Pekarová Adamová pro Publico: Neříkám, že je to úplná tečka za mojí politickou dráhou

Po dvanácti letech končíte ve Sněmovně. A z politiky odcházíte po zhruba 17 letech. Jak se končí po takové době?

Neberu to nijak fatálně. Nemizím ze světa, jen z české Sněmovny. Ale nikdy jsem neřekla, že je to finální tečka za mojí politickou kariérou. Zároveň teď žádný konkrétní návrat neplánuji. Nechávám to otevřené. Řídím se heslem „nikdy neříkej nikdy“ a těším se na novou etapu života.

Kam budou směřovat vaše další kroky?

Chtěla bych se věnovat několika věcem – plánuji se zaměřit hlavně na vzdělávání. Už mám konkrétní představu projektů, které bych mohla realizovat pod hlavičkou našeho think tanku Topaz. Ten se v rámci TOP 09 věnuje vzdělávání a publikační činnosti. Ráda bych předávala své zkušenosti třeba právě začínajícím politikům a političkám. 

Zároveň mě hodně trápí téma dezinformací v české společnosti a to, jak jim řada lidí bohužel podléhá. V analýze jsme už pokročili, umíme ten problém pojmenovat a dokážeme jednoznačně říct, že jde o součást hybridní války, kterou proti nám vedou Rusko a Čína a možná i další aktéři. Co ale zatím moc neumíme, je pracovat s lidmi, kteří už do té bažiny dezinformací spadli a uvízli v ní.

To znamená, že byste chtěla lidem pomáhat se z této bažiny dostat, když použiju váš termín?

Spíš bych chtěla dát dohromady tým odborníků – psychologů, sociologů, ale třeba i religionistů nebo expertů na sekty, protože ty dezinformační vzorce jsou podobné. A sestavili bychom jakýsi návod a příručku pro ty, kdo jsou blízcí právě těmto lidem, jak s nimi mluvit, jak je z toho postupně dostat, nebo se o to alespoň pokusit. 

Jedním z cílů dezinformací je, aby lidé institucím a demokracii jako takové nevěřili. Tudíž je nemohou přesvědčovat politici či úředníci, ale ti, s nimiž mají nějakou vazbu. Což je někdo blízký nebo kamarád. Takže tohle je jeden z projektů, které bych ráda zaštiťovala. Ale to je spíš řekněme dobrovolnická činnost.

Pro Hospodářské noviny jste uvedla, že byste se ráda věnovala byznysu.

Přesně tak. Ráda bych se věnovala i byznysu, ale to bych nechala bez nějakého hlubšího komentáře. Zatím to upřesňovat nebudu.

Stejně to zkusím. Máte konkrétní nabídku?

Není to tak, že bych byla oslovována, i když asi dvě nabídky přišly. Ale ani jsem to vlastně nečekala. U nás panuje představa, že když někdo odchází z politiky, má automaticky přehršel nabídek. Ostatní si pak možná řeknou, že už nemá smysl další přidávat. Ale ve skutečnosti to tak úplně nefunguje – a nejen u mě, jak jsem zjistila. Takže si příležitosti aktivně hledám sama a jsou právě v oblasti byznysu.

Jaké byznysové oblasti byste se chtěla věnovat?

Je to řekněme v poradenské činnosti.

Finance?

Ne, ne.

Nebo třeba zbrojaři?

Ne, a opravdu vám k tomu víc neřeknu. 

Objektivně vzato jste úspěšná mladá žena. Jak si vy sama vysvětlujete, že jste byla terčem všech těch útoků? Co lidi na vás tak dráždilo?

Protože pro mnohé zosobňuji právě to, co ještě pořád nebyli ochotni přijmout. Že jsem žena, navíc mladá, která vstupuje do veřejného prostoru a má silný názor. A u některých lidí se dosud setkávám s negativní reakcí, protože v nich stále dřímá šovinismus. Prostě bouráte stereotyp toho, co je pro ně přijatelné: že politici by měli být starší muži. 

Také jsem vždy zastávala – dávno před invazí Ruska na Ukrajinu v roce 2022 – velmi protiruské názory. Neignoruji to, co Rusko dělá, co jeho představitelé, včetně Vladimira Putina, říkají, a naopak to beru velmi vážně a jako velké riziko. Takže postoje proti mně jsou často živeny ruskou dezinformační scénou, trollími farmami a propagandou. Byla a stále jsem trnem v oku těm, kteří tady napomáhají ruské propagandě, šíří ji nebo i sami vytvářejí.

Když vezmu váš notoricky známý výrok o dalším svetru, byla to zpětně chyba? Měla jste být opatrnější v některých svých výrocích?

Samozřejmě vždycky se můžete vyjádřit různým způsobem. Musím říct, že často bývají mé výroky rámovány jako kontroverzní. Ale já si za nimi stojím, a hlavně za kontroverzní je nepovažuji. 

