Kurátorka Valérie Horváth o čtyřdenní výstavě v Paláci Bellevue: Umění není jen dekorace
🎤 ROZHOVOR: Běžně nepřístupný Palác Bellevue na pražském Smetanově nábřeží je od čtvrtka 4. září na čtyři dny exkluzivně otevřený veřejnosti. Ve třech patrech této neorenesanční budovy nalezenou návštěvníci dvě stovky děl od padesáti nejvýraznějších umělců současnosti, která vybírala kurátorka a art specialistka J&T Banky Valérie Horváth.
🖼️ Proč je to zajímavé: Výstava představuje díla nejvýraznějších výtvarníků, od mladých talentů přes úspěšnou střední generaci až po klasiky české umělecké scény. Jde o mimořádně navštěvovanou akci, která se koná jednou ročně, pokaždé na jiném místě.
Co zaznělo: (kliknutím na odkaz se dostanete přímo k odpovědi)
O tom, jak funguje žebříček Art index: Žebříček sestavuje server Artplus.cz, který se zabývá trhem s uměním, dlouhodobě sleduje několik tisíc českých umělců a to primárně z hlediska výstavní činnosti.
O nové generaci sběratelů: Na scénu nastupují noví sběratelé. Jsou mladší, třicátnici, ranní čtyřicátníci, často pocházejí z technologického byznysu a mají prostředky se ve sběratelství realizovat.
O tom, co je dílům na výstavě Art Index Pop-up společné: Výstava dobře odráží to, že je současné umění velmi rozmanité – a že to není jen malba, ale různá, často kombinovaná, média.
Kolem zavřeného Paláce Bellevue chodím léta a vždycky jsem se toužila podívat dovnitř. Jak se vám povedlo uspořádat tam výstavu?
Každý rok vybíráme prostor podle několika kritérií: za prvé musí být prázdný, což není zdaleka tak jednoduché, jak se zdá – a za druhé musí mít genia loci. Tedy přesně to, o čem mluvíte – to místo musí návštěvníky lákat. Třeba právě tím, že uvnitř nikdy nebyli. Obojí Palác Bellevue splňuje.
Navíc se tady setkává současné umění s historií, v domě měl ateliér Oskar Kokoschka a po něm Jiří Trnka.
Ano, ten ateliér byl úplně nahoře ve věži, to se protíná skutečně nádherně. Když jsem při přípravě výstavy mluvila s Tomášem Císařovským a říkala mu, kde letos vystavujeme, podotkl, že je to vtipné, protože zrovna má v ateliéru obraz s názvem Poslední letadlo z Prahy. Na něm jsou vyobrazeni manželé Kokoschkovi, jak prchají letadlem do Londýna. Ten obraz je tu teď vystavený, takže se kruh krásně uzavírá. Mimochodem všechny ty známé pohledy Oskara Kokoschky na Vltavu a Karlův most jsou malované odsud.
Pro čtyřdenní výstavu jste shromáždila díla padesáti umělců. Podle jakých kritérií jste je vybírala?
Jsou to nejvýraznější umělci současnosti podle žebříčku J&T Banka Art Index, což je žebříček, který zahrnuje autory od ročníku narození 1960. Vždy se snažím o mix dvacítky top umělců české výtvarné scény, mladých talentů a ověřených klasiků.
Jak funguje žebříček Art index?
Žebříček sestavuje server Artplus.cz, který se zabývá trhem s uměním. Dlouhodobě sleduje několik tisíc českých umělců primárně z hlediska výstavní činnosti: jaké mají výstavy, kde, jestli jsou sólové nebo skupinové, jestli v zahraničí nebo doma a v jakých institucích, registrují ocenění v soutěžích a podobně. Co tam naopak není hodnoceno vůbec, jsou komerční úspěchy, byť to jde ruku v ruce. To že někteří z umělců v žebříčku jsou úspěšní i komerčně, je dokladem toho, že se institucionální úspěch odráží i na jejich hodnotě na trhu.
Stoupá podle vás počet sběratelů v Česku?
Nejen v Česku, ale i v zahraničí, to se odráží na datech. Před několika lety jsme začali vydávat J&T Banka Art Report, což je datově založená studie, v níž se ptáme sběratelů na jejich motivace, jak a za kolik nakupují, ptáme se i prodejců umění, takže si ověřujeme fakta napříč trhem. Je zcela patrné, že na scénu nastupují noví sběratelé. Jsou mladší, zejména jsou to třicátnici, maximálně čtyřicátníci, často pocházejí z technologického byznysu a mají prostředky se ve sběratelství realizovat.
Jaké bývají jejich motivace?
