Matka Tereza byla punk-star, říkají sestry Mitevské. Natočily o ní film
🎤 ROZHOVOR: Labina Mitevská je úspěšná makedonská herečka a producentka, českému publiku známá z filmu Samotáři. Její sestra, Teona Strugar Mitevská, je první makedonská režisérka. V Praze představily svůj nejnovější film Matka o sedmi zásadních dnech v životě řeholnice Matky Terezy.
🚩 Proč je to důležité: Film se švédskou hvězdou Noomi Rapace v hlavní roli měl světovou premiéru na letošním filmovém festivalu v Benátkách. Zachycuje Matku Terezu v roce 1948, kdy v Kalkatě čeká na povolení Vatikánu založit vlastní řád. V Praze film odstartoval festival Be2Can.
Co zaznělo: (kliknutím na odkaz se dostanete přímo k odpovědi)
O natáčení filmu Samotáři: Labina Mitevská dodnes rozumí česky a bavilo by ji natočit pokračování kultovního filmu po pětadvaceti letech.
O tom, jak se jim podařilo do hlavní role obsadit Noomi Rapace: Švédská herečka viděla předchozí film Teony Strugar Mitevské a byla nadšená. Nadchl ji i způsob, kterým je ve filmu Matka Tereza zachycená.
O podmínkách ve filmové branži: Pocházejí z Balkánu, z hluboce zakořeněné macho kultury. Upozorňují na to, že je málo filmů věnováno ženám. I proto si vybraly silnou ženskou hrdinku – Matku Terezu.
Labino, vracíte se do města, kde jste před více než pětadvaceti lety točila Samotáře. Jaké pocity to ve vás vyvolává?
Labina: Praha je pro mě město plné vzpomínek. Jsem tu pár dní a žasnu, že pořád rozumím češtině. Sice už nejsem schopná mluvit, ale rozumím. Když jsme točili Samotáře, bylo mi pětadvacet. Vůbec jsme netušili, jak obrovský dopad tenhle film bude mít.
I po pětadvaceti letech si lidé Samotáře pamatují a citují hlášky...
Labina: Já to vím a mám z toho radost. Samotáře pořád miluju a moc by mě bavilo natočit pokračování. Musím se pokusit přesvědčit české kolegy, aby do toho šli! Všichni jsme o těch pětadvacet let starší a naše životy přinášejí nová témata. Moje generace má rozhodně co říct.
Tentokrát jste v Praze se sestrou představily svůj nejnovější film Matka. Před projekcí jste říkaly, že je pro vás Matka Tereza punk-star. V čem konkrétně?
Teona: Svou povahou. Byla šéfka, generálka, Robin Hood. Šla si za svým – někdy velmi tvrdě – ale jinak to v jejím případě nešlo. Tuhle sílu a energii u ní obdivuju a spojuji ji s rebelstvím.
Osobnost Matky Terezy je v Severní Makedonii součástí národní historie, z té oblasti – tehdejší Osmanské říše – pocházela. Byl to důvod, proč jste si ji vybraly?
Teona: Vůbec ne, s Labinou jsme sice vyrůstaly ve Skopje nedaleko místa, kde se narodila, ale když nás makedonská televize před patnácti lety oslovila, ať o ní natočíme dokument, nejprve jsme odmítly. Ale když jsem se pak do jejího příběhu ponořila, objevila jsem nesmírně silnou a umanutou ženu – svým způsobem feministickou – a to mě začalo fascinovat. Vymínily jsme si ale, že chceme mít absolutní svobodu v tom, jak její osobnost pojmout a interpretovat. Nejprve jsme natočily dokument – a to rozhodlo o tom, že uděláme i celovečerní hraný film.
Jaká podle vás byla Matka Tereza?
