Pekarová v nové knize: Kalousek mě pomlouval, bouři se svetrem doteď nechápu
Markéta Pekarová Adamová zastávala jako šéfka Sněmovny po čtyři roky pozici třetího nejvyššího ústavního činitele v zemi. V nové knize, která právě vychází pod názvem Nejsem z cukru ani ze železa (Albatros/Vyšehrad), formou rozhovoru s publicistkou Terezou Šídlovou přibližuje roky ve vysoké politice a poodhaluje soukromí. Co prozradila?
📔 Proč je to zajímavé: Končící předkyně Poslanecké sněmovny dává nahlédnout také do zákulisí politické scény. Hovoří mimo jiné o tom, jaký byl její vztah s Dominikem Ferim, nebo jak na ni útočil Miroslav Kalousek.
➡️ Přinášíme výběr pasáží, které v knižním rozhovoru s Markétou Pekarovou v rozhovoru zazněly. Odpovědi jsou redakčně kráceny.
💬 O předsedovi vlády Petru Fialovi (ODS): Petrovou silnou stránkou je lidskost, na rozdíl od mnoha lidí, které jsem v politice potkala, je schopen empatie. Občas bouchne do stolu, když už pohár trpělivosti přeteče. To jsou vlastně osvěžující momenty, jsou to přece jen vzácné reakce. Třeba když se řešila digitalizace stavebního řízení, všichni jsme Ivanu Bartošovi říkali, že z toho bude průšvih, ale Ivan si nechtěl nechat v ničem poradit. Tehdy v kliďasovi Petru Fialovi bouchly saze.
Lidé by byli překvapeni, že Petr Fiala má velký smysl pro humor, jen to nedává veřejně tolik najevo. Sem tam glosuje, co se děje nebo o čem se mluví, s vtipem a nadhledem.
💬 O Dominiku Ferim (bývalý poslanec, t.č. ve vězení za sexuální delikty): Byla to nejtěžší krize, jakou jsem v politice řešila. Od začátku byl velmi asertivní a vědom si své ceny, zejména v oblasti komunikace a na sociálních sítích. Vždycky dbal na to, aby si udržel image pokorného člověka. Sám psal na sítích, ať mu jeho fanoušci dají vědět, až se začne chovat jako papaláš.
V určité fázi si začal užívat své postavení a celý servis kolem. Bylo znát, že mu popularita a úspěch stoupají do hlavy. O tom jsem s ním občas mluvila, ať to bere s větší pokorou.
Snažím se to zpětně analyzovat, jestli jsem měla možnost vnímat podezření, že se chová vůči ženám jako predátor. Ale nevidím to. On měl ostatně dlouholetou přítelkyni.
On se tak ale choval běžně a ke každému, i mně, když jsem po něm chtěla nějakou práci, třeba odpověděl: „No tak jo, mami, já to udělám, haha.“
💬 O Miroslavu Kalouskovi (bývalý politik, spoluzakladatel TOP 09): Řekla bych to takto: dal mi velkou školu. A opravdu se mnou nejednal v rukavičkách. Myslím, že mi neodpustil, že jsem nekandidovala na předsedkyni místo Jirky Pospíšila. Když jsem v roce 2019 na šéfku strany kandidovala, podporoval proti mně svého koně, senátora Tomáš Czernina.
Pomlouval mě veřejně a vyvíjel na mě nátlak i v osobních interakcích. Já jsem ve Sněmovně v té době seděla v lavici za ním. Pamatuji si třeba, jak se jednou na mě otočil a zničehonic říká: „Ty nejsi žádný lídr, tím se člověk nestává, tím se rodí, jako třeba Tomáš.“ A zase se otočil a sledoval dál debatu.
💬 O Karlu Schwarzenbergovi (diplomat, bývalý ministr zahraničí, spoluzakladatel TOP 09): Karel bude mít v mém srdci navždy speciální místo. Byl to naprosto úžasný člověk, s nímž byla radost spolupracovat nebo i jen tak pobýt.
Měl nepřekonatelný rozhled. Takové znalosti souvislostí, kontextu doslova dějinného a rodového, to prostě nikdo jiný nemá. Nikdy jsem moc nechápala, jak je možné, že si toho tolik pamatuje, sypal ty historky z rukávu. Měl moc rád lidi. A vždycky říkal, že politik musí mít rád lidi.
💬 O kandidatuře Petra Pavla na prezidenta: Stín pochybnosti, zda je Petr Pavel tou správnou osobou, u mě tehdy byl. Nejvíc ve mně utkvěl dojem, že Petr Pavel tu funkci vlastně ani sám nechce. Působil na mě trochu odevzdaně. Ale postupně na mě začal působit přesvědčivě, zejména když už se rozběhla kampaň. Já ho vidím jako nesmírného kliďase, který je úsporný ve svých vyjádřeních, a to platí i tváří v tvář. Rozvážnost, ta ho definuje.
Oproti němu (Zemanovi – pozn. red.) je nejen výrazně aktivnější, ale hlavně důstojný a nevyvolává ve společnosti svár.
💬 O doporučení nosit svetr (v době energetické krize): Dodnes je pro mě těžko pochopitelné, že někoho pobouří povzbuzení slovy „to zvládneme, i kdybychom si měli vzít další svetr“, protože to bylo myšleno za prvé motivačně, a za druhé to nebyla knížecí rada, že bych si snad já vytápěla na pětadvacet a ostatním radila studený odchov.
U nás doma bylo vždycky úplně normální neplýtvat. Přijala jsem za naprostou samozřejmost nesvítit v pokoji, kde nejsem, nepřetápět, nevyhazovat jídlo, nesprchovat se deset minut a mnoho dalšího. Je jasné, že ta formulace naštvala lidi proto, jak jim následně byla předhazována, bez ohledu na kontext, v němž jsem to řekla. Já to řekla jako povzbuzení, že zimu zvládneme.
💬 O rodičích: Tátovi bylo jen sedmnáct let, když jsem se narodila. Nebyla jsem úplně plánovaný potomek. Pak šel hned na vojnu a máma na mě byla dva roky sama. Bydlely jsme u jejích rodičů. V té době, kdy byl táta na vojně, taky zemřely obě moje babičky.
Jediný prarodič, který mi zbyl, byl děda, s nímž jsme žili. Se ztrátou teprve padesátileté manželky se vyrovnával s pomocí alkoholu. Na moji mamku toho bylo opravdu dost. Myslím, že generace našich maminek měla často dost tvrdý život – práci, rodinu, omezené možnosti rozvoje a o ženské perspektivě se ve společnosti v podstatě nemluvilo.
💬 O zdraví a změně životního stylu: Na přelomu let 2024 a 2025 jsem si sáhla na pomyslné dno. Ozvala se mi vyhřezlá plotýnka, což je věc, kterou řeším dlouhodobě. Ale hlavně se projevil stres. V té době se k němu přidala velká nálož, vypětí související s neúspěšnými snahami o dítě. V tu ránu se vám všechno sečte.
Organismus se začal ozývat způsobem pro mě dosud nepoznaným. Sice jsem víc odpočívala, zdravě jedla, meditovala, zaměřila se na spánek i suplementy, ale nezabralo to. Tato změna životního stylu evidentně nestačila. A jak by mohla, když jsem její podstatnou, asi nejpodstatnější část – pracovní nasazení – zvolnila jen nepatrně.
