Vězeň č. 320535. Exprezident Sarkozy líčí pobyt v cele: Šeď a samota
Kniha Deník vězně, v níž bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy popisuje svůj třítýdenní pobyt ve vězení, vyjde ve středu 10. prosince. Již nyní je však o ni nebývalý zájem a díky předobjednávkám na francouzském Amazonu se umístila do čela žebříčku nejprodávanějších knih.
🚩 Proč je to zajímavé: Obsah knihy kromě jediného citátu ze Sarkozyho účtu na síti X dosud nebyl známý. V sobotu zveřejnila nejzajímavější úryvky stanice Europe 1 a deník Le Figaro.
➡️ Co se stalo: Bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy pobýval ve vězení od 21. října. Do žaláře se dostal na tři týdny kvůli kauze nelegálního financování prezidentské kampaně v roce 2007 penězi z Libye.
Pobyt průběžně zapisoval a krátce po propuštění z vězení oznámil, že ještě před vánočními svátky vydá knihu nazvanou Deník vězně (nakl. Fayard, Le journal d'un prisonnier). V sobotu, čtyři dny před jejím uvedením do prodeje, francouzská stanice Europe 1 a list Le Figaro vybraly nejlepší ukázky z 213stránkového díla.
Sarkozy knihu sepsal v první osobě. Život za mřížemi poznamenaný nudou, samotou a nepřátelským prostředím přibližuje do nejmenších detailů. „Zasáhla mě absence jakékoli barvy,“ uvádí bývalý prezident. „Šedá dominovala všemu, pohltila všechno, pokrývala všechny povrchy.“
První den v cele Sarkozy poklekl k modlitbě. „Přišlo to přirozeně,“ vypráví. „Zůstal jsem tak několik minut. Modlil jsem se za sílu nést kříž nespravedlnosti,“ pokračuje bývalý prezident a popisuje také své dlouhé rozhovory s vězeňským kaplanem.
Přibližuje, že vězení pro něj bylo utrpením, které se ovšem snažil co nejvíc využít: „Často se říká, že se člověk učí v každém věku. To je pravda, protože ve věznici La Santé jsem se toho hodně naučil, jak o ostatních, tak i o sobě.“
Sarkozy si v knize také stěžuje, že jeho cela byla stejná jako cely ostatních vězňů, ale jeho režim byl ještě přísnější. „Na rozdíl od cely pro zranitelné osoby nebo VIP oddělení jsem měl neustále zamčené dveře. Nikdy jsem nemohl opustit celu a toulat se po chodbě. Měl jsem méně práv než ostatní vězni.“
Ve vězení měl bývalý prezident číslo 320535. Zápisky pořizoval každý den kuličkovým perem u malého stolku z překližky: „Stránky jsem dal svým právníkům, kteří je předali mé sekretářce, aby je přepsala. Napsal jsem to na jeden zátah a v prvních dnech po propuštění jsem knihu dokončil.“
Všímá si rovněž vězeňské stravy, která se skládala z „mléčných výrobků, cereálních tyčinek, minerální vody, jablečného džusu a několika sladkých pochoutek.“
Na dvanácti metrech čtverečních trávil 23 hodin denně. Výjimkou byly návštěvní hodiny. „Dal bych hodně za to, abych se mohl dívat z okna a užívat si sledování projíždějících aut.“
