Nový rektor UK pro Publico: Univerzita potřebuje respekt, ne hádky. A dostavět Albertov

Kam povedou vaše první kroky, až v únoru převezmete funkci rektora? 

V plánu jich mám vícero. Sliboval jsem, že budu například na všechna jednání dávat podklady včas. To byl v poslední době za současného vedení trochu problém. Samozřejmě se také detailně seznámím s agendami rektorátu, hlavně chci zajistit, aby se nedublovaly a bylo v nich jasno. Určitě chci začít s lepší digitalizací a s úpravami studijního informačního systému, protože to je věc, která nás trápí dlouhodobě. Bude třeba v krátké době nastavit systém odměňování vedoucích pracovníků na rektorátu a samozřejmě prorektorů, protože to byla jedna z věcí, která se paní rektorce nepodařila. Slíbil jsem také, že udělám personální a forenzní audit, a také bude třeba řešit Kampus Albertov a mnoho dalších věcí, které mě hned od začátku čekají.

Ve své kampani jste zdůrazňoval transparentnost, to znamená, že toto jsou už konkrétní kroky?

Přesně tak. Když byl člověk děkanem, tak měl pocit, že všechno zná. Ale pak, když do toho trochu proniknete, hovoříte s lidmi, děkankami a děkany, a já jsem také mluvil prakticky se všemi členy a členkami akademického senátu, tak se dozvíte věci, o kterých jste neměl ani tušení. Ale transparentnost je to, co myslím právě v současné době chybí nejvíce.

O čem jste neměl ani tušení?

Například jsem neměl přesné informace o problémech doktorandů na lékařských a humanitních fakultách.

Dopředu jste zmínil, že chcete být ve funkci čtyři roky. Proč jste si to takto ohraničil?

Protože bych chtěl za čtyři roky udělat univerzitu zase takovou, jaká byla, a jestli se mi to za toto období nepodaří, tak už by mě nikdo nezvolil. A když se mi to podaří, v což doufám, tak prostě odejdu s výsledkem, který jsem si předsevzal. Navíc je myslím v této situaci dobré pro univerzitu, když čtvrtý rok člověk nemusí dělat rektorskou kampaň, prostě ty čtyři roky budou plně jen na práci.

Říkal jste, že chcete udělat univerzitu takovou, jaká byla. Jaká byla?

Určitě byla méně konfliktní a nebylo takové napětí mezi vedením univerzity a akademickým senátem nebo fakultami. A také je potřeba znovu posílit dobré jméno univerzity ve veřejném prostoru. V poslední době jsme se příliš často dostávali do médií spíše kvůli sporům než kvůli tomu, co se nám daří. Chci, aby se Univerzita Karlova opět prezentovala jako respektovaná, sebevědomá instituce, která je vidět hlavně díky své kvalitě, otevřenosti a odbornosti.

V rámci kampaně jste mluvil o tom, že univerzita naráží na „závažné slabiny současného vedení a rozhodnutí vznikla bez dialogu, netransparentně”. Co budete chtít dělat jinak?

Určitě chci být právě transparentní, aby všechny materiály byly k dispozici dopředu, a ne až třeba o víkendu a v pondělí pak o nich rozhodovat. To bych radši odložil na další termín, aby opravdu všichni povolaní měli dostatek času, aby si materiály prostudovali. Tohle je pro důvěru hrozně důležité.

Nedostatek času na seznámení se s materiály zmiňujete podruhé, je to tedy z vašeho pohledu velká slabina?

Je to jedna ze slabin. Nechci ale konkrétně zmiňovat další, protože si myslím, že určité věci mají zůstat uvnitř.

Plánujete, jak si předáte agendu s končícím vedením?

Máme už s paní rektorkou termín, kdy si snad vyjasníme, jak bude vše probíhat. Současní prorektoři už začali postupně kontaktovat budoucí prorektory, ale konkrétní domluva bude až po schůzce s paní rektorkou. Musím ale také zmínit, že můj mandát začíná až v únoru příštího roku.

Koho jste si vybral do svého týmu do kolegia? 

Mám už devět lidí. Jsou to kolegové z matematicko-fyzikální fakulty docent Martin Vlach pro třetí roli a docent Martin Nečaský, který se bude věnovat digitalizaci, na to je vynikající odborník. Dále profesor Michal Nedělka, bývalý děkan z pedagogické fakulty, ten se bude starat o to, co umí nejlépe – celoživotní vzdělávání. Paní docentka Ludmila Brunerová z 3. lékařské fakulty bude mít na starosti student enrollment, to znamená abychom získávali na univerzitu kvalitní studenty, a nejenom od nás, ale i ze zahraničí. Pro vědu to bude paní profesorka Petra Lišková, vynikající odbornice z 1. lékařské fakulty UK.

