RECENZE: Film Jedna bitva za druhou je nejzábavnějším snímkem roku
Nekompromisnost, zvrácený humor i lidskost. Snímek Jedna bitva za druhou baví svým neutuchajícím tempem a hereckými výkony.
🎬 Proč na to jít: Režisér Paul Thomas Anderson dokáže v premiérovém díle, které kina uvádějí od čtvrtka 25. září, diváka přenést do fascinujícího světa, kde se citlivá témata schovají za notnou dávkou nadsázky. A je radost u toho být.
➡️ O čem to je: Bob (Leonardo DiCaprio) byl revolucionář a expert na výbušniny, ale okolnosti ho přinutily prchnout před hrozícím zatčením i se svou dcerou. Jenže před minulostí se schovat nelze a po šestnácti letech je třeba vydat se znovu na útěk.
👀 Jak to vidí Publico: Filmy P. T. Andersona jsou charakteristické zvláštním stylem a poetikou. A dost u nich záleží na tom, jak člověku sednou. Snímek totiž působí jako jedna velká nekončící montáž, která hned na začátku šlápne na plyn a až do konce nepoleví. Stopáž 161 minut uteče jako nic.
O spád se stará skvělé herecké obsazení, kterému v hlavní roli dominuje Leonardo DiCaprio. Ten jako Bob dokáže ladně přebíhat z role starostlivého otce do ztvárnění zmateného feťáka, kde se tyto polohy ale navzájem nijak neruší a fungují dokonale.
Vedle něj pak v paměti nejvíc utkví herecké stálice Sean Penn a Benicio del Toro, přičemž první jmenovaný má nominaci na Oscara prakticky jistou. Jeho plukovník Lockjaw baví v každé scéně a svým pojetím chůze, vzhledem a gesty připomíná zvrácený mix seržanta Hartmana z Olověné vesty a Četníka ze Saint Tropez.
Žánrově je film typickou Andersonovskou dramedií. Zpočátku ale možná přece jen trochu přehání s výstředností. Humor se však postupně zklidní a později hraje ve filmu důležitou roli, neboť zvládá prodat náročná témata dospívání, sexuality a rodinných vztahů přirozeně a nerušivě.
Škoda konce, kde zajímavě rozjeté linky spojí dohromady dost prostá náhoda. Emotivní závěr ale dává možnost tohle škobrtnutí odpustit a celkové vyznění filmu prodat tak jak má.
🔨 Verdikt: Jedna bitva za druhou je nekompromisní, energický, ale zároveň lidský film. A i když občas narazí na drobné logické zkratky, převládá radost z vyprávění, neutuchající tempo a herecký koncert. To vše z něj vytváří nejzábavnější film roku.
