Totální utajení. Český redaktor popisuje spolupráci s Danem Brownem

Jak dlouho se s Danem Brownem znáte osobně? 

Seznámili jsme se před dvanácti lety, když v Argu vyšla jeho kniha Inferno a byl tu na oficiální návštěvě. Prahu už v té době znal, byl tu poněkolikáté. 

Padli jste si do noty? 

Náš osobní vztah se prohloubil až teď. V případě jeho starších románů jsme v podstatě přišli k hotovému – rukopis byl hotový a my ho jen překládali. U Tajemství všech tajemství jsme ale byli ve spojení už při vzniku díla. Musím říct, že Dan Brown je velmi milý a přátelský člověk. Samozřejmě si hlídá soukromí, ale když se s ním sblížíte, zjistíte, jak je laskavý a normální. Má smysl pro humor, je všímavý, občas se ozve jen tak, aby se zeptal, jak se máte. Je to prostě fajn chlap – který je shodou okolností nejprodávanější autor současnosti. 

Jaké to je, když vám na mobilu začne svítit hovor od Dana Browna? 

Ze začátku jsem měl samozřejmě lehkou trému, ale zvykl jsem si. Je to příjemný benefit mé práce. Ale dojalo mě třeba, že se Dan ozval, jakmile se dozvěděl o střelbě na Filozofické fakultě. Věděl, že jsem tam studoval a vedl seminář, tak se mě zeptal, zda jsem já a všichni blízcí v pořádku. To není samo sebou. V Argu vydáváme mnoho světově významných autorů a troufnu si říct, že Dan Brown je z těch, které jsem osobně poznal, nejmilejší a nejsympatičtější. 

Při psaní románu Tajemství všech tajemství jste mu pomáhal s rešeršemi. Co po vás obvykle chtěl? 

Abych mu ověřil něco, co si nemůže dohledat v knihách nebo na internetu. Když byl rukopis hotový do té míry, že ho byl ochotný dát z ruky, tak jsem s tím rukopisem ve třech verzích pracoval. 

Díla tak slavných autorů bývají častým útokem hackerů, kteří chtějí rukopis ukrást. Jaká pravidla jste museli dodržovat? 

Vůbec jsme s tím textem nepracovali připojení na internetu. Posílali jsme si ho přes speciální utajené a zaheslované aplikace. Phishingové nebo hackerské útoky zaměřené na takhle exkluzivní rukopisy nejsou výjimkou a děje se to samozřejmě i v případě Dana Browna. U jeho románu Inferno zahraničním kolegům něco takhle uteklo a byl z toho strašlivý malér. Takže jsme se modlili, aby se nám nic takového nestalo. 

Mohl jste o spolupráci s Danem Brownem mluvit s rodinou a přáteli? 

Naprosto ne, všichni jsme měli podepsané smlouvy o mlčenlivosti. Zredigovaný a přeložený text jsem měl uložený na spoustě flash disků, které jsem uchovával na tajných místech. Když jsem na textu potřeboval pracovat, vypnul jsem internet, odpojil wifi, vyndal kabel a de facto si z počítače udělal psací stroj. I pro překladatele platilo pravidlo, že nesmějí být připojení k internetu. Ti pracovali na odpojených počítačích, vedle nich měli námi monitorované zapojené notebooky, aby si mohli dělat rešerše. Pro komunikaci o románu jsme nepoužívali ani maily, ani mobily. Hotová práce zůstávala v místnosti za dvěma zavřenými dveřmi s mříží. Nikdo nevěděl, kde se nachází.

To už se vám začal svět Brownových dramatických příběhů promítat i do života, ne? 

To víte, že jo. Navíc se v té knize objevuje motiv ukradeného rukopisu z nakladatelství, takže jsem si říkal, jaká by to byla ironie osudu, kdyby se nám to stalo. Naštěstí si můžeme vydechnout, všechna opatření fungovala a nic neuteklo. 

Jak dobře znal Dan Brown Prahu? 

On je obdivuhodně precizní autor, který má látku dokonale nastudovanou. Já jsem v podstatě jen opravoval detaily, tu a tam nějaká reálie neseděla, to je tak vždycky a od toho je redaktor, aby všechno vychytal. Dan Brown má navíc skvělého amerického redaktora, Jasona Kaufmana, se kterým spolupracuje od Šifry mistra Leonarda. Já měl za úkol pohlídat české, respektive pražské reálie. Takže když tam budou nějaké nesrovnalosti, jde to na mou hlavu.

Prý tam naopak všechno perfektně sedí. 

Tak hlavně je to román. Není to non ficiton literatura, není to bedekr Prahy, i když to jako bedekr jistým způsobem funguje, protože Dan je natolik přesvědčivý vypravěč, že vás přiměje vnímat město, v rámci jeho příběhu. Pokud jste četli Inferno a procházíte Florencií, okamžitě vám naskočí, kudy Robert Langdon prchal před svými pronásledovateli. Myslím, se že to samé bude dít s Tajemstvím všech tajemství. Na nějakou dobu bude na mapu Prahy přiložená pomyslná mapa Prahy Dana Browna. 

Dan Brown vždycky přivede do měst, kde se jeho díla odehrávají, tisíce turistů, myslíte, že nás to také čeká? 

Jsem o tom přesvědčený. Román budou číst statisíce čtenářů po celém světě, budou si podle toho dělat obrázek o Praze – a také podle té knihy budou plánovat své výlety. Takhle to fungovalo v Paříži, Washingtonu, Římě a dalších městech, které jeho hrdina Robert Langdon navštívil. Pro mě bylo kromě příběhu samotného zajímavé zjistit, jak nás Dan Brown vidí a líčí zvenčí. Praha se v jeho románu stává zásadní hrdinkou a to, jak v rámci jeho dalších postav funguje, mi přišlo fascinující. 

