Řehka pro Publico: K rozložení NATO nemusí Rusko obsadit půl Evropy

Platí, že půjdete v pololetí do civilu?

Téměř s jistotou ano. Myslím, že to je správně. Je takový úzus, že náčelník generálního štábu je ve funkci čtyři roky a většinou pak odchází. Tak jsem odsouhlasil i stanovení svého kontraktu. Navíc si nemyslím, že by měla vláda zájem, abych pokračoval v této pozici dál. 

Třeba váš předchůdce Aleš Opata zamířil do diplomacie. Vy máte představu, co budete dělat? 

Nemám. Zatím jsem žádnou nabídku od státu nedostal. A upřímně řečeno nemám ambice pracovat dál ve státní správě. Ale uvidím. V zásadě nemám čas se tím moc zabývat a spíš k tomu přistupuji tak, že až to přijde, tak to budu řešit. 

Máte tušení, kdo by mohl být váš nástupce? 

Nemám a v tuto chvíli to neví asi nikdo. V nejbližší době mám projednávat nějaké návrhy s panem ministrem Zůnou. Ten to potom musí dát na politickou úroveň a nakonec na základě politické shody vláda předloží jména prezidentovi. A záležet bude na něm. Záměr je, aby v průběhu března už mohli řešit na politické úrovni jména kandidátů.

Říkal jste, že váš nástupce by měl mluvit pravdu, a ne to, co kdo chce slyšet. 

To je pravda. 

Tak se ptám na pravdivý stav české armády. V jakém stavu ji Karel Řehka předá? 

Armáda si nese velkou zátěž z minula. Ale upřímně si nemyslím, že to je jen armáda, protože přes všechny svoje neduhy je to v tomhle státě nejlépe připravená instituce na obranu země, neboť se tím intenzivně zabývá. Obrana státu je věcí celého státu a společnosti. A když se hodnotí připravenost Česka na obranu, nemělo by to být hodnocení armády, ale celé České republiky.

Armáda má samozřejmě řadu nedostatků ve schopnostech. Je to dané jednak tím, že v minulosti pracovala na základě úplně jiného politického zadání a chystala se na něco jiného než teď. A je to dáno především tím, že tady dlouhé roky nebyla politická vůle do obrany investovat peníze. Důsledkem toho si armáda nese obrovský vnitřní dluh z minulosti.

Kdy se ochota investovat do obrany změnila? 

Myslím, že první serióznější diskuse o tom, že obrana je pro stát důležitá, nastala v roce 2014 po Krymu. I Donald Trump ve svém prvním období spojencům řekl, že by měli plnit závazky. To znamená doporučené obranné výdaje minimálně 2 procenta HDP. Nicméně to pořád neprobíhalo.

A to největší probuzení pro úplně všechny byla invaze Rusů na Ukrajinu v roce 2022. Od té doby se radikálně změnila spousta věcí i v NATO. A pořád je pro nás kolektivní obrana Severoatlantické aliance základním pilířem naší obrany. 

Jak se potom díváte na to, že se má snížit rozpočet ministerstva obrany? 

To je výsostně politické rozhodnutí a vojákovi to nepřísluší hodnotit. Budeme se s tím muset nějak poprat. Myslím si, že důležitější, než jednorázový škrt v rozpočtu, je spíš trend do budoucna. Hlavně, aby ta budoucnost byla předvídatelná a stabilní, protože bez předvídatelnosti zdrojů se nedá dělat obranné plánování. 

A jste v tom optimista? 

Největší výzva pro nás vojáky je teď pochopit, jaké je přesně to zadání. Protože deklarace, co všechno je priorita a co všechno chceme plnit, se trošku rozcházejí s některými výroky, které slyšíme ve veřejném prostoru. Je tu nová vláda, která si pravděpodobně dává dohromady detailnější program. Ale pro nás je důležité říct, co jsou priority, jakou budeme mít podporu a zdrojový rámec.

Priority asi napoví nová Koncepce výstavby armády České republiky.

Pokud chcete napsat novou koncepci, musíte vědět, s jakými zdroji máte počítat. Protože jestli řekneme, že chceme zodpovědně přispívat do kolektivní obrany NATO, tedy plnit dané cíle, a zároveň posilovat obranu teritoria, budovat protivzdušnou obranu státu, mít lepší protidronovou obranu plus další různé priority, tak vím, že to nejde zabezpečit ze 2 procent HDP na obranu.

Nevíme, jaký budeme mít v dalších letech rozpočet. A bez toho nemůžeme plánovat obranné výdaje pro armádu. 