Teona: Nesmírně ambiciózní, ctižádostivá – a pokroková. Měla jasnou vizi toho, co chce dosáhnout, byla odvážná a statečná. Odvážila se jít proti konvencím, jako první zakládala útulky pro nemocné leprou. Křesťanští misionáři z mužských řádů tehdy mezi nemocné vůbec nevycházeli. Náš film ale spoustu věcí zpochybňuje – dívá se na ni kriticky, jako na osobu, která udělala řadu chyb a měla spoustu pochybností. To nás na ní zajímalo nejvíc.
Jak se vám podařilo obsadit do hlavní role švédskou hvězdu Noomi Rapace?
Teona: Noomi byla první jméno na našem wishlistu. Během rešerší nám došlo, že nás na ní nejvíc fascinuje právě duše rebelky. Jakákoli dobrá herečka by to měla umět zahrát, ale my chtěly někoho, kdo má rebelství v DNA – a to je Noomi Rapace. Měly jsme velké štěstí, že viděla náš předchozí film Bůh existuje a její jméno je Petrunie a zasáhl ji. To nám otevřelo dveře. Scénář ji nadchl a pochopila, že ten film otevírá řadu kontroverzních a současných témat.
Labina: Noomi je fantastická herečka. Do té role se naprosto položila, nastudovala si všechno, co je o Matce Tereze k dispozici, pracovala na jejím přízvuku, pohybech, stovkách drobných detailů. A když přišla na plac, odvedla maximální výkon. Pro nás z toho plynula jediná „nevýhoda“, všechny záběry s ní byly tak dobré, že se nám ve střižně obtížně vybíralo, který použít.
Vycházely jste při přípravě filmu ze svědectví pamětníků, kteří ji zažili?
Labina: Ano, ale bylo to náročné. Řád Misionářek milosrdenství, který Matka Tereza v Kalkatě založila, byl po dlouhá léta veřejnosti nepřístupný. Zjistily jsme, že pamětnic, které Matku Terezu osobně zažily, už je jen několik a jsou velice staré. A tak nás napadlo matkou představenou požádat o natočení rozhovorů s tím, že jim všechny materiály poskytneme pro jejich archiv. To nám otevřelo dveře. Při rozhovorech s řeholnicemi nám před očima začala ožívat úplně jiná osobnost, než jak Matku Terezu společnost vnímá.
Například?
Teona: Místo vlídné a klidné řádové sestry nám popisovaly ženu s povahou generála, která měla všechno na povel a dokázala být nesmírně tvrdá. Vytvořila velmi přísná pravidla: vstávalo se ve čtyři a po modlitbách a snídani začala celodenní práce mezi trpícími. Řádové sestry oslovovala místo jmen čísly, aby je depersonalizovala, trvala na životu zcela oproštěném od materialismu. Také měla právo kdykoli vtrhnout do cel řádových sester – a přestavět jim tam několik málo kusů nábytku, aby si nezvykaly.
Labina: Jedna sestra nám třeba vyprávěla, jak za ní Matka Tereza přišla v noci do cely a povídá: „Sestro osm, zítra ráno pojedeš na Filipíny, bylo tam silné zemětřesení a potřebují nás tam.“ Ta sestra namítala: „Ale vždyť jsem se právě vrátila z misie, neumím jazyk…“ A Matka Tereza říkala: „To přece není problém, letadlo ti letí zítra ráno v deset.“ Nepřipouštěla diskusi.
Mluvily o ní kriticky?
Labina: Naopak, líčily nám to s obrovským respektem a láskou.
Vnímáte ji jako feministickou osobnost, přestože celý život fanaticky vystupovala proti potratům a antikoncepci?
Teona: Musíte se na to dívat optikou toho, že se narodila v roce 1910, byla křesťanka, jeptiška, tohle přesvědčení je u ní logické. Otázka potratů je nosné téma našeho příběhu. Asi bychom mohly natočit film i bez toho, ale pro mě to bylo k pochopení toho, kým byla, klíčové. Byla feministka ve svých postojích a chování – to se nevylučuje. Rozhodla se, že změní systém, který ovládají muži – a to se jí tím, že si šla svou cestou a založila vlastní řád s vlastními pravidly, také podařilo.
