21 otázek: Věřím v Boha a své pistole, říká spisovatel Leoš Kyša

Kyša je nesmírně pracovitý a plodný autor. Má na kontě desítky titulů, mezi nejznámější patří série Legie, kterou od roku 2020 vydává společně s Kristýnou Sněgoňovou, anebo román Sudetenland z roku 2023. Právě teď mu vyšla nová kniha, první díl série Základna s názvem Atomové šelmy.

Kterou část dne máte nejraději a proč? 
Noc. Hlubokou noc. Všichni spí, nikdo mi nevolá a já můžu konečně v klidu psát. Teda asi tak dvacet minut, než začnu padat únavou.

Zdají se vám sny? Jaké nejčastěji? 
Pořád se mi něco zdá. Hlavně dost děsivé sny. Když nepíšu, jsou stále děsivější a děsivější. Samá krev, mordy a o tom, že běhám nahý po Poslanecké sněmovně. Démoni uvnitř mé hlavy mě tak nutí, abych o nich zase něco napsal.  

V co absolutně věříte? 
V Boha a své pistole.

Čeho se v dnešní době obáváte? 
Že Bůh není.

Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech? 
Dělej přesně to, co děláš, i když jsou to hovadiny. Žádnou ze svých životních zkušeností bych nevyměnil. Vše mě dovedlo tam, kdy jsem a kým jsem, i když to občas bylo náročný nebo fakt zlý a špatný.

Existuje umělecké dílo, které ovlivnilo váš život? 
První film s Indiana Jonesem.

Která kniha nebo film vás nejvíc zasáhly v poslední době?
Pouštěl jsem minulý týden dceři Wajdovu Katyni a znovu si uvědomil zrůdnost sovětského systému, jehož odkaz pořád žije.

Cestujete za uměním? Kam naposledy?
Před pár týdny jsem byl na larpu Adama Slabeckého De Profundis, což není nic jiného než participativní umění. Představte si svět po válce, který plně odpovídá Zjevení svatého Jana. Dovedené k dokonalosti, plné silných příběhů. Jinak se mi s tolika dětmi – a půlročním zvláště – teď cestuje dost složitě.

Které město vás nikdy neomrzí? 
Moje žena mě nakazila láskou k Římu a už mi to zůstalo. A v mém srdci stejně zůstane navždy Berlín. Ale jsem skromný, mám rád cokoliv, co není Brno.

Jakou hudbu si nejčastěji pouštíte? 
Ninu Simone. Moje žena při tom trpí, tvrdí, že ty písně jsou delší než celovečerní film. Ale ona nikdy neměla vkus, což je dobře, jinak by neskončila se mnou.

Která historická událost nejvíc formovala váš život?
Útoky z 11. září. Dělal jsem tenkrát během studia na univerzitě v takovém feťáckém pajzlu uprostřed Opavy. Během dne tam chodilo čím dál víc lidí, aby probrali, co se děje. Poslouchali jsme to všichni v rádiu a spousta lidí se bála, co to znamená a přinese. Po půlnoci jsem si to za barem rozdal s dvěma holkama, co říkaly, že se blíží konec světa. To bylo rozhodně formativní.

Které osobnosti současnosti považujete za inspirativní? 
Jana Konvalinku. Nekompromisní vědec, který se nezaprodal pro nic a pro nikoho.

Kdybyste mohl strávit večer s kýmkoli z minulosti, kdo by to byl?
Lenin. Pozval bych ho na kafe. A pak vytáhl motorovou pilu...

Jaký je váš nejoblíbenější způsob odpočinku? 
Sekání dřeva, sekání zahrady, představování si, jak sekám do Lenina.

Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co by vás lákalo?
Být zahradník. Jako můj prastrýc, jenž kdysi u Ostravy vybudoval obří zahradnictví, které pro mě jako malého kluka bylo rájem na zemi.  

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole?
Umělá inteligence – jak na ni a co s ní. Ideálně už od září příštího roku.

Vadí vám něco v současné češtině?
Když poslouchám slovník své dcery, tak všechno. Nejvíc nenávidím „to fitnu“.

Jakou superschopnost byste chtěl mít?
Jsem skromný. Chtěl bych myšlenkou v lidech vyvolávat intenzivní pocit, že doma zapomněli vypnout plynový sporák. Jaj, tolik lidí bych tím mučil a vůbec by se na mě nepřišlo!

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
Že jsem přežil své dospívání. To je rozhodně velký úspěch.

Co je podle vás největší luxus?
Mít zahradu a na ní jabloň, třešeň, pole s kukuřicí a záhonek, kde zasadíte melouny.

A co je v životě nejdůležitější?
Mít lidi, co vás mají rádi a se kterými je vám dobře. A taky to pole s kukuřicí.