Zeman pro Publico: Hrozili mi ústavní žalobou za to, co dnes dělá Pavel

Máme zhruba dva měsíce od voleb, ale dosud nebyla ustanovena vláda ani jmenován nový premiér. Jak to hodnotíte?

Pro mě je nejdůležitější, že padla Fialova vláda. Tu jsem považoval za slabou a nekompetentní. Že se nástupu Babišovy vlády bude bránit všemi silami, jsem očekával, nicméně proces jmenování jeho vlády lze sice zbrzdit, ale nelze ho zastavit. Takže očekávám, že Andrej Babiš nakonec bude jmenován, a předpokládám, že bude jmenována i jeho vláda.

Prezident Pavel říkal, že nemá problém jmenovat Andreje Babiše ve chvíli, kdy veřejně vysvětlí, jak vyřeší svůj střet zájmů. Máte pochopení pro kroky prezidenta?

Ve veřejném prostoru několikrát zazněl argument, že zákon o konfliktu zájmů dává členu vlády včetně premiéra 30 dnů po jmenování – zdůrazňuji po jmenování – aby vyřešil svůj případný konflikt zájmů. Čili požadavek, aby to Andrej Babiš udělal před jmenováním, je protizákonný.

Je zde nález Ústavního soudu z roku 2020, který říká, že je povinností prezidenta přihlížet při zvažování, koho jmenovat předsedou vlády, k tomu, zda jmenováním může zejména neřešitelný střet vzniknout a zda bude moci být řešen postupem, který Ústava a zákon předvídá.

Ústavní soud nestojí nad zákony. Citoval jsem vám něco daleko důležitějšího, než je stanovisko Ústavního soudu, a to je naprosto jasné. Zákon je nad Ústavním soudem.

Nevyřešil by Andrej Babiš celou situaci, kdyby na požadavek prezidenta přistoupil?

On nemá jistotu, že bude jmenován premiérem z velmi prostého důvodu. Petr Pavel byl nominován předchozí vládou, respektive předchozí koalicí. Nedivil bych se, kdyby i dnes hájil jejich zájmy. A tím rozhodně není to, aby se Andrej Babiš stal premiérem. Takže ten požadavek pokládám jednak za nadbytečný, odporující zákonu, ale současně i za projev snahy zabránit jmenování Babiše premiérem.

Ústava je tak trošku děravý dokument, který nestanoví lhůty, takže vláda v demisi může – dovedeno ad absurdum – pokračovat další čtyři roky za předpokladu, že není nová vláda. A ta nemůže být, když není jmenován premiér. Takže Petr Pavel tím vlastně prodlužuje existenci Fialovy vlády v demisi.

Čili vlastně nevěříte prezidentu Pavlovi, že je připraven Andreje Babiše jmenovat?

On říká, že je připraven ho jmenovat za předpokladu, že veřejně uvede, jak vyřeší svůj konflikt zájmů. Opět se vraťme k zákonu. V něm není vůbec řečeno, že to má být veřejné vyjádření.

Spolu s Petrem Pavlem máte jako jediný zkušenost, jaké je jednat s Andrejem Babišem o jmenování premiérem. Jaký v takové situaci je?

Mezi námi existovala velmi dobrá komunikace a až na jeden případ nebyly žádné velké konflikty. Ten jeden případ se týkal šéfa BIS, pana (Michala) Koudelky. Moje antipatie vůči panu Koudelkovi podložená tím, že nechal odposlouchávat moje spolupracovníky, vedla k tomu, že jsem Andreje Babiše žádal, aby ho vláda odvolala. A to byl jediný případ, kdy mně nevyhověl.

Použil jste minulý čas, že komunikace byla dobrá. To znamená, že už není?

Teď není důvod, aby byla komunikace. Jsem jednaosmdesátiletý důchodce, který není držitelem žádné politické funkce.

Myslel jsem i lidsky.

Podali jsme si ruce na pohřbu kardinála Duky, takže lidsky samozřejmě komunikace nadále existuje.

Prezident Pavel má problém s jmenováním Filipa Turka do vlády. Řekl, že pokud jsou jeho výroky na sociálních sítích skutečné, úplně ho to diskvalifikuje z vlády. Souhlasíte s tím?

Na základě své dlouhodobé zkušenosti nepovažuji Deník N za seriózní médium. Říkalo se, že printscreeny může udělat každý zkušený ajťák. Na druhé straně je tady nesmírně zajímavý problém. To, co se vyčítalo mně, se schvaluje u Petra Pavla, alespoň u dříve provládních médií. Vyčítalo se mi, že občas odmítám jmenovat nějakého ministra, a říkalo se, že ústava mluví tak, že na návrh premiéra prezident musí jmenovat ministra. Oponoval jsem, že slovo návrh v češtině znamená něco, co můžete buď přijmout, nebo odmítnout.

