Vojtěch pro Publico: Péči chceme centralizovat. A to včetně porodnic

Vláda čelila návrhu o vyslovení nedůvěry kvůli kauze vicepremiéra Petra Macinky (Motoristé). Považujete SMS, které psal Petru Kolářovi, za vydírání prezidenta Petra Pavla?

Celá situace určitě není šťastná. Přál bych si, aby vztahy byly na nějaké dobré úrovni. Myslím si, že přístup premiéra je racionální, že chce skutečně sezvat strany ke stolu. Doufám, že se to podaří, protože to určitě neprospívá ani jedné ze stran.

A je to vydírání?

Když se na to podíváme z čistě trestněprávního hlediska, k čemuž se vyjadřovali různí nezávislí právníci, tak konstatovali, že se o vydírání z toho pohledu nejedná. Ale styl té komunikace určitě nepovažuji za šťastný. Vždycky je lepší si sednout ke stolu a ty věci si vyříkat a nastavit nějakou normální spolupráci. 

Je jasné, že každý má nějaký pohled na svět, který se nemusí úplně shodovat. Ale beru to tak, že zejména v zahraniční politice by bylo ideální mít postoje, které budou sladěné.

Máte zkušenosti se zahraniční politikou, takže jak se díváte na to, že ministr zahraničí říká, že bude ignorovat Hrad?

Doufám, že to takto nakonec nebude. Přál bych si, aby komunikace dál neeskalovala a aby se ji podařilo zklidnit. Myslím si, že to je ve prospěch všech.

Co říkáte na poslance Jindřicha Rajchla (PRO), který dělá semináře o covidu ve Sněmovně? Byl jednou z hlavních tváří demonstrací proti vám a ministru školství Robertu Plagovi (za ANO).

Pan Rajchl je jedním z poslanců, samozřejmě má svoje postoje, názory a témata. Já se v těch postojích s ním logicky neshoduji, mám na ty věci odlišný názor.

Je to jeden z poslanců, díky kterému má vaše vláda důvěru?

To já beru, ale neřešíme v tuto chvíli covid. To je historie, na kterou může mít člověk různé názory. Teď se vláda zabývá jinými tématy. A doufám, že tady bude spolupráce v koalici fungovat. Ale je jasné, že pokud jde o covid, tak ty názory nejsou vždy úplně shodné. A neříkám, a vždycky jsem to tvrdil, že jsme všechno dělali skvěle a bezchybně. Určitě ne. Byla to prostě mimořádná situace, kterou jsme řešili poprvé v historii. A když děláte něco poprvé, tak se prostě i chybuje.

A jak se vám potom poslouchají slova pana premiéra, který se za covid a za ta opatření omlouvá?

Pan premiér řekl to, co vlastně říkám já: ano, nějaké chyby byly, což je něco, co je třeba si říci. Ale já mohu s čistým svědomím říct, že vše, co jsme dělali, jsme dělali s jedním cílem, a to byla ochrana zdraví, životů lidí a zabránění kolapsu nemocnic.

Předložil jste návrh, aby se ztráty zdravotních pojišťoven sanovaly z přebytků VZP. Jak se to stalo, že se zdravotní pojišťovny dostaly do takového minusu?

Je to několik faktorů. V roce 2022, kdy nastoupila vláda Petra Fialy, bylo rozhodnuto, že ještě námi schválené navýšení plateb za státní pojištěnce o 14 miliard, se nestane. A zároveň se rozhodlo, že bude probíhat automatická valorizace, která ale byla vypočítána na poměrně nízké základně. Příjmová stránka se za čtyři roky výrazně podsekla a peníze tam teď chybí.

Druhá věc je, že když byly nižší příjmy, tak tomu neodpovídaly výdaje, které naopak rostly. Resort zdravotnictví opakovaně vydával úhradové vyhlášky, které měly vyšší výdaje než příjmy, přestože i vláda usnesením zavázala ministra Válka, aby tvořil vyrovnané úhradové vyhlášky. To se nestalo. 

Za nás, když jsme končili, tak i díky covidu byly rezervy pojišťoven relativně robustní. Ale když máte opakovaně deficitní hospodaření, tak pojišťovny nemají jinou možnost než brát z rezerv, až se dostaly do situace, kdy už moc není z čeho brát.

Nejhůře na tom měla být Vojenská zdravotní pojišťovna. Tam se situace stabilizovala?

To není jediná, to není jen otázka jedné pojišťovny.