Obrázek

Americký spisovatel Dan Brown

Autor:

Ben Flythe

Kdy jste se vlastně dozvěděl, že se Dan Brown chystá psát o Praze? 

Až na poslední chvíli. On měl mentální mapu románu v hlavě hotovou už dávno, protože se při každé oficiální návštěvě velmi cíleně na Prahu vyptával. My mu vždycky připravili nějaký nepracovní program, ukazovali jsme mu magická a tajemná zákoutí Prahy – ne proto, že bychom si mysleli, že o nich bude psát, ale proto, že to má rád. Ale Dan se často velmi podrobně doptával, chtěl, ať ho vezmeme na nějaká konkrétní místa, ten zájem byl dost specifický. Tehdy jsem si začal říkat, jestli nesleduje nějaký svůj plán a jestli o té Praze něco nenapíše. 

Kdy se „prozradil“? 

Když jsme společně navštívili pražský Bastillon a park Folimanka, kde je atomový kryt. To jsou nesmírně zajímavá místa, která ale mnoho lidí, včetně Pražanů samotných, nezná. Dan mi říkal, že by chtěl zajít do restaurace, která je nahoře na Bastillonu, tak mě napadlo, že si asi někde vygoogloval pozitivní recenzi na místní kuchyni. Ale pak se v restauraci začal vyptávat personálu, jestli tam nemají nějaké podzemí. To už mi naskočilo, že má asi nějaké své záměry. Ta lokace se mimochodem v tom románu objeví a sehraje dost podstatnou roli. 

Která další místa Robert Langdon navštíví? 

V knize jsou samozřejmě očekávatelná místa typu Karlova mostu, Pražského hradu nebo staroměstského orloje. Dan ale vždy překvapí perfektní znalostí reálií, které tak prvoplánově známá nejsou, v knize se třeba objeví bazén na Strahově. Také ho zajímají velké umělecké projekty, jako je třeba Signal Festival, o kterém se v knize velmi pochvalně zmiňuje. 

To musí mít organizátoři Signal Festivalu radost. Vědí o tom? 

Vědí a mají pochopitelně velkou radost, je to pro ně obrovská reklama. Díky tomu nám také produkčně pomáhají s plánovanou Danovou návštěvou, která proběhne od 17. září.  Zmiňuje také Veletržní palác nebo DOX, to jsou místa, která ho zajímají a která si při svých rešeršních výpravách prošel, v DOXu jsme měli příjemnou večeři s panem ředitelem Leošem Válkou a kurátorskou Míšou Šilpochovou a komentovanou prohlídku galerie, která Dana nadchla. Sice se DOX nestane dějištěm událostí, ale je v knize zmíněný jako místo, kde modernímu umění rozumějí a kam stojí za to zajít. 

Zajímaly ho vyhlášené pražské hospody jako třeba U Tygra? 

Tahle stránka Prahy tam zmíněná není, Dan obecně není pivař, radši si dá dobré víno a večeři v dobré restauraci a pár konkrétních míst v knize také zmiňuje. O současné pražské gastro scéně byl lépe informovaný než já.

V knize jsou zmíněné osobnosti, které patří k představě „magické Prahy“: Rabi Löw, Tycho Brahe, magistr Kelly nebo Franz Kafka... 

Dan Brown by byl sám proti sobě, kdyby takovéto historické nahrávky nevyužil. Kniha je působivá i tím, že si pohrává se stereotypy – a mixuje je do nových kombinací. 

A co třeba současní politici? Objeví se tam někdo? 

O to v tom příběhu nejde, i když se tam politické čachry také objevují. Ale týkají se spíš americké společnosti. Důležitým místem děje je třeba rezidence amerického velvyslance, velkolepý Petschkův palác v Bubenči. Dan tam byl na večeři s bývalým americkým velvyslancem Normanem L. Aisenem, který se v Brownově knize také objeví.

Jedna postava se jmenuje kapitán Janáček, konzultovali jste spolu jména českých postav? 

Kapitán Janáček je takový Danův soukromý vtípek pro znalce hudby. Leoš Janáček je jeden z posledních světově proslulých českých skladatelů, takže ta souvislost může být čitelná nejen pro české publikum, ale také pro světové.

Jak vypadal den Dana Browna? Jeho hrdina Robert Langdon každé ráno vybíhá z hotelu Four Seasons na Strahov, myslíte, že dělal totéž? 

To nevím, protože jsme se v Praze scházeli až později dopoledne. Je pravda, že Dan při svých návštěvách Prahy vždycky bydlí v hotelu Four Seasons, má tam královské apartmá s výhledem na Hrad – a ve stejném hotelu se ubytuje také jeho hrdina Robert Langdon a odehraje se tam řada klíčových scén. Dan je na svých 61 let je v neobyčejné formě. Vím, že pracovní režim má vražedný. Když píše, vstává časně ráno a disciplinovaně celý den pracuje. Jeho texty jsou pořádné špalky textu a na to, aby vše sedělo faktograficky, musí mít vše detailně nastudováno. V jeho románech se snoubí zájem o kulturu, historii a hermeneutiku s nejžhavější vědou. V Tajemství všech tajemství třeba předkládá novinky, které hýbou světem neurologie a je to fascinující čtení. Věnuje se lidské mysli, jejím nezvladatelným hlubinám a otázkám, odkud vědomí přichází. Teze, které tam nastiňuje, jsou fascinující. 

Proč by si měli čtenáři knížku přečíst? 

Protože je nesmírně zajímavé se dozvědět, jaký obrázek o nás Dan Brown vytvořil, svět nás tak totiž bude na chvíli vnímat. Pro čtenáře Dana Browna dodávám, že je to bezesporu jeho nejlepší román.