RECENZE: Dlouhý pochod. Adaptace Stephena Kinga jde za hranice vyčerpání
Sto soutěžících, jedna cesta a pravidla, která nedávají nikomu nic zadarmo. Filmová adaptace Kingova románu Dlouhý pochod sází na syrovost a vyčerpání.
🎬 Proč na to jít: Film přináší do mainstreamu netradiční mix dystopie a psychologického dramatu, který se nebojí ukázat smrt i bezmoc bez příkras.
🎬 O čem to je: Dlouhý pochod je stejnojmennou adaptací románu Stephena Kinga, který vydal pod pseudonymem Richard Bachman. Příběh se odehrává v pochmurné totalitní verzi Ameriky. Stovka mladých mužů se vydává na pochod s jednoduchými pravidly: nesmí zpomalit ani zastavit pod danou rychlost.
Po třech varováních nastává definitivní konec, účastník je zastřelen. Na cestě, kde největším protivníkem je vlastní tělo a mysl, si každý ze soutěžících sáhne na úplné dno. A vyhrát může jen jeden.
👀 Jak to vidí Publico: Režisér Francis Lawrence má s dystopickými filmy spoustu zkušeností. Po Já, legenda a Hunger Games se ale rozhodl pro komornější, ovšem velmi zajímavou adaptaci. Ve snímku se veškerá pozornost soustřeďuje pouze na pochod, tvůrci s výjimkou jediné retrospektivy neuhýbají z cesty.
Kamera neuhne ani v případech, kdy se pochod z fyzického vytížení mění na vytížení psychické. Postavy trpí emočně a diváci je mohou sledovat i v momentech, kdy umírají, nebo se jim chce na záchod. Tato rostoucí nechuť a frustrace se pak bez větších obtíží přenese i na publikum.
Zážitku napomáhá casting, který je neokoukaný a přesně zvolený. Každá postava, ačkoli ne vždy dostane stejný prostor, se divákům dokáže okamžitě vrýt do paměti. Týká se to i vedlejších rolí, které ztvárňují herecké jistoty, jako například Mark Hamill a Judy Greer. Z nováčků překvapí Cooper Hoffman a předně David Jonsson.
Karty osudu postav jsou ale bohužel rozdány od samého začátku a čitelné jsou nadmíru jasně. Snaha odbočit od očekávání tady moc nefunguje a od půlky se o to tvůrci ani příliš nesnaží.
O to víc může do popředí vstoupit empatie a nadčasovost Kingova románu, včetně skvělé atmosféry. Touha po uznání, nejlepším výkonu a sebestřednosti se zde střetávají s přátelstvím, podporou a loajalitou. Ačkoli ke konci dochází dech postavám i tvůrcům, vývoj postav je skvělý. A to navzdory občas až nesnesitelnému patosu.
🔨 Verdikt: Dlouhý pochod je komorní podívanou, která v rámci svého zařazení plní žánrové konvence a dokáže bavit. Může se opřít o skvělé herce, chladnou atmosféru a zajímavé pojetí, které v detailech skrývá spoustu nosných myšlenek. Bohužel ne každému divákovi sedne tempo i styl filmu. Kvůli tomu může minout detaily, které ucházející celek posouvají trošku dál.
