RECENZE: Pokračování Sisu je absurdnější a brutálnější
Finská „armáda jednoho muže“ se po třech letech vrací na plátna kin. Sisu: Odplata přináší větší porci zábavy na úkor jakékoli logiky.
🎬 Proč na to jít: Pokračování finského akčňáku je přestřelenější verzí prvního dílu a fanoušky žánru potěší přímočarostí děje bez zbytečných výplní.
➡️ O čem to je: Aatami Korpi (Jorma Tommila) se vrací do domu, kde během války brutálně zavraždili jeho rodinu. Svůj dům rozebere, naloží na nákladní auto a hodlá jej znovu postavit na bezpečném místě. V patách mu je ale velitel Rudé armády (Stephen Lang), který zabil jeho rodinu a má v plánu dokončit to, co minule nezvládl.
👀 Jak to vidí Publico: První Sisu bylo zjevení, které ukázalo kaskadérské kvality Finska a odvahu jít na dřeň tam, kde je Hollywood příliš přízemní. Pokračování to zkouší s dvojnásobným rozpočtem, bombastičtější akcí a vyhozením logiky z okna.
Jednička byla sama o sobě velmi žánrově přestřelená a divák musel okamžitě přistoupit na pravidla fikčního světa, kdy tehdy už šedesátiletá postava Korpiho zvládala zabít mnohonásobné přesily i přežít vlastní smrt. I ve dvojce platí, že štěstí a příběhové brnění jsou benefity, díky kterým lze hlavní postavě prominout mnohé. Třeba odolat velké přesile a přežít zranění, která by skolila i Ramba. Jen s tím rozdílem, že Korpi zde zvládá zabít třikrát víc lidí a Smrt už na něj kouká z dálky s popcornem a baví se stejně jako divák.
Čím dřív si člověk zvládne uvědomit nově nastavené mantinely, tím dřív může začít ignorovat pravidla anatomie (tolik krve v lidech není) i fyziky (tank plný výbušnin vážně neudělá přemet) a může se začít bavit. Režisér Jalmari Helander má na to v záloze spoustu nápadů.
Stejně jako jednička si snímek s vysvětlováním příliš hlavu neláme. Expozice je osekána na nezbytné minimum, jen aby se během prvních minut akce rozjela v plném proudu. Události prvního filmu navíc nejsou pro děj vůbec podstatné, takže se chytí úplně každý.
Snímek je dělen do několika kapitol, kde každá z nich představuje vlastní minipříběh jedné velké akční scény. Dojde tu na přestřelky, bitky i honičky a každá dokáže uhranout svým osobitým stylem. Největší inspiraci lze vysledovat v Šíleném Maxovi, konkrétně Furiose, se kterou sdílí nejen kapitolové rozdělení, ale i podobné snímání akce a vizuální špinavost. Sisu ale hodně těží ze střídmé stopáže (88 minut) a rovněž i perfektního obsazení.
Jorma Tommila je velký talent a ve svém věku (66 let) zvládá prodat mašinu na zabíjení fantasticky. Oproti akčním konkurentům se může pyšnit civilnějším herectvím, kde každou emoci zvládne prodat a stejně jako v prvním filmu si vystačí beze slov. Proti němu pak stojí záporácká jistota v podání Stephana Langa, který si po padoušství v Avatarovi připisuje dalšího zapamatováníhodného antagonistu.
🔨 Verdikt: Pokračování Sisu je krásnou ukázkou tvůrčí svobody, která logiku světa ohýbá směrem k divácké zábavě. Ke konci už je té přepálenosti možná až příliš, ale za celou dobu to nikdy není rušivý element, který by stál v rozporu se zábavou. A Sisu ani ničím jiným být nechce.
