21 otázek: Největší luxus je být bez wifi a telefonu, říká tanečnice Jana Drdácká

Působí jako tanečnice, choreografka i pedagožka. Zároveň je autorkou vlastních projektů a představení, naposledy vytvořila inscenaci Sen o Boženě, inspirovanou životem své babičky, s níž měla mimořádný vztah.

Kterou část dne máte nejraději a proč?
Pozdní večer, kdy už mám celý den za sebou, péči o děti, svoje kurzy, povinnosti kolem domácnosti a domu. Těším se na chvilku u knížky v posteli s kocourem na klíně. 

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji?  
Často a divoké, také trochu nepublikovatelné. Mnoho let jsem měla jeden sen, který se mi vracel. Plavu ve vodě tak akorát příjemné teploty mezi barevnými kopci, slunce se pomalu sklání, je mi neuvěřitelně krásně. Plavu dlouho a pomalu, voda je průzračná. Sleduju krajinu kolem. Náhle pochopím, že domnělé kopce jsou hřbety obrovských zvířat podobných buvolům, jsou všude kolem mne, pode mnou, vedle mne. To zjištění mě překvapivě naplní ještě větším bezpečím. 

V co absolutně věříte?  
Ve víru. Ve víru v pozitivní myšlení, v představivost a v kreativitu. Věřím, že svým přístupem k životu ho přetváříme. Téměř vždy máme možnost volit mezi vírou a láskou na jedné straně a strachem na straně druhé... 

Čeho se v dnešní době obáváte?  
Strachu. 

Jakou radu byste dala sama sobě ve dvaceti letech?  
Žádnou. Už jste někdy zkoušeli dát radu dvacetiletému člověku? Ten přece všechno ví. Nechce rady. Chce žít, a chce žít po svém. Životní zkušenost opravdu není přenosná. Co nepoznáme a nezakusíme na vlastní cestě, budeme jen těžce chápat i přijímat.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život?  
Můj život ovlivnilo nepřeberné množství uměleckých děl, obrazů, soch, hudebních děl, ale i tanečních představení nebo filmů. Kdybych ale měla vybrat jedno, tak je to filmová trilogie Carlose Saury Krvavá svatba, Čarodějná láska a Carmen. Byla jsem uhranuta. A rozhodla se flamenco žít. 

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době?  
Kniha Lidství. Jsem vlastně ještě na začátku, ale jsem naprosto nadšená. Je to četba o něčem, v co jsem si vždy přála věřit, v dobro člověka. 

Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Zřídka cestuji za uměním, přestože bych se tomu nebránila. Poslední cesty byly, už je to pár let, na taneční představení mé oblíbené tanečnice Rafaely Carrasco do Avilés a předtím na různá taneční představení do Hellerau, kde je skvělé taneční divadlo. 

Které město vás nikdy neomrzí?  
Praha. Sedm let jsem žila v cizině a domů přijížděla na letní návštěvy. Stala jsem se tak na chvíli turistou ve svém městě. Od té doby Prahu miluji víc než předtím a žasnu nad jejími krásami. 

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte?  
Co se týče hudby, jsem velmi promiskuitní. Mám ráda hodně opravdu odlišných stylů. Možná je snazší napsat, co neposlouchám: heavy metal.

Která historická událost nejvíc formovala váš život?  
Můj život určitě nejvíc formovala sametová revoluce. Bylo mi 14 let, právě jsem začala studovat na libeňském gymnáziu a po pár měsících jsme seděli ve studentské radě a „určovali“ budoucnost některých profesorů a curriculum školy. V sedmnácti letech jsem odešla z domu a začala při studiu pracovat, učila jsem češtinu na nizozemské ambasádě, dělala překlady. V osmnácti jsem odjela do Ameriky. Vše nemyslitelné bez sametové revoluce a změny režimu. Můj život by nemohl být rozdílnější s ní a bez ní. 

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní?  
Nedávno zesnulého všestranného umělce Davida Lynche, komika Rickyho Gervaise a duchovního Moojiho. 

Kdybyste mohla strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?  
Ráda bych se stavila u Čapků a jen tak poslouchala. A mohli by se na návštěvu stavit i Werich s Voskovcem a skládat a tvořit, taky bych jen pozorovala. 

Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku?  
Ráda odpočívám ve vodě: řeky, rybníky, jezera, moře, oceán. Miluju vodu, ráda plavu a mám u vody pocit rychlejší regenerace. Nejlépe přímo na vodě, například na jachtě. A když není voda, tak aspoň les. 

Kdybyste mohla na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo?  
Být masérka nebo fyzioterapeutka. Ráda se dotýkám a sleduju těla v pohybu, obojí je v mé práci přirozené a nezbytné. A tyto navazující profese dávají s mými zkušenostmi smysl. 

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?  
Uf, to je velké téma. A není jen o předmětech, ale možná spíš o přístupu k výuce a k předávání znalostí a schopností. A chápu, že to v současném systému nemají učitelé vůbec jednoduché. V mém ideálním scénáři by škola mé děti naučila třídit a hodnotit informace, které se na ně valí, milovat a chápat přírodu a lidstvo jako její součást, umět se vyznat ve vlastních prožitcích a komunikovat věcně a laskavě. K tomu by mi stačilo jen čtení, psaní a počítání. 

Vadí vám něco v současné češtině?  
Vadí mi, že děti nejsou vedeny k lásce k našemu jazyku, ke schopnosti pracovat s jeho bohatostí a hravostí. Ve školách dominuje důraz na gramatiku. Když pak prostřední syn napíše čtenářský deník překvapivě literárně, od učitelky dostane poznámku, že to pravděpodobně opsal, soudě podle toho, že ona ho to rozhodně nenaučila... To, že dnešní děti používají anglikanismy, je přirozené. Pokud budou umět stejně skvěle používat češtinu, nevidím v tom problém. 

Jakou superschopnost byste chtěla mít?  
Upřímně žádnou. Největší superschopnost je naučit se žít život spokojeně bez superschopností. 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?  
Hezké vztahy. 

Co je podle vás největší luxus?  
Najít čas a místo být v klidu, bez světelného, zvukového a jiného smogu, bez wifi, telefonu a podobných podnětů. Být v přírodě a v sobě. 

A co je v životě nejdůležitější?  
Víra (nemyslím křesťanskou), láska a laskavost.