21 otázek: K moci se dostávají nemocní lidé, říká spisovatel Josef Formánek

Jeho Zamilovaný poutník je syrové a zároveň lyrické vyprávění o pouti z Čech do Assisi – a také o lásce. „Je o tom, jaké to je, když chytne stará stodola a hoří láskou, dokud neshoří na popel, neboť popel je a popel bude,“ charakterizuje své dílo autor.

Kterou část dne máte nejraději a proč? 
Pozdní večer. Čas na milovanou. Čas na psaní a též čas na poslouchání ticha.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji? 
Už ne, dříve se mi zdály sny o létání. Roztáhnu ruce, běžím po louce a najednou letím. Zmizely, jak jsem začal v reálném životě létat na paraglidu.

V co absolutně věříte? 
Že svět a vesmír stvořil inteligentní architekt. A jeden z jeho darů pro nás je láska. A též krása. Obojí se ale nejdřív musíme naučit vidět, objevit si to.

Čeho se v dnešní době obáváte? 
Že se k moci dostávají nemocní lidé. Ve světě i u nás. Že hloupost a nenávist kvete. Bohužel.

Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech? 
Žádnou, protože by to nemělo smysl. Myslím, že si to každý musí prožít a nabít si pusu, aby některé věci pochopil.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život? 
Knihy Oty Pavla, Geralda Durrella, Jacka Londona, T. A. Setona, Gabriela Garcíi Márqueze a též všudypřítomná krása, kterou nám tady zanechal onen architekt, kterému já říkám Bůh. 

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době? 
Poslední dva roky se v mém životě událo tolik věcí, jež jsem nečekal a které popisuji i ve své nové knize Zamilovaný poutník, že jsem neměl mnoho času věnovat se jiným knihám. Pravdou je, že nějaký film jsem stačil zhlédnout, ale spíše pro odreagování, pár komedií. Ale nedotkla se mě ani jedna. Po delší době jsem ale zase viděl film Baraka, starší, ale famózní snímek bez jediného slova. 

Cestujete za uměním? Kam naposledy? 
Byl jsem se svou láskou na koncertě Banjo Bandu Ivana Mládka ve Zbytinách na Šumavě.

Které město vás nikdy neomrzí? 
Hampi, Praha, Assisi, Český Krumlov, Kjóto, Paříž, Bergen, Singapur, Porto, Amsterdam…

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte? 
Etnickou hudbu, nejvíc mě baví zpěvy přírodních lidí z hor, pouští a pralesů. Baví mě i jazz nebo zenová flétna šakuhači, která se nádherně proplétá tichem. 

Která historická událost nejvíc formovala váš život? 
Že tenkrát moje máma s tátou nešli do kina, jak původně chtěli. Vím, že to není historická událost pro ostatní, ale pro mne určitě ano. 

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Všechny, kteří dělají něco smysluplného, starají se sami o sebe i o své rodiny, jsou soucitní a laskaví k ostatním lidem a okolní přírodě. Protože kdyby to tak bylo, tak je o všechny a všechno postaráno a máme se všichni dobře.

Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl? 
S Ježíšem, ale také by mě zajímalo setkání s básníkem Lao-c‘ či Buddhou.

Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku? 
Létat na paraglidu, být se svými dětmi a vnoučaty či cestovat po světě.

Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo? 
Nic. Psaní knih mě absolutně naplňuje. Dělám své vysněné povolání.

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Empatie, soucit, laskavost, slušnost, logické a ještě kreativní myšlení, umění dohledávat na internetu či pomocí Al různé informace a správně je skládat a používat.

Vadí vám něco v současné češtině? 
Spousta anglicismů a jiných cizích slov.

Jakou superschopnost byste chtěl mít? 
Umět zastavit čas.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
Mé děti a mé knihy. Poznání, že za své prohry i výhry jsem odpovědný jen já sám, a že my lidé jsme jako zrcadla, která odrážejí okolní svět.

Co je podle vás největší luxus? 
Svoboda, klid v duši a láska po boku a v srdci.

A co je v životě nejdůležitější? 
Mít někoho i něco opravdu rád, schopnost se radovat z maličkostí. Neubližovat. Žít a nechat žít.