RECENZE: Avatar 3 ohromuje technologií. Postavám z Pandory ale došel dech
James Cameron ve třetím Avatarovi znovu posouvá hranice filmové techniky. Pandora nikdy nevypadala živěji, detailněji ani velkolepěji. Zároveň ale ukazuje, že samotné vyprávění už pod tíhou ambicí ztrácí dech i emocionální sílu.
🎬 Proč na to jít: Avatar: Oheň a popel nabízí vizuálně bezkonkurenční svět a další rozšíření mytologie Pandory, jaké v současných blockbusterech nemá obdoby.
➡️ O čem to je: Děj se odehrává krátce po tragických událostech druhého dílu a sleduje rodinu Sullyových vyrovnávající se se ztrátou syna. Jejich cesta je zavede mezi nové klany a znovu otevře konflikt s lidskou korporací RDA. Napětí se tentokrát neodehrává jen mezi lidmi a Na’vi, ale i uvnitř samotného světa Pandory.
👀 Jak to vidí Publico: James Cameron zůstává bezkonkurenčním architektem filmových světů. Pandora ve třetím díle působí komplexněji než kdy dřív a každý nový klan má jasnou vizuální identitu, rituály i vztah k přírodě. Právě v budování světa třetí Avatar potvrzuje, proč Cameron i po letech zůstává technologickým lídrem blockbusterové kinematografie.
Zároveň ale vychází najevo, že technologická ambice začíná přerůstat samotný příběh. Film vypráví příliš mnoho dějových linií najednou a místo soustředěného dramatického oblouku nabízí sled epizod, které mají primárně rozšiřovat mimozemský vesmír. Emoční gradace se tříští a jednotlivé motivy nemají dost prostoru, aby skutečně rezonovaly.
Nejvíce je to znát na práci s postavami. Sullyovi zůstávají základním emocionálním bodem, ale vedlejší figury často fungují spíš jako nositelé témat než jako plnohodnotné charaktery. Film otevírá otázky kolonialismu, ekologické devastace i duchovní rovnováhy. Jenže kvůli svému rozkročení se jim snímek věnuje spíše povrchově.
Slabiny scénáře se pak výrazně promítají i do dialogů a vedení herců. Obsazení se sice snaží dodat postavám emoce a vnitřní konflikt, často však naráží na ploché repliky a rozhodnutí, která působí účelově. Dialogy jen vysvětlují, co se děje, místo toho, aby postavy přirozeně žily.
Samostatnou kapitolou je práce se snímkovou frekvencí. Zvýšené HFR v akčních scénách přináší extrémní ostrost pohybu, zároveň ale narušuje konzistenci filmového zážitku. Přechody působí nahodile a u části diváků mohou rušit nejen ponoření do světa, ale i samotný efekt 3D triků. Chvílemi film působí až jako groteska, ne jako vizuální revoluce.
Třetí Avatar ve výsledku vyvolává pocit, že se místy až příliš zahleděl sám do sebe. Technologická výjimečnost už dnes nepůsobí jako překvapení a Cameron v závěru spíš variuje motivy z předchozích dílů, než aby budoval nové. A když už skutečně dochází dech, přichází na řadu servis fanouškům. Ten by jinde možná prošel, ale u režiséra Cameronova formátu je to málo.
🔨 Verdikt: Avatar: Oheň a popel potvrzuje Jamese Camerona jako technologického vizionáře, který stále nemá v této produkci konkurenci. Zároveň ale ukazuje, že samotná dokonalost světa už nestačí, pokud se vyprávění rozpadá do epizod a emoce zůstávají jen naznačené. Svět Pandory sice žije vizuálně více než kdy dřív, jeho postavy ale ustrnuly.