Které kromě VZP to jsou?

Nebylo by korektní to říct, protože by ty pojišťovny mohly být ostrakizovány. Hlavně si myslím, že to není úplně jejich chyba. Samozřejmě vždycky se může udělat něco lépe a management může být lepší a efektivnější. Ale myslím, že to je skutečně hodně dáno externími faktory. 

Faktem je, že i když jsou teď, řekněme, dvě pojišťovny, které jsou ve větších problémech, tak i ty ostatní na tom nejsou úplně ideálně. I VZP, která je na tom lépe než ostatní, tak se její ředitel na podzim vyjádřil, že pokud by se takto pokračovalo dál, tak by to na ni mělo dopady.

Takže říkáte, že v plusu je díky lidem z Ukrajiny?

Nejen díky tomu. Ale je pravdou, že v celkové bilanci příjmů a výdajů za ukrajinské pojištěnce to vychází vlastně pozitivně pro pojišťovny. Ale tím, že většina z nich je u VZP, tak ta na tom získala více. A to je ten rozdíl, který chci přerozdělit.

Takže teď se to bude sanovat z přebytku VZP.

V tomto roce.

A vy pak chcete, aby si pojišťovny vybudovaly finanční rezervy. Jak?

Už jsme o tom debatu otevřeli. V tomto roce kvůli tomu, v jakém stavu jsme zdědili rozpočet, tam prostor nebyl z hlediska valorizace plateb za státní pojištěnce. Ale myslím si, že budeme tu debatu muset vést pro příští rok. To ale není řešení, není možné tam „lít“ peníze. Důležité je se zaměřit na to, jak jsou peníze vynakládány. 

Co bych chtěl změnit, je, že chci dát do zákona mechanismy, aby úhradová vyhláška byla vydávána jako vyrovnaná, pokud nebude nějaká krizová situace. A další věc je, že chci, aby celé dohodovací řízení o úhradách mělo trošku jinou strukturu. Abychom se bavili nejen o tom, kolik se bude navyšovat peněz jednotlivým segmentům, ale abychom se bavili o struktuře péče, o datech z hlediska kvality a efektivity. Musíme ten systém tlačit do větší efektivity. A to musí řešit zdravotní pojišťovny, k čemuž jim musíme dát mandát. 

Přišel jste s návrhem, že by mohla být více proplácena kvalitnější péče. Jak to má fungovat? A jak se mají méně kvalitní nemocnice stát těmi více kvalitními?

Nemocnice jsou jen jeden segment. Samozřejmě velký a nákladný. Ale ta kvalitativní data se dají sledovat například i u praktických lékařů. Třeba to, jak si zvou pacienty na prohlídky, jak očkují, jak posílají pacienty na prevenci, na screeningy atd.

Pokud se bavíme o nemocnicích, myslím, že tady máme data, kdy sledujeme některé ukazatele. Nedávno třeba byla publikovaná zajímavá data týkající se pooperačních sepsí. Když je pacient odoperován v té dané nemocnici, tak v kolika procentech případů dostane nějakou infekci. To je často způsobeno tím, jak je nastavena prevence těchto sepsí. A ty rozdíly jsou výrazné. Ta data jsou veřejná a myslím, že touto cestou bychom měli jít i v jiných oblastech.

A není to potom ostrakizování nemocnic?

Je to spíš motivace. A není to o tom, že to musí být zveřejněno na jednotlivou nemocnici. Ale mají to vidět zdravotní pojišťovny a mají s nemocnicemi pracovat. Třeba u těch sepsí to je v zahraničí něco, kdy nemocnice, které mají skutečně vyšší procento pooperačních sepsí, jsou i penalizovány ze strany plátců. Myslím si, že to je o motivaci, o tom, aby se skutečně pojišťovny zlepšovaly. 

Musíme tlačit poskytovatele k tomu, aby měli vyšší kvalitu. Je to třeba otázka komplexních onkologických center, která dneska jsou nově akreditována. U nich jsou zase jiné kvalitativní ukazatele, třeba kolik procent pacientů procházejících tímto centrem projde posouzením tzv. multidisciplinárního týmu, což je naprosto zásadní. 

Takže my ty ukazatele postupně nastavujeme, budeme je nastavovat a cílem je, aby s nimi pracovaly pojišťovny. A aby skutečně u těch, kteří to dělají lépe, efektivněji, plní nějaké ukazatele, promítalo i do úhradových mechanismů.

