RECENZE: Akordeon i vodáci. Smetanova Má vlast v Azylu 78 baví, ale neironizuje
Velký divadelní projekt Má Vlast v šapitó Azylu 78 na pražském Výstavišti zcela jistě splňuje to, co si tvůrci předsevzali: s úctou k předloze, originální vizualitou i humorem předkládá notoricky známé Smetanovo dílo současnému divákovi - na věk nehledě.
🎭 Proč na to jít: První divadelní zpracování šestice Smetanových symfonických básní kombinuje divadlo s moderním tancem, loutkami či prvky nového cirkusu.
🔎 O co jde: V inscenaci své tvůrčí síly spojilo Divadlo bratří Formanů, taneční skupiny Dekkadancers a Holektiv, hudebníci České filharmonie a herci improvizačního seskupení My kluci, co spolu chodíme. Režie se chopila trojice Matěj Forman, Janek Jirků a Štěpán Pechar. Představení se v šapitó na pražském Výstavišti bude hrát už jen do 30. června, poté míří na Smetanovu Litomyšl, kde bude 4. července uvedeno na zámeckém nádvoří.
Dílo, které Bedřich Smetana složil v letech 1874 až 1879, tedy v době, kdy byl již zcela hluchý, vzniklo z obrozenecké touhy konce 19. století podpořit národní identitu Čechů a připomenout národní legendy a historii. Přes svůj buditelský charakter ale Má vlast nezestárla a v Česku i v zahraničí patří mezi stále hraná a oblíbená díla.
👀 Jak to vidí Publico: Tvůrci představením navazují na úspěšný projekt Kniha džunglí, který se v Azylu 78 hrál tři sezony. Také v případě Mé vlasti přetvářejí notoricky známé dílo. Respektují Smetanovu interpretaci českých pověstí, ale dívají se na ni současnou optikou a zkoumají, jak se k ideám národní identity stavět ve 21. století.
Trojice režisérů si v poetických, výtvarně velkolepě pojatých scénách pohrává s různými žánry moderního divadla. Diváci tak třeba uvidí Libušino akrobatické číslo ve Vyšehradě, veselý vodácký výlet (se zapojením publika) jako entrée k Vltavě, krvavou dívčí válku v loutkově pojaté Šárce, tanečně odvyprávěný příběh lásky v básni Z českých luhů a hájů, intenzivní husitské boje s působivými rudými prapory v Táboru i závěrečný ryk blanického vojska s malými rytíři z řad dětských diváků v Blaníku.
Představení má rozhodně potenciál oslovit i nejmladší diváky. Zatímco pouhý poslech klasické hudby bývá pro děti náročný, spojení s tak nápaditou vizuální podívanou, jim může pomoct toto melodické a přístupné dílo zpracovat. A možná i vytvořit emoce, které si budou ve spojení s Mou vlastí později vybavovat.
Hudebně Mou vlast pro potřeby divadla upravil dirigent Marko Ivanović, který orchestr zredukoval na šestnáct hudebníků. K ikonickému kusu české klasiky přistupuje s pokorou, ale také s lehkostí. Nebojí se využít rozličné hudební žánry i netradiční nástroje – jako je například akordeon.
Mimochodem, se členy České filharmonie začal Ivanović zkoušet bezprostředně poté, co Mou vlastí slavnostně zahájili letošní Pražské jaro v Obecním domě. A jak nedávno vyprávěl na Českém rozhlase, jeho pojetím prý hudebníci nebyli pohoršeni, naopak se velmi bavili.
🔨 Verdikt: Pozitivní emoci dokázali tvůrci předat i publiku. Inscenace Má vlast v Azylu 78 interpretuje Smetanu, aniž by ho ironizovala, bere z něj to velkolepé a jímavé, co je důvodem jeho trvalé obliby. K notoricky známé české hudbě dodává divadelní zážitek plný fantazie a oslnivých tanečních a akrobatických čísel na vysoké profesionální úrovni.
V modernizaci „národního pokladu“ se mohli tvůrci klidně ještě víc odvázat, protože nejpůsobivější byly v inscenaci právě ty momenty, kdy z děje vyčnívaly „staré české pověsti“ co nejméně.
