21 otázek: Brno se nikdy neomrzí, říká spisovatelka Iva Hadj Moussa

Kterou část dne máte nejraději a proč?
Rozhodně ráno. Všechno je svěží, čisté, plné naděje. Ráno mám nejvíc energie, která bohužel postupem dne uvadá.

Jaký je váš oblíbený způsob odpočinku?
Procházky se psem, krásná krajina, voda, zpěv ptáků, šumění listů ve stromech. Příroda je má terapeutka.

Čemu jste se naposledy srdečně zasmála?
Nedávno jsme se potkaly s kamarádkami z dětství a vyprávěly si různé příhody s dětmi, manželi, kolegy a kolegyněmi, a tak podobně. Břicho mě od smíchu bolelo ještě druhý den.

A co vás příjemně překvapilo?
Že se moje kamarádky vůbec nemění. Ani fyzicky, ani povahou a humorem.

Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Sametová revoluce byla nejspíš rozhodující, ale ráda vzpomínám i na okamžik, kdy byl v minulých parlamentních volbách poražen Andrej Babiš, ačkoliv průzkumy mu předpovídaly vítězství. Šokem zcepenělé obličeje členů hnutí ANO na tiskové konferenci po oznámení výsledků bych ráda tento podzim viděla znovu… a doufám, že nejsem sama.

Kdybyste mohla strávit večer s jakoukoli historickou osobností, kdo by to byl?
David Gahan ještě žije, takže není historickou osobností v pravém slova smyslu, že? Asi bych se rozhodovala mezi mými milovanými spisovatelkami Agathou Christie, Daphne du Maurier a Astrid Lindgrenovou.

V co absolutně věříte?
V lásku a úctu k lidem i zvířatům.

Čeho se v dnešní době obáváte?
Vždycky jsem se bála, že se mým blízkým stane nějaké neštěstí. Když mi volá nějaké cizí číslo, vždycky mě bodne takový ten hnusný osten úzkosti. O to jsem pak šťastnější, že se z toho vyklube nějaký telemarketingový průzkum – vždy ochotně odpovím. O sebe ani o svět se nijak zvlášť nebojím. Věřím, že dobrých lidí je víc než těch špatných.

Které tři lidi současnosti považujete za inspirativní?
Syn Tonda, manžel Hadji a…  David Gahan.

Která kniha nebo film vás v poslední době nejvíc zasáhly?
Asi seriál Adolescent, na ten myslím ještě dnes. Z knížek se mi moc líbila knížka Jen zubatí se smějou, kterou napsala polská spisovatelka Zyta Rudzka. Vypráví o ženě, jež chystá pohřeb svého manžela. Je syrová i vtipná a pojednává o vyčerpávajícím a nekonečném boji za lidskou důstojnost.

Jakou hudbu si pouštíte?
Metal. Když píšu tyto řádky, ve sluchátkách duní půvabná píseň Raining Blood od Slayer.

Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Naposledy jsem se za uměním vydala do Olomouce na koncert kapely The Prostitutes a taky jsme s manželem vyrazili na blackmetalový festival Inferno do Osla.

Které město vás nikdy neomrzí?
Brno.

Jakou radu byste dala sama sobě ve dvaceti letech?
Nesnaž se všechny potěšit.

Kdybyste mohla na chvíli změnit profesi, co byste si vybrala?
Vždycky mě fascinovalo herectví.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?
Přidala bych více dějepisu a taky něco jako péči o duševní zdraví.

Vadí vám něco v současné češtině?
Vůbec nic. Líbí se mi, že je čeština tvárná, i když sama některé tvary nepoužívám. Nevadí mi však, když je používají ostatní.

Jakou superschopnost byste chtěla mít?
Dýchat pod vodou. Mimochodem, v současnosti o tom píšu román…

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Že jsem vychovala báječného syna.

Co je podle vás největší luxus?
Pobyt v krásné, nepříliš poničené přírodě. Čerstvý vzduch, čistá voda, raci v potoce, vrabci na střeše, vlci a medvědi v lesích, ryby v oceánech.

Co je v životě nejdůležitější?
Láska a úcta ke všemu živému.