Když si vezmeme kontext, ve kterém jsem to řekla, tak bych na něm nic neměnila. Z celého mého vyjádření byla vytažena jedna věta. Já jsem říkala, že situaci, kdy jsme se obávali, jestli v zimě budeme mít čím topit, zvládneme, a že se musíme uskromnit. Kdybych řekla, že se máme přiobléknout, nedostane se to tak snadno do povědomí, protože to se hůř dává do titulku, nedá se to tolik parodovat. 

Nikdy jsem to nebrala jako knížecí radu někoho, kdo si bude vytápět doma na 25 stupňů a bude druhým říkat: topte na 20. Nikdy jsem nevytápěla na víc než 21 stupňů, jsem zvyklá na studený odchov. Ale chci tím říct, že jsem vždy považovala za běžné si trošku odepřít, abychom byli díky tomu schopni něco získat. A když si mám odepřít trochu pohodlí, abych výměnou za to tady měla bezpečnost, tak to za to rozhodně stojí.

Když jsem o tom tehdy přemýšlela, jak se to dalo říct jinak, přišla mi ta reakce až neuvěřitelná. Nevím, co by teda lidé čekali, že bych měla říkat. Zůstaňte v klidu, nic se neděje? To by bylo přece falešné, kdybych říkala, ať chodí doma v tílku, že se všechno nějak zvládne.

Jste v TOP 09 od jejího začátku. Jak se za tu dobu proměnila?

Každé společenství se proměňuje, takže logicky se vyvíjí i TOP 09. Pokud bychom ustrnuli na tom, co jsme byli v roce 2009, tak jsme už zastaralí a nemáme šanci s tím obstát v roce 2025. Proměnila se možná z konzervativnější strany do více liberální. Toho jsem určitě jedním z hlavních nositelů.

Co jste tedy do té strany vnesla?

Snažila jsem se, aby spolu uměly mluvit konzervativní a liberální části TOP 09. To se podařilo. Snažila jsem se, abychom vnímali jako svoji výhodu to, že máme rozdílné postoje k některým věcem, protože tím pádem jsme schopni oslovovat širší spektrum voličů. 

Ale zároveň, aby TOP 09 zůstala pevná ve svých jasných hodnotových postojích, které jsou dané našimi zakladateli, a které jsou v DNA strany: svoboda, demokracie, jasná orientace na Západ. 

Další vliv, který jsem měla, že jsem zkrátka chtěla jít do méně konfrontační politiky ve chvíli, kdy jsme se dostali do vlády, což byl můj druhý cíl. První byl spojit tu stranu a druhý dostat ji zpátky do vlády, což se podařilo díky spolupráci v koalici Spolu. Spolupráci považuji za cestu k řešení mnoha problémů. Obecně si myslím, že když lidé spolupracují, jsou úspěšnější.

Když mluvíte o posunu vpřed, kam by měla směřovat TOP 09?

Tam, kam se rozhodnou její členové. Jsem daleka toho, abych, až za chvíli budu bývalou předsedkyní, radila těm, kteří budou u vesla, co mají, nebo nemají dělat, pokud oni sami o to nebudou stát. 

Samozřejmě to není tak, že bych teď udělala tlustou čáru za svým působením. Co jsem neměla ráda, bylo, když se někdo, kdo tu zodpovědnost už dobrovolně nenesl, neuměl vzdát toho, že bude určovat směřování. Nechci být někým, kdo jenom kibicuje a říká, jak to druzí dělají špatně. 

Měla bych příležitost se ucházet třeba o funkce v předsednictvu strany, ale nechci to. Myslím si, že je důležité i umění odstoupit úplně a nechat ty úkoly na druhých.

Mluví se o třech kandidátech na předsedu TOP 09: pánech Pospíšilovi, Válkovi a Havlovi…

To musí pánové potvrdit. A já to určitě za ně dělat nechci.

A máte nějakého favorita z těchto tří jmen?

Nebudu do toho veřejně vstupovat a říkat kolegům, koho mají volit. Samozřejmě, že si musím vybrat jako jeden z delegátů, který bude volit. Favorita mám, ale ani nebudu naznačovat koho. 

Jediné, co k tomu můžu říct, že nám taky hodně napoví volby, jak ti případní kandidáti obstojí u voličů. Může se toho ještě hodně stát a třeba přibude spousta nových zájemců. Jenom bych si přála, aby si straníci vybírali z více kandidátů, nebo aspoň ze dvou, ať to je skutečně volba, ne předem dohodnuté spojenectví.

Daří se TOP 09 si v koalici Spolu stále držet svoji tvář?

Myslím si, že určitě. A zase je to jen na těch jednotlivých lidech. Svým způsobem neexistuje nic jako strana, protože to jsou lidé, kteří ji tvoří. 