Některé priority se dají vyčíst z toho, co říká ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD), jako zefektivnění řízení apod. Nicméně prioritou, která se řeší dlouhodobě, je nábor. Jestli si dobře pamatuji, v ideálním stavu máme mít 30 tisíc vojáků a podle NATO 37,5 tisíce.

Ono to tak úplně není. Z předchozích koncepcí jsme měli stanoveno číslo ne pro vojáky, ale pro celou armádu. A to bylo těch 30 tisíc. Když jsme psali novou verzi koncepce, diskutovali jsme, jestli by se to číslo nemělo zvednout. Ale neudělali jsme to, protože jsme věděli, že to pravděpodobně nebude reálné. A také jsme věděli, že probíhá nový cyklus obranného plánování v NATO a že se budou některé věci časem upřesňovat. 

Takže z toho, k čemu jsme se zavázali jako Česká republika – a co nám bylo přiděleno jako všem ostatním zemím – a abychom naplnili všechny cíle, nám vyšlo skutečně číslo kolem 37 tisíc vojáků z povolání. 

A když k tomu připočteme další úkoly, které armáda musí plnit, výsledek je zhruba 40 tisíc vojáků z povolání, 20 tisíc příslušníků aktivní zálohy a 3,7 % HDP na to, abychom naplnili úplně všechno, co chceme naplnit. Zní to jako obrovské číslo proti tomu, co bylo, ale je to proto, že jsme dvě dekády neplnily závazky.

Jak se daří náboru? Vím, že byly snahy o navýšení přes lepší finanční ohodnocení, ale i náplní práce, jak armádu zatraktivnit pro veřejnost. Projevilo se to? 

U vojáků z povolání máme teď rekordní čísla zájemců. Je to dané tím, že jsme částečně digitalizovali proces, změnili komunikaci a trochu revidovali celý proces. Za rok 2025 odešlo asi 1100 lidí, což je celkem běžné číslo. Přijatých vojáků bylo skoro 2400. To je zdaleka nejvíc za posledních pět let.

Druhá věc je, jestli je vůbec dosažitelné, abychom dostatečně rychle posílili na těch 40 tisíc vojáků a 20 tisíc aktivní zálohy. Model armády je v zásadě malý lehký expediční sbor, který byl budovaný v době, kdy se Aliance zaměřovala na operace mimo teritorium. Takže jsme postavili malou moderní mobilní armádu s hrstkou dobrovolných záloh, což je ta aktivní záloha. To ale je úplně něco jiného, než když máte mít armádu, která se chystá na kolektivní obranu a na možný déle trvající ozbrojený konflikt. 

Nemáme dostatečný počet záloh. A to není jen ta aktivní, ale i dobrovolná. Potřebujeme daleko větší masu další zálohy, která technicky existuje. 

To znamená vrátit třeba povinnou vojnu?

Ne, záloha ozbrojených sil není dneska jen aktivní záloha. K tomu máte i povinnou mobilizační zálohu. To jsou vlastně jen bývalí vojáci či aktivní záložáci, kteří odejdou, a lidé, kteří absolvují dobrovolné vojenské cvičení. Ale jinak tam nikoho nemáme. 

Každý rok nám z toho „bazénu“ možné zálohy mizí nižší desítky tisíc lidí. A potřebujeme mít systém, který bude generovat zálohy, a legislativní rámec, jenž nám umožní rychleji a flexibilněji zálohy využívat v případě zhoršující se situace.

To jsou administrativní odvody? 

To znamená jednak nějakou formu administrativních odvodů, může to být i registrace, ale potřebujeme mít přehled o lidech a vědět, kde jsou, jestli jsou zdraví, jestli jsou ochotní se podílet na obraně země. Potřebujeme je prohnat vojenským výcvikem, aby složili přísahu a se stali vojáky. 

Když testujeme naše obranné plány, vždycky zjistíme, že v poměrně rychlé době bychom potřebovali aktivovat větší počet záloh. Protože hlavní role armády, když se připravujeme na ty nejhorší scénáře, je, že se musíme z mírové armády velmi rychle přetransformovat do válečné. A ta vypadá jinak. 

Byl byste pro, aby se vrátila vojna? 

Ne, rozhodně ne. Nikdy jsem neřekl, že se má vrátit plošná vojna. Řekl jsem, že je problém, že nemáme systém, který by nám generoval zálohy. A že se v budoucnu nevyhneme debatě o nové formě vojenské služby.

Říkal jste, že okno hrozby je tři až šest let. Jak moc je reálné, že Evropa se skutečně ocitne v otevřeném válečném konfliktu? 

