RECENZE: Bohové hraví i hřešící. Režijní duo Skutr inscenuje Ovidiovy Proměny
Stvoření světa, souboj Titánů a osudové hrátky bohů a polobohů s lidským pokolením. Režisérské duo Skutr se chopilo zásadní látky evropského kulturního kánonu: Ovidiových Proměn. Inscenace má ve Státní opeře Praha premiéru 19. února 2026.
🎭 Proč na to jít: Nová inscenace přináší moderní pohled na notoricky známé i pozapomenuté antické mýty, které i dva tisíce let po svém vzniku promlouvají aktuálním jazykem. Jde o velkolepý divadelní počin, jak po stránce herecké i scénické.
🔎 O čem to je: Z Ovidiova veledíla čítajícího 15 knih režiséři vybrali a uspořádali příběhy do sedmi kapitol: Stvoření světa a potopa, Lidé z kamene, Théseus a Ariadna, Příběhy kolem Apollóna, Faëthón, Orfeus a Eurydika a Filémón a Baucis.
Na pódiu tak defilují známí i méně známí antičtí hrdinové: Apollón svádí Daphné, Aktaión Dianu, Minotaurus trpí uvězněný v labyrintu, Ikaros se pokouší vzletět a Orfeus vysvobodit Eurydiku z podsvětí…
Antičtí hrdinové oplývají podobnými vlastnostmi, vrtochy a slabostmi jako lidé a jejich osudy odráží společnou evropskou zkušenost. Jedna kapitola plynule navazuje na druhou, bájné bytosti prožívají příběhy plné tragiky a vášně, lásky i msty.
👀 Jak to vidí Publico: Režiséři Proměnou pokračují v adaptacích velkých literárních textů, letos na jaře ve Státní opeře uvedli vynikající inscenaci Don Quijote. Pustá země na motivy zásadních děl T. S. Eliota a Miguela de Cervantese. Jejich adaptace Erbenovy Kytice, která měla premiéru v roce 2019, patří dodnes mezi divácky oblíbená (a neustále vyprodaná) představení.
Stejně jako u zmiňovaných inscenací, jde i tentokrát o působivou vizuální podívanou plnou imaginace. V Proměnách se na jevišti odehraje velkolepé stvoření světa, zazáří obrovské žhnoucí slunce, zjeví se bytosti létající či levitující. Nic z toho ale nesklouzává k cirkusové podívané, do detailu dotažené scénické nápady naopak dokreslují intelektuálně náročný text Ovidiových básní.
Inscenaci otevírají (a uzavírají) František Němec a Zuzana Stivínová, pantheon antických bohů a mýtických bytostí ztvárňují herci mladé generace (Radúz Mácha, Filip Březina, Pavlína Štorková, Zdeněk Piškula, Jindřiška Dudziaková, Pavel Neškudla a další).
Pro herce a herečky musí být práce s textem výzva – na pódiu přednáší dlouhé monology v Ovidiově vzletném básnickém jazyce (scénář pracuje s překladem Ivana Bureše), pro představu uveďme ukázku: „Než bylo moře a země a nebe, jež nad vším se klene, příroda na světě celém touž tvárnost jedinou měla, jejíž jméno bylo chaos: změť surová, bez ladu a skladu, nic než beztvará hmota, shluk zárodků v hromadě jediné, nestejnorodých to prvků, jež k sobě jen náhodou lnuly.“ Vstřebat dvě a půl hodiny podobného textu ovšem klade nároky i na diváky.
🔨 Verdikt: Přestože nejde o divácky snadno přístupnou inscenaci, mají Ovidiovy Proměny šanci přitáhnout široké publikum. Tvůrci se známé látky chopili přitažlivou, ale nepodbízivou formou a nabízejí promyšlený a intenzivní divadelní zážitek, který stojí na společné evropské zkušenosti a společném čtení kulturních archetypů.
Vzbuzují emoce, ohromují vizualitou – a otevírají prostor pro aktuální interpretace. Nadčasových souvislostí lze v počínání přítomných antických bytostí nalézt víc než dost.
