21 otázek: Nejcennější je svoboda v hlavě i kolem sebe, říká šéf Letní Letné Turek
U festivalu Letní Letná stojí od počátku – letos to bude 22 let. Jiří Turek z původně nadšenecké komorní akce vybudoval největší festival nového cirkusu a divadla ve střední Evropě, kterého se každoročně účastní desetitisíce diváků (loni to bylo 65 tisíc).
Má pořád stejnou vizi – představit divákům to nejlepší z tuzemské i zahraniční scény, ať jsou to velkolepé inscenace proslulých souborů, nebo malé poetické projekty jednotlivců. Letošní ročník startuje 13. srpna a potrvá až do konce prázdnin.
Kterou část dne máte nejraději a proč?
Když svítá. Ale já rád spím, takže být bdělý při svítání se mi stává výjimečně.
Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?
Pořád, ale jsou tak pestré a je jich tolik, že nelze říct, které nejčastěji.
V co absolutně věříte?
V přátelství.
Čeho se v dnešní době obáváte?
Že se najednou staneme součástí válečného konfliktu. Bohužel těch míst, kde se válčí, je tolik a vše, i když to nevypadá, je strašně blízko.
Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech?
Buď trpělivý, ta pravá láska přijde.
Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život?
Konkrétně označit nějaké nemohu, bylo toho víc. Máma mne vláčela po galeriích a já byl naštvaný, protože jsem chtěl jít raději hrát fotbal. A dneska výtvarné umění miluju a vyhledávám. Pak jsem objevil moderní tanec a pantomimu, viděl skvělá představení a už u toho zůstal.
Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době?
Přiznávám, že teď jsem dlouho nic nečetl. Rozečtenou mám knihu Lidé z maringotek (ale to je spíš profesionální úchylka). A film, asi potřetí jsem nedávno viděl Teorii tygra s Jiřím Bartoškou a pořád mne nějak oslovuje.
Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Jezdím hlavně za představeními na festivaly i sólo, ale když je příležitost, navštívím rád i galerie moderního umění. Naposledy jsem byl v Antverpách a viděl skvělou expozici v krásném velikém Nachtegalenparku, kde jsou v plenéru umístěny různé objekty a sochy. Doporučuji.
Které město vás nikdy neomrzí?
Praha.
Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte?
Eric Clapton a J. J. Cale.
Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Myslím, že nemohu být konkrétní. Zažil jsem jich hodně a každá určitě člověka více nebo méně ovlivní a poznamená.
Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní?
Všechny, které se na úkor vlastního pohodlí starají o postižené a nemohoucí. Děti i dospělé, staré lidi. Hrozně si jich vážím.
Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?
Máma a táta.
Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku?
Rozhodně spánek.
Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo?
Když jsem byl kluk, tak jsem samozřejmě chtěl být popelář, abych mohl jezdit na stupátku. Pak jsem chtěl prodávat ve stánku s novinami, abych měl jako první nové vydání Rychlých šípů. A teď by se mi velmi líbilo být mecenášem umění.
Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?
Mezilidské soužití, empatie a tolerance k druhým.
Vadí vám něco v současné češtině?
Chybí mi více té krásné češtiny, jak ji dovede používat například Jiří Suchý. Je moc amerikanismů. Přitom „Doprdele“ zní mnohem lépe než „Fuck you“.
Jakou superschopnost byste chtěl mít?
Chtěl bych být moudrý a superpružný jako za mlada.
Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Rodinu. Manželku a děti.
Co je podle vás největší luxus?
Žít podle svého, mít svobodu v hlavě i kolem sebe.
A co je v životě nejdůležitější?
Mít kolem sebe lidi, kterým věřím a oni mně.
