RECENZE: Film Na druhé straně léta chce něco říct – jenže neví, co
Mysteriózní letní příběh režiséra Vojtěcha Strakatého o dospívání, dívčím přátelství a jednom tajném magickém místě měl světovou premiéru na MFF Karlovy Vary v soutěžní sekci Proxima. Teď vstoupil do kin a cílí jak na teenagery, tak jejich rodiče.
🎥Proč na to (ne)jít: Film Na druhé straně léta má mnoho předností: především skvělé herecké výkony a působivou atmosféru prázdninového bezčasí. Zároveň má ale jednu zcela zásadní chybu.
➡️ O čem to je: Režisér a scenárista Strakatý (autor debutu After Party) chtěl natočit ženský film: letní příběh o holčičím přátelství s mysteriózními prvky. Sledujeme trojici kamarádek trávících léto na chatě u jezera – a k tomu jednu tajuplnou samotářku, která podezřele často míří na ostrov uprostřed jezera.
Ostrov, jak divák brzy zjistí, má magickou moc. Uprostřed houští se tam nachází tůně, která dokáže člověka, který do ní vstoupí, teleportovat na vysněné místo.
Trojice dívek zažívá klasické české letní prázdniny s koupáním, pokukováním po klucích, hraním her a povídáním o všem, co se teenagerkám honí hlavou. Každá po svém pak prožívá nějaké své aktuální trápení – s rodinou, se sebepřijetím, nebo s plány příliš ambiciózních rodičů.
K odhalení toho, jak funguje tajná tůně, dochází dívky každá po svém, nicméně nakonec se z jejich magických cest do vzdálených světů (ze kterých se vrací na pokraji smrti vyčerpáním) stane dramatické finále filmu, které jejich subtilní osudy zastíní.
👀 Jak to vidí Publico: Režisér buduje přitažlivou a zároveň zlověstnou atmosféru magického ostrova, kde si lze zahrát vabank s vlastním životem, pozvolna a nápaditě. Trojici dívek ženou do tůně různé důvody, tím společným je ale únik z reality.
A právě v tomto momentu začíná film silně haprovat. Místa „na druhé straně“ tůně nejsou nijak atraktivní. Dívky kouzlo „vyplivne“ prostě někde v přírodě – jednou na vyhlídce v horách, podruhé rovnou v turistickém letovisku u moře. Teleportované dívky se tam somnambulně prochází v plavkách, ale žádná euforie, pro kterou by stálo za to riskovat život, se nekoná.
Divák v tu chvíli opouští dobře rozehraný příběh z letních prázdnin a začne si klást otázky, proč tam ty dívky (za cenu obrovského fyzického vyčerpání) proboha lezou? Co natolik vzrušujícího/uspokojujícího je na obyčejné procházce kdesi v letovisku?
„Na druhé straně“ se nenachází ani euforické zážitky, ani odpovědi na holčičí starosti a trápení. Postavy zkrátka chvíli někde bloudí – a pak se snaží vrátit domů. Magická tůně nefunguje ani v rámci jejich příběhu, ani metaforicky. Prostě je tu, umí přenášet, ale co z toho pro naše (zajímavě nahozené) charaktery vyplývá, se divák nedozví. A to je zásadní nedostatek filmu.
Byla by škoda film jednostranně rozcupovat a nezmínit jeho silné stránky. Mezi ty patří výtečně zachycená líná atmosféra letních prázdnin a také dívčí přátelství – se všemi malými tajemstvími, zákeřnostmi, dětskou neohrabaností i probouzející se ženskou energií. Řeší se tu (byť v náznaku) i bulimie anebo menstruace. A je určitě dobře, že taková témata kinematografie přestává ignorovat.
Ústřední čtveřice hereček je výtečná. Lucie Fingerhutová, Nikola Kylarová, Eliška Bašusová a Sofie Anna Švehlíková hrají naprosto přirozeně – čemuž pomáhá autentický scénář. Repliky nešustí papírem, ale jsou živé a přesné, občas drzé a vtipné – zkrátka jako většina teenagerů.
🔨 Verdikt: Film možná nadchne milovníky mysteriózního či fantasy žánru. Filmový zážitek, o kterém by člověk přemýšlel dlouho po návratu z kina, se ale nekoná.
