21 otázek: Zamrzl jsem v punku, říká spisovatel Jiří Padevět
Spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět se ve své publicistické práci noří do nejtemnějších kapitol novodobých českých dějin. A to nejčastěji skrz reálné příběhy obyčejných lidí, jimž dal osudový okamžik na vybranou: zachovat se jako hrdina, zrádce – anebo jako mlčící (a přihlížející) většina. Jeho knihy se nečtou snadno – o to jsou potřebnější.
Věnuje se především období protektorátu a divokých poválečných let (např. Krvavé léto 1945, Dotek Anthropoidu, Kronika druhé republiky). Jeho Průvodce protektorátní Prahou se stal Knihou roku na cenách Magnesia Litera, za osvětovou činnost získal také medaili Karla Kramáře. Ve 21 otázkách prozrazuje, jak by využil výlet do historie a co má společného s Oldřichem Novým.
Kterou část dne máte nejraději a proč?
Večer, protože většinu večerů trávím v klidu s osobou nejbližší a píšu, čtu, nebo hledím na film a snažím se u toho z posledních sil tvářit inteligentně.
Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?
Zdají. Někdy jde dokonce o příběhy s pointou, kterou ovšem pár vteřin po probuzení zapomenu. Nad některými, které souvisí s tématy mého psaní, by se nejspíše zarazil i Sigmund Freud.
V co absolutně věříte?
Sousloví absolutní víra zní trochu děsivě a nepřipouští únik a odchylku.
Čeho se v dnešní době obáváte?
Psychopatů s vůlí k moci.
Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech?
Ve dvaceti letech jsem každého, kdo mi chtěl radit, poslal někam, takže bych nejspíše poslal někam i sám sebe.
Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život?
Existuje hodně takových knih, hodně obrazů. Pokud bych měl vybrat příklady, tak třeba islandská Sága o Grettim, ale také Švandrlíkovy Příhody žáků Kopyta a Mňouka, Lautréamont a jeho Zpěvy Maldororovy, Bretonova Šílená láska. Z obrazů určitě Hofbauerův Poutník, Vermeerova Dívka s perlou nebo Šáfránkovo Hovado, které přišlo pozdě do biografu.
Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době?
Z knih určitě Čas vlků od Haralda Jähnera o prvních letech poválečného Německa, zároveň jsem zpozdile teprve teď objevil Jaroslava Velinského a jeho příležitostného detektiva Otu Finka, se kterým jsem strávil hezké léto. Z nejnovějších filmů asi nic, ale je to spíše nedostatkem času než vinou filmařů.
Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Cestuji zdatně, za uměním naposledy do Rijksmuseum v Amsterdamu, vidět na vlastní oči restaurátorské práce na Noční hlídce byl velký zážitek. Ale úplně naposledy to vlastně byla cesta do Studeňan do Váchalovy miniexpozice a k jeho hrobu v sousední obci.
Které město vás nikdy neomrzí?
Praha, Bruggy, Lublaň, Tallinn, Liberec, Hradec Králové, Vilnius, Krakow, Wroclaw, Dubrovnik, Gdaňsk, Lübeck, Berlín, Český Krumlov, Rottenburg am Neckar, Poděbrady, Drážďany, Vídeň.
Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte?
Zamrzl jsem v punku, neb jsem hudební analfabet a postrádám hudební sluch. Momentálně poměrně často vyhledávám také produkci písničkáře Vráti Hoška, která je příjemně nekorektní a pohybuje se, byť formou parodie, v mně blízkých historických končinách. Ale velký prostor dávám také tichu, které je čím dál vzácnější komoditou.
Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Z těch, co jsem zažil, bezpochyby listopad 1989. Z těch, co jsem nezažil, bohužel únor 1948.
Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní?
Současnost má jeden poměrně rizikový faktor, někoho označíte za inspirativní osobnost a on se začne za pár měsíců chovat jako kretén. Takže raději všeobecně, třeba zdravotnické záchranáře, hasiče, personál hospiců a podobných zařízení.
Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?
Pokud bych mohl tu osobu střelit do hlavy, tak Stalin a Gottwald. Jestliže by se jednalo o klidné povídání, tak Vladislav Vančura, Isaak Babel a Golda Meier.
Jak nejradši odpočíváte?
S manželkou, buďto na výletě v krajině, nebo s knihami a vínem.
Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo?
Kriminalistika. I když v dětství jsem toužil být asfaltérem a nikdy jsem si to nezkusil, takže i asfaltér.
Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?
Finanční gramotnost, dějiny 20. století a obrana proti populismu.
Vadí vám něco v současné češtině?
Jednou jsem před manželkou řekl, že bych chtěl umět mluvit jako Oldřich Nový v prvorepublikových filmech. Kupodivu mi odpověděla, že tak někdy mluvím. Ale čeština není neměnný útvar, je to živý organismus, který se vyvíjí. Ať si každý mluví, jak uzná za vhodné, ono to je často dobrým indikátorem, zda má smyslu v hovoru pokračovat.
Jakou superschopnost byste chtěl mít?
Žádnou, protože bych pak musel otročit pro studio Marvel.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Každý mail od čtenáře, že díky mým knihám jej začala zajímat historie vlastní rodiny nebo rodného regionu.
Co je podle vás největší luxus?
Svoboda.
A co je v životě nejdůležitější?
Najít tu správnou lásku.