Chcete se soustředit na prevenci, a aby byla více bonifikována ze strany pojišťoven. Ale jestli jsme v situaci, kdy si to pojišťovny nemohou dovolit, tak jaký bude postup? Kdy by se tak mohlo začít dít?

V první řadě musí dojít k finanční stabilizaci systému, to je jasné. My připravujeme legislativu a víme, jak dlouho to trvá, než bude přijata – očekávám, že to budou do dvou let – kdy chceme dát pojišťovnám možnost, aby mohly na základě plánů prevence dát pojištěncům finanční bonus. 

Je to něco, co funguje třeba v Německu. Pojišťovny budou sledovat, jestli jejich pojištěnci chodí pravidelně k praktikovi, na screeningy, dodržují plán prevence. A pokud ho splní, tak by za to mohly být finanční bonusy.

Ale když tady máme pojišťovny, které krachují, dokážou se za dva roky dostat alespoň na černou nulu?

Věřím tomu, že ano. Neřekl bych, že zítra zkrachují, to by byla zase poplašná zpráva, ale ano, jsou některé pojišťovny, které jsou v problémech a hrozí jim závazky po splatnosti. Ale abychom neplašili pacienty a pojištěnce, že jim zkrachuje pojišťovna. Dělám všechno pro to, aby k tomu nedošlo. Pokud bychom nic neudělali, tak samozřejmě by se to mohlo stát. 

Takže v těch následujících dvou letech půjdeme cestou té finanční stabilizace, a pak si myslím, že to dává smysl. Ale zase to nebudou v kontextu zdravotnictví nějaké obrovské peníze. V rámci celého rozpočtu se bavíme možná o jednotkách miliard. Ale musíme to porovnat s tím, co to přinese. Pokud je u pacienta včas odhalena nějaká nemoc, tak pro systém je to výrazně levnější. A to bude přínos pro systém.

Chcete centralizovat péči a vybudovat regionální síť zdravotnických zařízení. Znamenalo by to zavírání nemocnic v menších městech?

Ne. Smysluplná centralizace je naprosto nezbytná. Probíhá už v některých oblastech typu onkologie nebo kardiocenter. Ale někde to ještě není úplně tak, jak by to ještě mělo být. Třeba v onkochirurgii. Stále vidíme, že i některé velmi komplikované výkony jsou prováděny na pracovištích, kde k tomu nemají erudici, protože jich provádí jednotky ročně. Takže potřebujeme i skrze pojišťovny tlačit tyto velmi specializované výkony do center, kde je ta erudice mnohem větší a kvalita prostě jde nahoru. To je jedna centralizace péče.

A pak je tu otázka větší spolupráce nemocnic. Funguje to poměrně dobře v jihočeském kraji, kde nemocnice navzájem spolupracují. To znamená, že ne všechny nemocnice dělají všechno, některé se specializují více na ortopedii, jiné na oční atd. 

Nebavíme se o základních oborech jako jsou obecná chirurgie nebo interna, ty jsou všude. Ale v těchto specializovaných oborech si nemocnice pacienty vlastně sdílí, pokud potřebují. A to si myslím, že je cesta do budoucna hlavně pro menší nemocnice. Ale zároveň péče musí být dostupná tak, jak zákon předpokládá.

Mohla by taková centralizace proběhnout i u porodnic? Protože přece jen v menších městech těch porodů není tolik.

To je něco, před čím nemůžeme zavírat oči. Máme tady nejnižší porodnost v historii a bohužel zatím není nějaká perspektiva, že by došlo k nějakému zásadnímu nárůstu. To nesporně bude mít vliv na síť porodnic i pediatrických oddělení, protože to jsou spojené nádoby. 

Takže ano, chceme zachovat kvalitu a bezpečnost porodů tak, že budou prováděny na pracovištích, kde je nějaká erudice, je tam nějaká praxe. A ne, když tam je 130 porodů ročně, tedy ani ne jeden denně. Zaznamenal jsem porodnice, kde třeba čtyři dny nebyl žádný porod. 

Medicína je o praxi a odborná společnost jasně říká, že ideální stav je aspoň 600 porodů ročně, což víme, že dneska řada nemocnic nedosahuje. To neznamená, že mají být hned zavřeny v případech, kdy je těch porodů minimální množství. Ale z důvodu kvality a bezpečnosti pro matku i dítě je nutné tu péči koncentrovat.