RECENZE: Film Prachová příšera je velmi stylový žánrový experiment
Celovečerní debut Bryana Fullera kombinuje dětskou fantazii a akční horor. Snímek Prachová příšera nabízí silné momenty i nápaditou stylizaci, ale naráží na nejasně určenou cílovou skupinu a nevyrovnaný scénář.
🎬 Proč to vidět: Film má výraznou atmosféru, sebejistý vizuál a netradiční práci s žánry.
➡️ O čem to je: Osmiletá Aurora (Sophie Sloan) zůstává po zmizení své rodiny sama v domě a uvěří, že za tragédií stojí monstrum ukryté pod její postelí. O pomoc požádá svého souseda (Mads Mikkelsen), muže s pochybnou minulostí, kterého považuje za jediného, kdo je schopný stvůru zastavit.
Jejich společný plán se rychle změní v nebezpečnou hru, v níž se prolíná dětská představivost, fyzické ohrožení i otázka, co je skutečné a co jen projekcí strachu.
👀 Jak to vidí Publico: Režisér Bryan Fuller, známý díky seriálům Hannibal nebo Star Trek: Discovery, vstupuje na filmové pole s jistotou tvůrce, který rozumí atmosféře a vizuální stylizaci.
Prachová příšera od začátku pracuje s precizní kompozicí, výrazným světlem a hudbou, která podporuje rytmus děje. Úvodní dvacetiminutovka s minimem dialogů funguje jako krásná ukázka jeho režijního citu.
Film zároveň těží z netradičního žánrového mixu. Začíná jako drama, plynule přechází k thrilleru a místy až hororu, nad nimiž se neustále vznáší fantasy prvky. Fuller mezi jednotlivými polohami přepíná s překvapivou lehkostí a vizuální jednotnost drží film pohromadě i ve chvílích, kdy dějově nepostupuje kupředu.
Právě dramaturgie představuje nejvýraznější slabinu snímku. Scénář mimo ústřední koncept přináší jen omezené množství nápadů, což se projevuje v občasně strnulých dialozích i nevyužitém potenciálu vedlejších postav.
Film také naráží na zásadní problém s cílovou skupinou. Kombinuje brutální fyzické násilí s dětskými fantazijními prvky. A míjí tedy jak mladší publikum, tak diváky očekávající ryze dospělý thriller. Výsledkem je forma, která je sice velmi působivá, ale obsahově nevyrovnaná.
To ale mění závěr, který přináší dramaticky uspokojivé vyústění finále a baví svým rozhodnutím shodit ze stolu budování atmosféry a přepnout do zábavnějšího módu.
Technicky film funguje výborně. Kamera, střih, hudba i vizuální stránka včetně triků jsou přesně ta doména, ve které Fuller ukazuje svou sebejistotu. Až tedy na akční scény. Bylo by naivní očekávat od filmu stejně skvělou choreografii jako v případě Johna Wicka, ale nápaditost a přehlednost bohužel akce postrádá. A o to víc zamrzí, že v nich plně nevyužije vždy schopného Madse Mikkelsena.
Ten zde znovu potvrzuje, že dokáže bez okázalosti nést celý snímek — jeho civilní, lehce zádumčivý projev přesně odpovídá postavě muže, který se ocitá na hraně mezi ochráncem a hrozbou. Ještě větším překvapením je však mladá Sophie Sloan. Ta dokáže zahrát zranitelnost malé holčičky i odhodlanou sebejistou dívku a určitě o ní diváci ještě do budoucna uslyší. Zbytek obsazení nezůstává pozadu a je škoda, že zajímavé vedlejší postavy nedostanou více prostoru.
🔨 Verdikt: Prachová příšera je vizuálně sebevědomý a atmosféricky výrazný film, který nabízí originální práci s žánrovou stylizací. Přes působivou kameru, hudbu i Mikkelsenův výkon ale naráží na nevyrovnaný scénář a nejasné určení, pro jaké publikum je točen. I proto působí jako stylový experiment, který jako celistvý celovečerní film příliš neobstojí. Už ale jen za tu odvahu si zaslouží pozornost.
