21 otázek: „V pět hodin ráno je svět v pořádku,“ říká vítěz Knihy roku Miroslav Hlaučo

Která historická událost nejvíc formovala váš život? 
Vzhledem k věku samozřejmě Sametová revoluce – bylo mi tenkrát 22 let a byl jsem v pátém ročníku vysoké školy, což znamenalo, že jsem byl aktivní součástí děje a nadějí. Pocit sounáležitosti, smysluplnosti, pocit podílu na dějinné události, to se asi nezapomene. 

Kdybyste mohl strávit večer s jakoukoli historickou osobností, kdo by to byl? 
Jen s jednou? No já trávím večery s mnoha historickými osobnostmi, které potkávám v historických knihách a filmech, dokumentech, biografiích i fikcích… Kdybych si měl vybrat, tak bych chtěl strávit večer třeba s Václavem Havlem, ale možná by mne lákala i konverzace s Carlem Saganem (americký astrofyzik), Konrádem Lorenzem (etolog), Louisem Buňuelem (režisér), Jacquesem Prévertem (básník) nebo Soimonettou Vespucci (to je ta, co ji pořád maloval Sandro Botticelli) a kdybych nebyl neskromný, tak třeba se Sokratem.    

V co absolutně věříte? 
Absolutně? V lidství a v jeho smysluplnost, v jeho pozvolný pozitivní vývoj. To současně znamená i víru v lásku a naději a v lidskou racionalitu. 

Čeho se v dnešní době obáváte? 
Porážky zdravého rozumu a vítězství iracionality, zjednodušování světa, ztráty empatie, zapomnění na poezii - myslím tu každodenní, co nám doplňuje svět.   

Které tři lidi současnosti považujete za inspirativní? 
Takových je… Hydepark Civilizace s nimi dělá rozhovory každý týden.  

Která kniha nebo film vás v poslední době nejvíc zasáhly? 
Většina knih a filmů, které mne zasáhly už nejsou z „poslední doby“ k mým zásadním patří Márquéz, Allendová a Carpenter, Doctorow. Z filmů by to bylo francouzské období Buňuela (Diskrétní půvab buržoazie, Přízrak svobody), Formanův Amadeus a Přelet nad kukaččím hnízdem, Tarkovského Zrcadlo a Oběť, Wendersovo Nebe nad Berlínem… v poslední době mne hodně zasáhla Maria Turtschaninoff a její Usedlost, například.  

Jakou hudbu si pouštíte? 
Různorodý mix. Od klasiky, přes jazz až k rocku, takže Bach, Rimskij-Korsakov, Janáček, Keith Jarret, Sam Brown, Beatles, Deep Purple, Varga a Collegium Musicum, Leonard Cohen, …  

Cestujete za uměním? Kam naposledy? 
Umění je všude dost, ale naposledy jsem byl například ve Vídni a ve Florencii. 

Které město vás nikdy neomrzí? 
Siena, Kapské město, Porto a Praha, samozřejmě. Ale nejkouzelnější částí světa jsou pro mne rodné Západní Tatry a údolí, ve kterém jsem vyrůstal a poznával svět. 

Kterou část dne máte nejraději a proč? 
Miluji rána! Brzká rána za rozbřesku. V pět hodin ráno je svět úplně v pořádku. Mám pocit, že jsem v nich nejsvěžejší, plný energie a elánu, taky nejtvořivější. Mám rád ten pocit, že den jen začíná, je plný příslibů a bude dlouhý, že všechno, co dnes má být, mne ještě jen čeká, že na všechno je ještě čas, že kolem je klid a mír. 

Jaký je váš oblíbený způsob odpočinku? 
Lenošení, čtení, nebo psaní. Taky si odpočinu při dlouhých jízdách vozem, v uzavřeném světě, ve kterém platí jasná a logická pravidla a jelikož jsou už zažitá a tělo je vykonává automaticky, má mysl dost prostoru pro bytí, žití a vymýšlení. 

Čemu jste se naposledy srdečně zasmál? 
Já se směji často, vlastně téměř pořád. Nedávno jsem se po letech podíval na Muže z Acapulca, kterého jsem viděl už desetkrát a zas jsem se pobavil. Poslední dobou mne baví i někteří politici, mnozí jsou k smíchu, ale u málokterých se nakonec zasměji (srdečně už vůbec ne). 

A co vás příjemně překvapilo? 
Překvapení zažívám také denně. Nejraději překvapuji sám sebe. I v mém už mírně pokročilém věku mi to občas jde. Taky mne pořád překvapuje, kolik milých, chytrých, laskavých lidí potkávám v tomto světě. Řekl bych, že je jich pořád většina.  

Jakou radu byste dal sám sobě ve dvaceti letech? 
Buď odvážnější a neboj se budoucnosti.  

Kdybyste mohl na chvíli změnit profesi, co byste si vybral? 
Nemám potřebu měnit profesi, ale asi bych začal dříve publikovat a užívat si statusu spisovatele v mládí.  

Které předměty by se měly povinně vyučovat ve škole? 
Všechny! Základem je přece ovládání co nejširšího spektra vědomostí! Ale kdybych měl nějaké vypíchnout, tak dějiny, protože ty učí tomu co bylo, abychom mohli odhadnout, co být může a má, matematika, fyzika, chemie a biologie, pokud možno ve vzájemné provázanosti, protože ty nám dávají nástroje pro racionální uchopovaní jevového světa, díky kterým si pak můžeme dávat věci do vzájemných souvislostí, literatura a filosofie, protože ty nás naučí uchopovat svět skrze slova, v nichž myslíme a tvořit modely světů, které nestihneme zažít, ale má smysl v nich pobýt, abychom ten náš mohli měnit k lepšímu. Já bych z povinných předmětů neubíral – a hlavně ne na základních a středních školách. Široké a hluboké všeobecné vzdělání je základem osobní spokojenosti a rozhodně prospívá i společnosti. 

Vadí vám něco v současné češtině? 
Čeština je hezký a bohatý jazyk. Vadilo by mi její zplošťování, ale nevadí mi, že se vyvíjí a rozšiřuje svou slovní zásobu. 

Jakou superschopnost byste chtěl mít? 
Cestovat v čase, pokud možno všemi směry. 

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch? 
To, že jsem (snad) nějak zvládl život, aniž bych byl někomu přítěží, a aniž bych musel žít v rozporu se svým přesvědčením a svými názory. 

Co je podle vás největší luxus? 
Největší luxus je mít čas na sebe, na hru se svými myšlenkami a na povídání si se sebou samým. 

Co je v životě nejdůležitější? 
Vnitřní svoboda a víra v zítřek. Taky víra ve smysluplnost žití, bytí a světa v němž to bytí probíhá.  A taky spokojenost se sebou samým, s lidmi, které potkáváme a s dobou ve které člověk žije. Ono to zní jako fráze, ale mně to pomáhá.