RECENZE: Preciznost, akrobacie i záměrná trapnost. Pluto je ryzí klauniáda z vesmíru
Laterna magika má za sebou premiéru hry Pluto. Nemluví se v ní, zato se v ní levituje ve stavu beztíže. A také se tu řeší četné problémy, které provázejí natáčení jedné zcela amatérské skupiny filmařů.
🎭 Proč na to jít: Umělce spojuje láska k pantomimě v její nejryzejší podobě. Na pódiu Nové scény si užívají vše, co tento žánr představuje: bezbřehou imaginaci, humor, dokonale secvičenou akrobacii - i záměrnou trapnost.
🔎 O čem to je: Od roku 2021, kdy se stal Radim Vizváry uměleckým šéfem Laterny magiky, dává tato scéna ND systematicky prostor současné pantomimě. Hra Pluto je poetická (a taky hodně střelená) klauniáda o čtyřech amatérských filmařích.
Režisérka Boss (Anna Polívková), technik Max (Vanda Hybnerová) a dva herci Gorge (Radim Vizváry) a Pietr (Thomas Mockton) si založí filmové studio Pluto zaměřené na natáčení před zeleným pozadím. Společně se pokusí natočit velkolepý biják z vesmíru. Nebo alespoň něco, co se nerozpadne dřív, než postaví studiový green screen.
👥 Z pohledu Publika: Na ději vlastně tolik nezáleží, diváckou pozornost drží čtyři výrazné divadelní osobnosti a série plynule navazujících skečů, které evidentně vznikly na základě společných improvizací a radosti z možností žánru.
Divák si nejprve musí zvyknout na absenci dialogů – pantomima připouští pouze zvuky a citoslovce, těch ovšem zazní v souvislosti s bláznivým děním na scéně vrchovatě.
Anna Polívková je v roli režisérky patřičně energická, ambiciózní i egoistická (celé představení zvládne odklapat na jehlách a její pohazování culíkem doprovázené zvukovými efekty baví). Vanda Hybnerová si ve vytahané mikině a kšiltovce užívá mužskou roli – Max je typický filmový technik, flegmatik, který způsobí filmařům nejeden problém. Má ale vyřídilku a hrozící průšvih vždy na poslední chvíli vybere.
A pak jsou tu dva herci – ambiciózní Gorge a pohodář Pietr. Momenty, kdy v zelených kombinézách létají vesmírem, vznáší se na planetě Pluto (která de facto ani planetou není) a interagují spolu ve stavu beztíže, patří k nejpoetičtějším momentům představení.
Z jejich lehkosti a dokonalé tělesné souhry je patrné, že jde o precizně secvičené scény, za kterými je hodně divadelní práce. Oba herci disponují fyzickými dovednostmi na hranici akrobacie a je radost se na jejich společné výstupy dívat.
🔨 Verdikt: Hodina a půl téhle čiré klauniády drží tempo i úroveň humoru. Herci před očima diváků blbnou, dělají si legraci sami ze sebe a čiší z nich radost ze společné hry. Představení vyžaduje schopnost hrát si s nimi, uvolnit se a přistoupit na pravidla pantomimy a nechat se unášet imaginací téhle potrhlé čtveřice. Kdo v sobě tuhle dětskou dovednost objeví, odnese si z Pluta intenzivní a radostný divadelní zážitek.