Bývají to lidé, kteří mají blízko ke kreativnímu průmyslu, například k hernímu či vývoji aplikací. Co se ale napříč generacemi sběratelů nemění, je způsob, jakým o umění uvažují. Vždy chtějí, aby se jim to umění líbilo, aby se jim s ním dobře žilo a zároveň, aby dobře uložili peníze. Vlastně neznám nikoho, kdo by si umění kupoval pouze jako investici a dával si to doma do sejfu. Určitě takoví lidé existují, ale já se s nimi nesetkávám. Vždy je pro ně kromě ekonomické stránky důležitá také emocionální hodnota. A to je podle mě skvělá zpráva o stavu české sběratelské scény.
Čekala bych, že lidé budou většinou motivovaní primárně komerčně.
Já bych jim to ani nedoporučovala. Když si koupíte umělecké dílo, budete s ním žít, budete na něj denně koukat. Může vám zvedat náladu, rozšiřovat obzory, můžete se o něm bavit s přáteli, kteří k vám přijdou na návštěvu… To je vlastně jiná forma dividendy. Jsou určitě praktičtější investice, než umění, ale umělecká díla vzbuzují emoce i otázky - a to je na nich nejpůsobivější.
Co radíte sběratelům - začátečníkům?
Ať se edukují. Tím nemyslím, aby se zahltili kunsthistorickými učebnicemi, ale ať chodí na výstavy, seznamují se s umělci a nebojí se s nimi o jejich dílech diskutovat. Doporučuju jim, aby investovali část svého času do toho, aby se na umělecké scéně zorientovali a aby nezapomínali na to, že jde o jejich pohled - že se jim to umění musí v první řadě líbit. A pokud na to nemají kapacitu, což se samozřejmě může stát, tak ať si najdou nějakého odborníka, kterému důvěřují a nechají si od něj poradit.
Výstava Art Index Pop-up 2025 Palác Bellevue
Smetanovo nábřeží 18, Praha, 4. – 7. září 2025, vstup zdarma
Vystavující umělci a umělkyně:
Eva Koťátková, Kateřina Šedá, Anna Hulačová, Krištof Kintera, Zbyněk Baladrán, Jaromír Novotný, Jan Kaláb, Josef Bolf, Vladimír Houdek, Jiří Černický, Jiří Thýn, Adéla Součková, Jiří Franta a David Böhm, Pavla Sceranková, Martin Lukáč, Jan Šerých, Roman Štětina, Jakub Nepraš, Marie Lukáčová, Daniel Pitín, Richard Loskot, Matyáš Chochola, Dominik Lang, Pavla Malinová, Jiří Skála, Veronika Holcová, Julius Reichel, Petr Dub, Marie Tučková, Jakub Choma, David Krňanský, Jan Vytiska, Julia Gryboś a Barbora Zentková, Anna Ročňová, Valentýna Janů, Igor Hosnedl, Jiří Petrbok, Adam Štech, Romana Drdová, Jakub Jansa, Miroslava Večeřová, Tomáš Císařovský, Michal Škoda, Tomáš Vaněk, Filip Dvořák, Johana Pošová a Barbora Fastrová, Pavel Příkaský
Nebojí se někdy lidi současného umění? Toho, že mu neporozumí?
Bojí. Ale já jsem velký zastánce srozumitelnosti v komunikaci s návštěvníkem. I tady na výstavě najdete popisky děl, které jsou po odborné stránce odpovídající a zároveň jsou psány přístupným jazykem. Myslím, že i umělci tohle oceňují. Sama nemám ráda, když si na výstavě přečtu text, kterému nerozumím. Je mi to vždycky líto, protože to širokou veřejnost spíš odradí.
Lze z téhle přehlídky vyvodit něco obecného o trendech současného umění?
Nerada mluvím o trendech, protože to mohou být věci pomíjivé. V posledních letech hodně vnímám práci s textilem, což je ale spíš nové médium, které se integrovalo do uměleckého provozu a využívá ho čím dál víc umělců a umělkyň. Tahle výstava dobře odráží to, že je současné umění velmi rozmanité – a že to není jen malba, ale různá, často kombinovaná, média. Myslím, že ta výstava dobře odráží, že je umění dokáže komentovat jak aktuální dění okolo nás, tak vnitřní procesy umělců. Zkrátka, že umění není jen dekorace, ale má hlubší rovinu.
Kdybyste si z téhle výstavy mohla vybrat nějaké dílo domů, co by to bylo?
Tak to bych byla úplně švorc, bylo by toho hodně! Stojíme tady vedle děl Marie Lukáčové, která je úplně fantastická, moc se mi líbí Igor Hosnedl, což je jeden z nejtalentovanějších malířů současnosti, ve vedlejší místnosti jsou koláže Evy Koťákové, které byly součástí jejího projektu na benátském bienále a mám k nim silnou emocionální vazbu, Filip Dvořák je skvělý, Anna Hulačová… Ten seznam by byl dlouhý…
