Polská dálnice už nebude končit v poli. Česko ale není s ostudou jediné
V září 2023 Polsko dokončilo rychlostní silnici až k české hranici. Úsek ale končí v polích a řidiči ho nemohou využívat. Na české straně totiž jakákoli silnice chybí. Změnit se to má letos v létě, kdy se otevře krátký přeshraničí úsek.
🚩 Proč je to důležité: Češi nejsou jediní, kdo nedokázal navázat na dálnici, kterou k hranicím postavili sousedé. Prodleva je v tomto případě ještě malá. Ve světě jsou na tom často mnohem hůř.
➡️ Co se stalo: Bylo to bráno jako ostuda. Poláci dotáhli v roce 2023 čtyřpruhovou rychlostní silnici S3 až k českým hranicím. Fotografie, jak asfalt končí v poli, se šířily po internetu a sociálních sítích. I jako důkaz toho, jak rychle Polsko oproti Česku rozvíjí svou infrastrukturu.
Změnit se to má letos v létě, kdy by se měl otevřít navazující český úsek dálnice D11. Umožní, aby na polské straně už řidiči nemuseli sjíždět dva kilometry před koncem silnice a projíždět městem Lubawka.
Půjde ale jen o tři kilometry. Hned za hraniční obcí Královec řidiči sjedou zpět na starou silnici číslo 16. Přeshraniční úsek se totiž staví přednostně, aby ostuda s dálnicí v poli už netrvala dlouho.
Česko by tak mělo mít necelé tři roky zpoždění. To vzniklo hlavně v průběhu výběrového řízení na stavební firmu. Bylo vypsáno už v roce 2022, ale po sérii odvolání došlo k podpisu smlouvy až v roce 2024. Nebýt této lapálie, byl by náskok Poláků mnohem kratší.
Opačnou situaci Česko zažívá na své jižní hranici. Zatímco dálnice D3 už v létě povede až k hranicím u Dolního Dvořiště, Rakousko svou část teprve připravuje a dokončení očekává v roce 2031. Opatrnost má svůj důvod: Rakousko už dvě dálnice k českým hranicím dovedlo (u Znojma a u Mikulova), ale napojení se dodnes nedočkalo.
🤷🏻 Chorvatské váhání
I ve světě lze najít několik podobných příkladů. Není jich mnoho, protože i když dálnici postaví jen jedna země, úsek obvykle rozumně navazuje alespoň na běžnou silnici. Jen málokdy končí nevyužitá v polích.
Jeden žije svým životem právě v těchto dnech. Nový dálniční hraniční přechod mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou měl být otevřen 11. prosince, alespoň tak to psala chorvatská a bosenská média jen pár dnů předtím. Jenže nakonec se ukázalo, že se čeká na jedno bosenské razítko. Řidiči tak musí stále na nedaleký přetížený starý přechod.
Bosna přitom svou část dálnice postavila před deseti lety, hraniční most přes řeku Sávu je hotový tři roky a chorvatská část se dokončila v srpnu. Čekání na formality ale zprovoznění stále odkládá. Na chorvatské straně vznikl problém i kvůli tomu, že země měnila plány, co přesně chce postavit. Nakonec jde „pouze“ o rychlostní přeložku silnice D5.
I o další příklad se postaralo Chorvatsko. Maďarsko svou dálnici k hranicím v podstatě dokončilo v roce 2024. Kvůli chybějící chorvatské části ale nebylo možné používat 20 kilometrů dálnice a úsek museli řidič objíždět výrazně delší cestou. K otevření přeshraničního úseku nakonec došlo loni v říjnu.
⛔ Dálnice do nikam
Za zmínku stojí i dva mimoevropské příklady. Jeden je v Africe. Alžírsko se v minulé dekádě opravdu s vervou pustilo do stavby tranzitní dálnice napříč celou zemí. Dvanáct set kilometrů od Maroka po Tunisko bylo dokončeno v roce 2020, sousedé na to ale nebyli připraveni. Alžírská dálnice tak končí i se svými třemi pruhy v každém směru na obou stranách uprostřed ničeho. Maroko i Tunisko zvažují navazující cesty, jejich výstavba ale podle dostupných informací zatím v plánu není.
Chybět nemůže ani severokorejská Dálnice sjednocení, která při tamním provozu nedává žádný smysl. Vede do Jižní Koreje a končí kousek před demilitarizovaným pásmem, odkud pokračuje jako silnice k hranicím, kde ale žádný přechod není. Už dekády se tam vzájemně hlídají severokorejští a jihokorejští vojáci a občas se tam koná setkání politiků. Jediný skutečný přechod byl o pár kilometrů jižněji, ten už je ale minulostí. Pandemie covidu a následné zhoršení vztahů mezi oběma částmi poloostrova vedlo k tomu, že místo přechodu a sousední železniční trati je zde val.
🔎 Kontext: Dálniční hraniční přechody jsou i politickým tématem. Občas se budují i tam, kde není velký provoz a postačila by běžná silnice. Přístup sousedních zemí se tak může lišit: pro jednu je prioritou dálnice až k hranicím, pro druhou v místech s největším provozem, tedy obvykle ve vnitrozemí.
Rozdíl motivací je vidět i na některých zmíněných úsecích. Například Bosna má na novém hraničním přechodu zásadní zájem, protože zemi snadněji propojí se západní Evropou, pro Chorvatsko ale žádný větší význam nemá.