Kdo jsou ti další?

Kolega profesor Tomáš Šimůnek z Hradce Králové z Farmaceutické fakulty UK se zaměří na doktorské studium, jeho fakulta je velmi dobrá v doktorském studiu, takže logická cesta vedla tímto směrem. Kolega docent Karel Kouba z filozofické fakulty se bude věnovat akreditacím a kvalitě vzdělávání. Bývalá děkanka husitské teologické fakulty docentka Kamila Veverková bude mít na starost studijní záležitosti. A profesor z 1. lékařské fakulty Michal Vrablík se bude věnovat zahraničním záležitostem. Ještě konzultuji s kolegou děkanem někoho z právnické fakulty.

Ale v kolegiu chce mít členů jedenáct.

Ano, ještě dva mi chybí, mám už něco rozjednáno, ale stále je čas, nemohu to uspěchat. V kolegiu budu mít také členy, takzvané ředitele, kteří by měli pod sebou odbory a oblasti, například výstavbu a rozvoj. Myšlenka je taková, že se bude jednat o neakademiky, ideálně odborníky z praxe, a když se mění třeba rektor nebo prorektoři, tak aby tito ředitelé zůstávali a agenda pokračovala.

Jaká atmosféra nyní panuje na půdě univerzity po volbách?

Řekl bych, že se malinko zklidňuje, ona byla docela bouřlivá. A zdá se mi, že nyní panuje očekávání, které si člověk uvědomuje, a o to více nechce zklamat. Volební boj přitom kupodivu rychle utichl.

Byla univerzita před volbou polarizovaná?

Samozřejmě nemůžete kandidovat proti někomu a navzájem se chválit. Ale nemám pocit, že by to bylo úplně polarizované. Byť některé věci, se kterými jsem nesouhlasil, se objevovaly, ale je lepší na ně nereagovat.

Co momentálně univerzitu nejvíce pálí? 

Myslím, že teď jde především o to, abychom se dobře vyrovnali s velkými stavbami, které máme, protože je tam pořád ohrožení. Byl zahájen proces odnětí dotace z NPO, a to mě trápí úplně nejvíc, protože z toho můžou být i třeba miliardové ztráty. To si člověk uvědomuje, že musí napnout všechny síly proto, aby se to nestalo. Nějaké ztráty budou, milionové až stamilionové, dokážu si představit, že bychom toto nějakým způsobem zvládli, ale kdyby to šlo až do miliard... Ale protože to chceme postavit, tak bychom museli jít do nějakých velkých dlouhodobých úvěrů.

Bavíme se tedy konkrétně o stavbě vědeckého centra na Albertově, kde se v posledních měsících řešilo její zpoždění. Pokud by nastal nejhorší scénář a univerzita by o dotace kvůli prodlení přišla, je na to připravena?

Kdybychom přišli o celou dotaci, tak by to byl velký problém, ale já věřím, že k tomu nedojde. Financování a nějaký případný úvěr musí být pochopitelně v součinnosti především s třemi fakultami, které tam jsou zúčastněny.

Ale dotklo by se to asi celé univerzity. Jak byste to pak vysvětloval fakultám, kterých se výstavba nijak netýká?

Ten úvěr by si samozřejmě musela vzít univerzita. Nesmí se to ale dotknout ostatních fakult, třeba humanitních, které jsou na tom s financemi o dost hůře.

A že se výstavba zpozdí…

To už je bez debat. Další termín máme údajně do dubna 2028, ale to je zatím jen dohoda se zhotovitelem, nemáme vůbec žádný souhlas či dohodu s poskytovatelem dotace, v tom vidím velký problém.

Do debaty okolo kampusu Albertov, se nedávno promítl i spor s Masarykovou univerzitou, kdy proběhla rychlá přestřelka mezi oběma rektory. Ovlivní to vzájemné vztahy? 

Myslím, že to bylo jen jedno špatné vyjádření paní rektorky, které mohlo Masarykovu univerzitu poškodit, proto se ozvala. Vztahy mezi Univerzitou Karlovou a Masarykovou univerzitou musí být na dlouhodobě dobré úrovni. A k tomu se budu snažit ze všech sil přispět.

