RECENZE: Kdo je tady netvor? Národní divadlo inscenuje Frankensteina
Na scénu Stavovského divadla právě vstupuje adaptace slavného gotického románu Frankenstein. Jde o dílo s puncem brakové literatury, ovšem obecenstvem milované a divadelními a filmovými tvůrci nesčetněkrát zpracované. Inscenace v Národním divadle si z něj vybírá aktuální a znepokojivá témata.
🧟♂️ Proč na to jít: Příběh o monstru stvořeném člověkem je v divadelní verzi podobenstvím o destruktivní moci samoty. A také příběhem o vzniku klasického díla britské spisovatelky Mary Shelleyové, která Frankensteina napsala v devatenácti letech.
🔎 O čem to je: Mary Schellyová trávila léto 1816 společně se svým manželem, básníkem Percym Bysshe Shelleym, rodinným přítelem lordem Byronem a skupinou literátů ve Švýcarsku. Byron navrhl, aby každý napsal strašidelný příběh – z této výzvy vznikl Frankenstein.
Román, který vyšel 1. ledna 1818, byl inspirován takzvaným galvanismem, dobovým experimentem s elektrickým „oživováním“ tkání, který – jako řada neúspěšných vědeckých experimentů – skončil v propadlišti dějin. Nicméně čtivé literární dílo, považované za první sci-fi román, se dočkalo mnoha filmových, divadelních i komiksových zpracování.
👀 Jak to vidí Publico: Inscenace ve Stavovském divadle se vrací k původnímu dílu Mary Schellyové. Zejména tím, že do centra staví nikoli postavu vědce Viktora Frankensteina, nýbrž jeho výtvor: postavu „netvora“ a jeho prožívání.
Na rozdíl od pozdějších zpracování, ve kterých je Frankensteinovo monstrum hrůzu budící a skřeky vydávající němá hromada sešitého masa, jde o bytost člověku podobnou – s citlivým nitrem i schopností učit se a mluvit.
Z hororového příběhu si inscenace ve Stavovském divadle vybírá témata týkající se jinakosti, odmítnutí, vyčlenění a stravující samoty, jejímž vlivem se z tvora, přicházejícího na svět v úžasu nad vším živým i neživým, stává zlomený, frustrovaný jedinec toužící po pomstě.
Děj se přesouvá dobovou Evropou (ve viktoriánské stylizaci scénografa Antonína Šilara) a kopíruje původní románový příběh, vyprávěný z několika perspektiv: mořeplavce Roberta Waltona, mladého vědce Viktora Frankensteina i jeho oživlého výtvoru.
Herecká trojice Tereza Jarčevská, Tereza Hof a Petr Vančura zvládá obsáhnout všechny role této komorní adaptace. Hra si prostřednictvím obsazení rolí sofistikovaně pohrává také s tématem genderu, čehož sice může být současné publikum přejedené, ale ve hře, která mluví o společenských konvencích, hodnocení – i ostrakizaci – na základě fyzického vzhledu a konvencí, má své opodstatnění.
Příběh „netvora“, který touží po blízkosti, přátelství a začlenění do společnosti, je nosné a aktuální téma. Sledovat Petra Vančuru v roli trpícího monstra nejen dojímá, ale také děsí vědomím, jak krutě společnost trestá odlišnost a jak snadno může frustrace plynoucí z nepochopení plodit násilí. Frankensteinovo utrpení je utrpením každého, jehož většinová společnost odmítá na základě jeho odlišnosti.
🔨 Verdikt: Frankenstein na pódiu Stavovského divadla ožívá ne jako popkulturní hororový příběh o děsivém monstru, ale jako metafora společnosti, která umí být ve svých projevech nesmírně krutá. Je to hra o empatii a humanitě – respektive o jejich absenci.
Režisérka Petra Tejnorová o tom společně s vynikající hereckou trojicí vypráví působivě, moderně – a zcela srozumitelně. I proto by mohl být Frankenstein atraktivním titulem pro mladé diváky, kteří do Stavovského divadla třeba zas tak často nezabloudí.
Mary Shelley: Frankenstein
Překlad: Tomáš Korbař
Úprava: Nina Jacques, Petra Tejnorová, Adam Dragun
Režie: Petra Tejnorová
Hrají: Tereza Jarčevská, Petr Vančura, Tereza Hof j. h.
