby. Ale přináší věci a lidi, které nikdo jiný nemá. Třeba Lea Surovcová otevřela témata, o nichž si myslím, že společnosti extrémně pomáhají. 

Mluvil jste o případných pocitech tlaku a nesvobody jak zvenčí, tak i ze strany managementu... máte v něj důvěru? 

Ani teď, ale ani v minulosti, jsem nezažil od managementu nejen žádný cenzurní zásah, ale ani pokus o něj. Do roku 2016 jsem pokrýval politiku. A z každé vlády to na mě buď přímo politici, anebo nějací jejich podržtaškové a pohůnci zkoušeli. To je tlak, který si myslím, že nikdy nezmizí. Ale je to něco jiného, než pokud máte politiky ovládanou televizi. Anebo pokud máte televizi, kterou neřídí někdo, kdo ji chce udržet svobodnou a nezávislou.