Tehdy mně Fiala hrozil ústavní žalobou. A myslím si, že i tady by byla ústavní žaloba, byť v obráceném gardu, namístě. Nevím ovšem, jak by Ústavní soud, složený ze soudců jmenovaných prezidentem Pavlem, rozhodl.

Nikdy jsme takhle daleko nedošli.

Nedošli, ale jednou by se to mělo vyzkoušet.

Vy jste si vyvzdoroval minimálně dva kandidáty. U pana Pocheho jste řekl, že byl vstřícný vůči migrantům a protiizraelský. Pakliže jste se opíral o své argumenty, není legitimní, že nový prezident se opírá o ty, které přijdou relevantní jemu?

Jako člověk, který zastává názor širokých kompetencí prezidenta, to, co vy říkáte, vůbec nepopírám. Pouze modeluji některé situace, které mohou nastat. A jednou z nich může být i ústavní žaloba.

Jak se díváte na stranu Motoristů? Je to nová strana, která zaznamenala úspěch. A já si dovolím využít toho, že jste prognostik. Jak podle vás Motoristé mohou dopadnout? Skončí jako Věci veřejné, nebo se uchytí v míře jako Piráti, či mohou mít našlápnuto na ANO?

Odhlédnu-li od toho názvu, který není pro voliče úplně přitažlivý a srozumitelný, tak jsem si pečlivě pročetl jejich program a je tam řada věcí, se kterými bych souhlasil. Myslím si, že tato strana je vybavena docela zajímavými osobnostmi, což je, upřímně řečeno, spíše výjimka než pravidlo.

Motoristé mají slušný volební výsledek, a pokud se jejich program neomezí pouze na boj proti zákazu spalovacích motorů, může to být docela zajímavá strana, zejména proto, že se označuje za pravicovou. Vždy jsem byl stoupencem toho, že politické spektrum má zahrnovat levici i pravici.

Platí u nás stále toto dělení na pravici a levici?

U nás se to rozmazalo. Je to taková česká bramboračka. Na levici bohužel odpadlo hnutí Stačilo!, včetně sociální demokracie, což mě mrzí. Zatímco všude ve světě máte tuto dichotomii, u nás tomu tak není. ODS bezpochyby už dávno není pravicovou demokratickou stranou. Takže to je základní problém, který mně vadí, a myslím si, že by bylo třeba, aby vznikla dobrá levicová strana. 

Obrázek

Jakub Kopřiva a Miloš Zeman

Foto:

Publico - Josef Tomáš Hromada

Vraťme se k nové koalici. Kromě ANO a Motoristů je v ní ještě SPD. A s tímto hnutím se dostaly do Sněmovny další tři strany. Za vlády Petra Fialy se ozývaly pochyby, jak vůbec může zvládnout vládu pěti stran. Zvládne Andrej Babiš vládu šesti stran?

Nepochybuji o tom, že je schopný manažer. A úkol, který jste teď právě formuloval, není primárně pro politika, tím méně pro politologa, ale úkol pro manažera.

A vy si myslíte, že to bude stabilní koalice?

Zatím nevidím důvod, proč by byla vnitřně nestabilní. Daleko nestabilnější byla Fialova koalice, protože tam měl strany s velmi odlišnými názory. ODS byla proti euru, STAN pro euro, to je velmi důležitý bod. Takže jestli tato pětikoalice, tedy s výjimkou Pirátů, fungovala docela dobře, nevidím důvod, proč by nefungovala i nastupující koalice.

Když jste říkal, že nevidíte vnitřní rozpory, tak co nahlížení na zahraniční politiku nebo obsah všeobecného referenda?

Politika je vždy o kompromisech.

A to i v takových věcech, jako je ukotvení Česka v Evropské unii a v NATO? 

I v takových věcech. Můj názor je, že by mělo být referendum. A že by se nemělo vyhýbat žádnému tématu, včetně členství v těchto organizacích. V případě takového referenda bych ale hlasoval pro setrvání jak v NATO, tak Evropské unii. A jsem bytostně přesvědčen, že by tak hlasovala i většina lidí. Takže pokud si to chce někdo vyzkoušet, ať si to vyzkouší. 

Nicméně zdá se, že kompromis byl dosažen tím, že bude přijat obecný zákon o referendu, který ostatně naše Ústava předpokládá v Listině práv a svobod. Ale na druhé straně, že v tomto zákonu bude vyjmenován okruh témat, kterých by se referendum netýkalo.

Neudělal Andrej Babiš chybu, když velmi brzy zveřejnil programové prohlášení vlády?