Dnes vzniká množství filmů o silných ženských figurách – natáčených ženami. Před patnácti lety, kdy jste točily dokument o Matce Tereze, ale byla situace výrazně jiná, ne?
Teona: Naprosto. My jsme navíc z Balkánu, z hluboce zakořeněné macho kultury. I proto jsme si vybraly silnou ženskou hrdinku. Vezměte si, kolik historických filmů je věnováno ženám. Myslím tím filmy, v nichž nejsou ženy zobrazovány jen jako krásné partnerky významných mužů, ale svébytné – a třeba i velmi složité – osobnosti. Uvědomit si, jakým způsobem byly ženy v historii kinematografie zobrazovány, je dost frustrující, proto je důležité, aby filmy přinášely pohled na svět také z ženské perspektivy.
Matka Tereza ve filmu vystupuje jako žena v systému, kde rozhodují muži. Nacházíte paralely s filmařským světem?
Teona: Zásadní, před dvaceti lety byla situace makedonské kinematografie čistě mužská záležitost. Já jsem první makedonská režisérka vůbec. Dnes je nás pět, což je o něco lepší, ale pořád žádná sláva.
Labina: My jsme si se sestrou a naším bratrem, který je odpovědný za výpravu, založili vlastní produkční společnost právě proto, že jsme měly několik katastrofálních zkušeností. Dnes máme tým složený ze 75 procent ženami a naprostou tvůrčí svobodu.
V čem spočívá výhoda většinově ženského týmu?
Teona: Se ženami se pracuje v mnoha směrech lépe. Nevnášejí do společné práce své ego, jsou schopné napnout síly pro vaši vizi, je s nimi v mnoha ohledech snazší komunikace – a prostě pracují. Chápou, že film není soutěž, ale cesta za společným cílem.
Labina: V průběhu celé své filmové kariéry pozoruju, jak hluboce je v kinematografii zakořeněný mužský networking. Vždy, když sháním spolupracovníky na konkrétní pracovní pozice, začnou mi mužští kolegové vnucovat své kamarády, jako by ženy ve filmové profesi neexistovaly. Systém je mužskými vazbami prorostlý – a to nemluvím jen o kinematografii.
Jak se vám točilo v Kalkatě, kde je dodnes na ulicích vidět utrpení nejchudších?
Labina: My na to byly s Teonou částečně připravené, protože jsme v Kalkatě pobývaly při tvorbě dokumentů a přípravě natáčení celovečerního filmu. Ale pro naše herečky to bylo šokující a emocionálně velmi náročné. Utrpení je v Kalkatě skutečně všudypřítomné. Přestože máme pocit, že dnes žijeme v blahobytu, je spousta míst, kde to tak není a kde je luxus mít vlastní postel. Na tom se od dob Matky Terezy nezměnilo vůbec nic.
Labina Mitevská (50)
Makedonská herečka a producentka. Hereckou kariéru zahájila v 19 letech v roce 1994 při studiích ve Skopje, Dánsku a na Arizonské univerzitě hlavní rolí ve filmu Milča Mančevského Pred dožot (Před deštěm), nominovaném na Oscara. Hrála také ve filmu Michaela Winterbottoma Welcome to Sarajevo (Vítejte v Sarajevu) z roku 1997 a jednu z hlavních rolí ve filmu Davida Ondříčka Samotáři (2025). Se sourozenci založila produkční společnost Sisters and Brother Mitevski Production.
Teona Strugar Mitevská (52)
Makedonská režisérka a scenáristka. Vystudovala režii na Tisch School of the Arts v New Yorku. Její filmy přinášejí pohled na sociální situaci současné Makedonie, zabývá se také silnými ženskými osudy. Natočila například snímky Bůh existuje a její jméno je Petrunie (2019), Nejšťastnější člověk na světě (2022), Matka (2025).