Vztahy jsou nyní vyostřené i mezi pražským arcibiskupstvím a rektorátem kvůli Katolické teologické fakultě UK, kde ministerstvo školství nařídilo nucenou správu. Jak tu situaci vnímáte?

Považuji to za strašně nešťastnou situaci. Prvotní chyba byla v tom, že si strany, které jsou ve sporu, nesedly dohromady takzvaně k jednomu stolu, ať s panem arcibiskupem, tak s paní rektorkou, a nevyřešily to uvnitř. Když si nyní jen vyměňují dopisy, prohlášení jsou přes média a sociální sítě, jde to přes veřejnost, tak to je špatně. Mám obavu, že se to jen tak nevyřeší a přijde mi, že ta situace je čím dál horší.

Nyní se čeká na rozhodnutí soudu, aby mohl být zvolen nový děkan. Je ale možné, že to ještě bude trvat.

Tak pak to čeká asi na mě, už se s tím smiřuji.

Jaké kroky byste v tom podnikl?

Myslím si, že bych musel přivést znesvářené strany k jednomu stolu a tam to prostě začít řešit. Zkusit zasypat zákopy, jestli to ještě půjde. Doufám, že ano.

Ve své kampani jste mluvil také o potřebě posilování statutu univerzity. Co to znamená? Co si pod tím představit? 

Měl jsem na mysli to, že se různě mezi politiky začíná objevovat, jestli jsou vysoké školy dobře řízené. A já bych chtěl být příkladem toho, že univerzity jsou dobře řízené, že je dobrý vztah mezi vedením a senátem, mezi vedením a fakultami a i vnějším světem. Bohužel to, co se dělo na některých vysokých školách v poslední době, některým lidem, kteří hovoří o omezení samosprávy, trochu nahrává.

Obáváte se možného omezování autonomie vysokých škol novou vládou?

Myslím si, že určité pokusy by mohly nastat, ale nemyslím si, že by k tomu došlo v nějaké dohledné době.

Mluvil jste také o tom, že priorita univerzity musí být přesun nápadů a výzkumů do praxe a vznik takzvaných spin-off firem. V dceřiné firmě univerzity CUIP, která má toto na starosti, před dvěma týdny zasahovala policie, razie se měla týkat vysokých odměn. Máte k tomu už nějaké informace? 

Je to větší problém, než jsem si ještě před pár týdny myslel. Sám jsem se to dozvěděl také až z médií. Plno lidí odešlo, rezignovala teď i šéfka CUIP. Jak to tam dopadne, to vám teď neřeknu. Ale něco takového jako je CUIP existovat musí, protože opravdu univerzita má dělat i transfer.

A máte konkrétní představu, jak nápady do praxe přesunout?

Máme i příklady dobré praxe. Měli bychom jít cestou, jakou to třeba dělá Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky, který je v tom velmi úspěšný. Jestliže nám to tady na univerzitě selže, tak se musíme poučit tam, kde to dělají dobře, a prostě začít od začátku.

Ve státním rozpočtu na příští rok chybí na školství podle expertů pro vysoké školy nemalé prostředky. Jaký bude mít podfinancovaný rozpočet dopad na vysoké školy? 

Teď ve středu na ekonomické komisi akademického senátu paní rektorka slibovala, že by měly přijít navíc asi dvě miliardy na vysoké školy příští rok, takže snad ta situace nebude tak tragická. Jsem seznámen s tím, jaké jsou principy rozdělování financí uvnitř univerzity na příští rok, to je samozřejmě ještě v gesci současného vedení a budeme se s tím muset nějakým způsobem popasovat. Naší šancí je samozřejmě snažit se sahat na externí peníze, protože bez toho bychom dopadli špatně. Co je ale jasné, je dlouhodobá podfinancovanost českého školství.

Veřejné výdaje na vzdělávání jsou v Česku dlouhodobě pod průměrem zemí OECD. Limituje to nějak vysoké školy?

Určitě nás to limituje. Když se navýší státní rozpočet o nějaká procenta, tak se o stejné procento nenavýší rozpočet vysokých škol. Třeba tohoto bychom chtěli někdy dosáhnout, té indexace. Jak už jsem zmiňoval, dlouhodobě jsou univerzity jako celek podfinancovány, chybí i střednědobý plán, takže se musíme snažit peníze získávat, jak to jde a kde to jde – u nás i v zahraničí, bez toho to nepůjde.