Jako prezident jsem mluvil skoro do všeho. Ale téměř jediné téma, do kterého jsem vládě nemluvil, bylo programové prohlášení. A to jak Babišovi, tak Fialovi. Programové prohlášení je dílem vlády, nikoliv prezidenta. A schvalovat, nebo odmítat ho má Poslanecká sněmovna při hlasování o důvěře vlády. Prezident Petr Pavel se pokusil programové prohlášení svými připomínkami poněkud pozměnit a koalice mu zcela správně odpověděla, že mu do toho nic není.

Ale teď odhlédněme od vaší zkušenosti prezidenta a přihlédněme k vaší zkušenosti premiéra. Vy sám byste to udělal takhle brzy?

V každém případě, jste-li premiérem, hájíte rozšíření svého kompetenčního pole. Jste-li prezidentem, hájíte rovněž rozšíření svého kompetenčního pole. Takže je naprosto pochopitelné, jestliže zájmy vyplývající z určité funkce jsou kultivovanou formou hájeny.

Vy jste už zmínil prohru hnutí Stačilo! a s ním i sociální demokracie. Co podle vás bylo tím hlavním důvodem, proč levice zase neuspěla?

Pokusím se odpovědět vzpomínkou. Byl jsem jediný český prezident, který navštívil sjezd KSČM, kdy mě přivítal masivní potlesk. Pronesl jsem projev, kdy jsem komunistům vyčetl všechny zločiny, počínaje padesátými lety a konče tupou normalizací. Musím uznat, že na konci potlesk téměř nebyl. Závěr mého projevu zněl, že jim připomínám gruzínský film Pokání a vyzval jsem je, aby učinili pokání a omluvili se, což dosud neudělali.

A tím odpovídám na vaši otázku. Neúspěch hnutí Stačilo!, jehož významnou silou byla KSČM a já ho podporoval kvůli sociální demokracii, spočíval v tom, že se komunisté dosud neomluvili. A pak antikomunistická propaganda zcela oprávněně zabrala.

SOCDEM čeká sněm, kde si bude volit nové vedení. Vidíte mezi straníky někoho, kdo by ji mohl dostat alespoň na hranici 5 % potřebných pro vstup do Sněmovny?

Vidím, ale ten člověk, se kterým jsem o tom mluvil, se k tomu staví poněkud váhavě. Uvědomuje si, že kdyby kandidoval na předsedu, byla by to velice složitá práce. Je to Jan Birke, dlouholetý starosta Náchoda. A podle mého názoru pro sociální demokracii, nikoliv pro něj, by to byla velmi úspěšná a zdařilá volba.

Nebyl Jan Birke jedním z těch sociálních demokratů, kteří kritizovali spojení se Stačilo?

A co má být? Každý má právo na svůj názor a v demokracii rozhoduje většina.

Jak se cítíte zdravotně? Máte teď za sebou náročnou operaci.

V 81 letech už nemohu tvrdit, že překypuji zdravím. Nicméně momentálně se cítím dobře.

Když jste byl na zákroku kvůli krvácivému polypu ve střevě, kdy se nakonec nález ukázal nezhoubný, přemýšlel jste o svém odkazu, který tady zanecháte?

Je to zajímavé, ale jeden redaktor, se kterým se setkám právě dnes (ve středu), se rozhodl, že se mnou udělám knihu rozhovorů, a že se ta kniha bude jmenovat Odkaz.

Takže mi teď řeknete, že si máme počkat na další knihu?

Ano, já vždycky chci, aby si lidé nejdřív něco přečetli a teprve potom diskutovali.

Já vás z té otázky nenechám jen tak utéct. Co byste chtěl, aby se o vás říkalo, až se jednou budou probírat prezidenti České republiky?

Nejen prezidenti, ale i premiéři. Pokud jde o premiéra, vždy vás musí charakterizovat výsledky, a nikoliv sliby. Moje vláda za čtyři roky své existence vstoupila do NATO, připravila podklady pro vstup do EU, privatizovala banky, což je typicky levicové opatření, profesionalizovala armádu a zřídila krajskou samosprávu.

Jako prezident jsem se snažil, aby naše zahraniční politika byla založena na ekonomické diplomacii: podpora exportérů, časté návštěvy významných ekonomických zemí, ať už jde o Spojené státy, nebo o Čínu, a hájení národních zájmů. A je vždy složitá otázka, co to je národní zájem. Je to především prosperita. Protože ať se nám to líbí, nebo ne, voliči přirozeně rozhodují podle své peněženky.

My jsme malá, otevřená, exportně orientovaná ekonomika. A pokud prezident nebude podporovat export například tím, že s sebou bude vozit podnikatelské delegace, bude škodit České republice, i kdyby měl sebekrásnější sliby. Takže v prezidentské roli jsem byl tak trochu agent českých exportérů a dělal jsem to velice rád.