Lidé společných hodnot…

Přesně tak. A zároveň by nás měly motivovat hodnoty a témata, která jsou odlišná od KDU-ČSL a ODS. Abychom je dokázali jasně, srozumitelně a nahlas artikulovat, aby o nich voliči věděli. Myslím si, že v těch unikátnostech, které máme v koalici Spolu, jako je to, že chceme euro nejlépe do roku 2030…

Tady vám namítnu, že ODS tomu takto otevřená není.

A já si myslím, a teď to říkám na rovinu, že pokud příští vláda bude tvořena demokratickými stranami – jasně, že teď hrajeme o mnohem víc než o jednotlivosti typu eura – přijde unikátní příležitost toto zhodnotit a rozhodnout se pro nějaký plán, jak bychom mohli ke společné měně směřovat. Přestože to je voda na mlýn všem populistům, kteří tvrdí, jak česká koruna je svatý grál a musíme si ji držet.

Všichni vždycky argumentují tím, že je to proto, abychom i nadále měli svoji vlastní měnovou politiku a že díky tomu můžeme lépe korigovat inflaci. Ale viděli jsme v těch dvou hodně inflačních letech, kdy jsme měli jednu z nejvyšších inflací v celé Evropě, že právě země eurozóny měly výhodu. A mnohdy byly schopny si nelehkými energetickými krizemi a dopady války projít bez tak vysoké inflace. Tenhle argument je tedy lichý. 

Má podle vás smysl pokračování Spolu?

Jestli má pokračovat do budoucna, si musí rozhodnout její členové. To znamená strany, které ji tvoří, a straníci.

Mluvilo se i o scénáři, že by se TOP 09 mohla do budoucna spojit s ODS.

Záležet bude vždy na stranách, ale nemám křišťálovou kouli. Myslím si, že se to nestane, a ani nejsem tím, kdo by tohle řešení prosazoval. Necítím ani takovouto poptávku v rámci TOP 09.

Pro svůj ochod z politiky jste se rozhodla kvůli zdraví. Vím, že toto téma rozebíráte v knižním rozhovoru, který vyjde koncem října, nicméně můžete aspoň cimrmanovsky naznačit, jaké to jsou důvody?

Myslím, že je namístě říct, že si to žádá větší formát, než je běžný rozhovor, a proto jsem se rozhodla vše ozřejmit v knize, kterou se chystám vydat společně s Terezou Šídlovou na konci října. Jmenuje se Nejsem z cukru ani ze železa, což vlastně ukazuje, že v určité chvíli je nutné si připustit svoji křehkost nebo zranitelnost. 

A to i pro mě jako člověka, který – bych si neskromně troufla říct – je poměrně ostřílený, silný. Myslím si, že to o sobě mohu říct, protože jinak bych nebyla tam, kde jsem. 

Ve svém životě jsem ušla za poměrně krátkou dobu celkem zajímavou a dlouhou cestu, za což jsem nesmírně vděčná. Zároveň tím chci říct, že se nikdy nemůžete stoprocentně spolehnout, že se vám bude dařit úplně ve všem. To ale k životu patří. Ale prosím, nespekulujme o tom.

Jediný, kdo v tomto tématu nespekuluje a může ho osvětlit, jste logicky vy sama.

Myslím si, že všechno má svůj čas. Na jedné straně chápu ten zájem, na druhou stranu můžu stoprocentně potvrdit jenom to, že jsem odchodem z politiky udělala správné rozhodnutí. V politice jsem potkala bohužel hodně lidí, kteří prošvihli okamžik, kdy ještě mohli zatáhnout za ruční brzdu a zpomalit natolik, aby předešli nějakým závažnějším trablům, které je pak potkaly.

Nechtěla jsem něco takového dopustit, ač věřím tomu, že spousta lidí by se v mé situaci ještě rozhodla pokračovat. A byť to může znít zvláštně od třetí nejvyšší ústavní činitelky v zemi, pro mě na prvním místě politika není a nikdy ani nebyla. Důležitější je rodina a zdraví. Pro mě definicí úspěchu není dosažená pozice nebo kolik vydělám, ale mnohem víc je to, jestli si autenticky řeknu, že jsem šťastná.

A jste?

Jsem. A to si chci uchovat. 

Takže máte pocit, že jste našla ten správný čas, kdy odejít?

Určitě, ale zároveň férově říkám, že to bylo náročné rozhodnutí. Vnímám zodpovědnost, kterou mám nejen za TOP 09, protože vnímám i to, v jaké době žijeme, jakým výzvám čelíme jako společnost. Takže jsem si byla vědoma už tehdy, že to může být interpretováno i tak, že to vzdávám. Ale rozhodla jsem se a myslím, že někdy je větší odvaha odejít než zůstat.