Když sledujeme výroky spojeneckých zpravodajských služeb ve veřejných zprávách, zprůměrovali jsme, že se pohybujeme někde mezi třemi až šesti lety okna, kdy by mohla hrozit krize. A hlavně nám to dává také okno, kdy musíme budovat silný pilíř obrany a odstrašení, abychom se vyhnuli možnému střetu. Protože v okamžiku, kdy odstrašení selže, je to špatně. Naším cílem je se snažit válce vyhnout.

A Rusko není vyčerpané konfliktem na Ukrajině? 

Rusko zatím úplně vyčerpáno není. Samozřejmě trpí. 

Ale jedna věc je válčit s Ukrajinou a druhá je se pustit do konfliktu s celou Severoatlantickou aliancí.

Jasně, ale většinou v hodnoceních, která slýcháme od spojenců, se různé časové horizonty většinou odvíjejí od toho, kdy se zastaví válka na Ukrajině. Anebo kdy klesne intenzita na dobu před velkou invazí, protože válka tam běží daleko déle. Ukrajinci nám samozřejmě kupují čas. 

Ale Rusko nás testuje neustále. Zkouší to a provokuje v kyberprostoru i fyzicky. To jsou přelety, drony atd. Nikdo si nepředstavuje scénář z dob Varšavské smlouvy, že se Rusko za dva týdny zastaví někde na Rýně. Ale to neznamená, že nemůžou být jiné nebezpečné situace, jako je rozpoutání regionálního konfliktu nebo snaha ukrojit kus území Aliance. 

Rusko se dlouhodobě snaží rozložit NATO, dostat Američany z Evropy a vrátit se do dob sfér vlivu. A k tomu, aby rozložilo Alianci, nepotřebuje obsadit půl Evropy.

Jaká jsou slabá místa Aliance? 

To nebudu říkat. Aliance je silná a podle mě těžiště jejího úspěchu je jednota. 

A ta je?

A ta je. Ale můžete třeba pod záminkou vytvořit provokaci a zabrat kus některého z baltských států s ruskými pravidly, kdy oni mohou chránit ruskou menšinu všude ve světě. A pak dát červenou linii, což koneckonců Rusové udělali na Ukrajině, kdy si uzákonili, že část území je ústavně Ruské federace. A tudíž už je podle jejich jaderné doktríny útok na to území útokem na území Ruska.

Pokud vytvoříte hypotetickou situaci, kdy bude jednoznačně potřeba aktivovat kolektivní obranu Aliance, a ono to nezafunguje, je to konec NATO. Protože je založené na důvěře, že když to přijde, bude Aliance fungovat. A teď není důležité, jestli to má šanci na úspěch. 

Co je tedy důležité?

Jestli Rusové mohou uvěřit, že to má šanci na úspěch. A jestli to mohou udělat. Nebezpečná situace může také nastat, že oni uvěří tomu, že konflikt je dřív nebo později nevyhnutelný. A když se najednou objeví okno příležitosti, může to ovlivnit jejich kalkulování. Podívejte se, co udělali s Ukrajinou. Prolomili veškerá tabu. Udělali spoustu věcí, které nejsou dobré pro ruský národ.

Bedlivě sledujeme, co Rusové dělají. A vidíme všechny indikátory a varování toho, že se v budoucnu chystají na válku s námi. Neříkám, že ji teď plánují. Ale je to vojenská reforma, kterou dělají, je to válečná ekonomika, kterou rozjeli a ze které nebude tak lehké vyskočit. Vyrábí spousty věcí, třeba různých raket, které zdaleka ne všechny spotřebovávají na Ukrajině.

A to je všeruská pozice, nebo to celé skončí s jedním člověkem? 

To už je spíš politologická otázka. Vladimir Putin není nesmrtelný. My ale úplně neumíme říct, co bude potom. Myslím si, že šance na jejich vlastní změnu zevnitř je dneska poměrně minimální. Je tam daleko větší totalita než za Sovětského svazu.

A vidíme, jak formují svoji společnost, jak ji připravují, jak pracují s mládeží. Mají systematické programy na to, jak přerámovat historické narativy o velké vlastenecké válce. A jak hustí lidem do hlav, že na Ukrajině bojují o svoji suverenitu, téměř o přežití. A že nebojují s Ukrajinci, ale se Západem. 

Oni se opravdu chystají na možný střet s námi a my bychom se měli co nejzodpovědněji snažit vytvořit takové podmínky, aby k tomu nedošlo.